Slunce nám včera prošlo obratníkem Raka a tím nastal letní Slunovrat. Z astronomického hlediska je to počátek léta. Večery jsou teplé a světlé, jelikož v těchto dnech nenastává noc. Pokud vyrazíme do večerní letní krajiny, nebo se jen díváme z okna či balkónu, všimneme si, že ani dlouho po západu Slunce obloha zcela neztmavne. Důvodem jsou jednotlivé fáze soumraku, které se v tomto období protahují natolik, že na některých místech střední Evropy skutečná noc vůbec nenastane.
Soumrak je období mezi dnem a nocí, kdy je Slunce sice pod obzorem, ale jeho světlo stále rozptyluje zemská atmosféra. Astronomové rozlišují tři základní druhy soumraku:
První je občanský soumrak, který nastává od okamžiku západu Slunce do chvíle, kdy se Slunce nachází 6 stupňů pod obzorem. Obloha je stále poměrně světlá a většina běžných činností venku je možná bez umělého osvětlení. Večer lze pozorovat první jasnější hvězdy a planety.
Po občanském soumraku následuje soumrak nautický. Začíná ve chvíli, kdy je Slunce 6 stupňů pod obzorem, a končí při dosažení hloubky 12 stupňů. Obloha výrazně tmavne a objevuje se stále více hvězd. Název pochází z dob kdy se námořní navigace dělala pomocí sextantu a kompasu. Je to čas, kdy je už je dostatečná tma na to, aby byly vidět referenční hvězdy, ale stále byl vidět i horizont..
Poslední fáze soumraku nastává mezi 12 a 18 stupni pod obzorem. Říká se mu astronomický soumrak. Obloha je již velmi tmavá, ale v horních vrstvách atmosféry je stále patrný slabý rozptyl slunečního světla. Teprve když Slunce klesne více než 18 stupňů pod obzor, začíná astronomická noc. Za skutečnou noc astronomové považují období, kdy se Slunce nachází alespoň 18 stupňů pod obzorem. Tehdy obloha dosahuje své největší tmavosti a lze pozorovat i velmi slabé hvězdy, mlhoviny či vzdálené galaxie.
Právě v období kolem letního slunovratu však Slunce pod našimi zeměpisnými šířkami neklesá dostatečně hluboko. Nad Českou republikou se v nejkratších letních nocích dostává jen přibližně 15 až 17 stupňů pod obzor. Astronomický soumrak proto plynule přechází do ranního svítání a skutečná astronomická noc vůbec nenastane.
To je také důvod, proč severní část oblohy zůstává po celou noc lehce prosvětlená a proč jsou podmínky pro pozorování slabších objektů ve vesmíru během června a začátku července výrazně horší než na jaře nebo na podzim.
Díky tomu co jsme si napsali výše nemá smysl jít pozorovat letní noční oblohu dříve, než po 22. hodině. Navíc nás teď v druhé půlce června bude zlobit i Měsíc, jehož světlo spolehlivě překryje slabší objekty, které bychom třeba mohli i jinak vidět. Den vysvědčení bude prosvícen úplňkem a to je lepší večer udělat romantickou procházku, než vzít dalekohled a jít pozorovat hvězdy.
Poklady letní noci
Když využijeme současného počasí a vyjdeme do krajiny, tak nad západním obzorem uvidíme ještě dominanty jarní oblohy, jako jsou souhvězdí Lev (Leo), Panna (Virgo) a Pastevec (Bootes). Tato souhvězdí tvoří pilíř jarní oblohy a jejich hlavní hvězdy jsou seskupeny do tzv. Jarního trojúhelníku.
Okolo 23.hodiny obloha ztmavne natolik, že můžeme vidět i méně jasné hvězdy. Pohlédme-li k jihu, nízko nad obzorem uvidíme jasnou červenou hvězdu. Jmenuje se Antares a je to srdce Štíra (Scorpius). U Antara se na chvíli zastavíme. Antares je dvojhvězda složená z rudého veleobra (Antares A) a modré, velmi žhavé hvězdy na hlavní posloupnosti (Antares B).
Název Antares pochází ze starořečtiny a znamená „soupeř Marta“ neboli planety Mars. Důvod je jednoduchý – hvězda má podobně rudý odstín jako Mars, a když se planeta nachází poblíž, mohou být oba objekty na obloze snadno zaměněny.
Antares patří mezi největší známé hvězdy viditelné pouhým okem. Dvojhvězda se nachází přibližně 600 světelných let od Země. Kdyby byl Antares A umístěn do středu naší Sluneční soustavy namísto Slunce, jeho rozměry by sahaly daleko za dráhu planety Mars a podle některých odhadů dokonce až k Jupiteru. Ve srovnání se Sluncem je průměr této hvězdy několikasetnásobně větší.
Přestože je Antares obrovská, nachází se v závěrečné fázi svého života. Astronomové předpokládají, že během relativně krátké doby v kosmickém měřítku ukončí svou existenci mohutným výbuchem supernovy. Taková exploze by na určitou dobu mohla zastínit jasem téměř všechny hvězdy na noční obloze.
Pro pozorovatele představuje Antares jeden z nejkrásnějších orientačních bodů letního nebe. Její načervenalý třpyt vynikne zejména během teplých červencových a srpnových nocí, kdy se celé souhvězdí Štíra klene nad jižním obzorem. Už starověké civilizace ji považovaly za výjimečnou hvězdu a spojovaly ji s odvahou, silou i tajemnými silami nebes.
Západně od Štíra se nachází souhvězdí Váhy (Libra), východně Střelec (Sagittarius). Tato souhvězdí leží na ekliptice, což je pomyslná dráha Slunce, planet a Měsíce na obloze. Tyto tři souhvězdí jsou součástí zvěrokruhu.
Když se během letní noci podíváme k jižnímu obzoru, směrem k souhvězdí Střelec, díváme se zároveň do centra naší domovské Galaxie – Mléčná dráha.
Právě v této části oblohy se nachází galaktické jádro, tedy centrální oblast Mléčné dráhy vzdálená přibližně 26 tisíc světelných let od Země. Na první pohled ji nevidíme přímo, protože ve výhledu stojí obrovská mračna mezihvězdného prachu. Přesto se právě zde nachází největší koncentrace hvězd, hvězdokup, mlhovin a dalších fascinujících objektů.
V samotném středu Galaxie sídlí superhmotná černá díra Sagittarius A*, jejíž hmotnost odpovídá přibližně čtyřem milionům Sluncí. Přestože ji nelze pozorovat pouhým okem, astronomové dnes mají dostatek důkazů o její existenci díky pohybům hvězd v jejím okolí.
Během jasných letních nocí lze ve směru ke Střelci spatřit také nejjasnější a nejbohatší část Mléčné dráhy. Na obloze vytváří široký mléčný pás protkaný tmavými prachovými oblaky. Právě tato oblast bývá mnohými astronomy považována za nejkrásnější část celé noční oblohy.
Pokud se podíváme mezi Váhy, Štíra a Střelce, najdeme skupinu souhvězdí Hadonoše. Proč skupinu? Hadonoš jsou vlastně tři souhvězdí: Hlava hada (Serpens caput) Hadonoš (Ophiuchus) a Ocas hada (Serpens cauda). .Hadonoš je třinácté znamení Zvěrokruhu, ačkoliv se jich uvádí jen dvanáct.
Letní trojúhelník a poselství Zimy
Letní obloze dominuje Letní trojúhelník. Je složen z hvězd Vega – Deneb – Altair. Vegu máme přes léto téměř v nadhlavníku a ta tvoří hlavní hvězdu souhvězdí Lyra (Lyra), Deneb je ocas Labutě (Cygnus) a Altair oko Orla (Aquila)
Labuť je jedno z nejkrásnějších souhvězdí. Říká se mu „severní kříž“ jelikož Labuť s roztaženými křídly letí Mléčnou dráhou k jihu. V tomto souhvězdí se nachází spousta mlhovin a jedna z nich se jmenuje pro svůj tvar Severní amerika. Deneb je velmi zajímavá hvězda. Od slunce je vzdálena 1412 světelných let. Tak dlouho letí světlo od této obří hvězdy k nám. Průměr této hvězdy je 110 x větší než našeho Slunce. Je to takřka stejný poměr velikosti jako mezi Sluncem a Zemí kde toto číslo činí 109. Kdyby byl Deneb ve stejné vzdálenosti ve stejné vzdálenosti jako hvězda Sírius ( 9 světelných let) tak máme v letních nocích na nebi druhé Slunce, jelikož svítivost této hvězdy je více jak 50 000 x větší než u Slunce.
Když si propojíme Deneb s Vegou, dovede nás tato spojnice do dolní části souhvězdí Hercules. V něm se nachází kulová hvězdokupa M13. Tento objekt je viditelný pouhým okem za velmi dobré viditelnosti, leč dalekohled nám ukáže jeho jemnou strukturu. Uvidíme tak kulový objekt, tvořený obrovským množstvím hvězd, které pamatují počátky naší Galaxie. Jejich světlo pak díky vzdálenosti splývá do mlhavého obláčku.
Ačkoliv je léto sotva v začátku, noční obloha nám již zvěstuje i podzim a zimu. Okolo jedné hodiny noční, nad východním obzorem začnou vystupovat souhvězdí Pegas, (Pegasus), Andromeda (Andromeda), Perseus (Perseus) patřící do podzimní oblohy. A úplně nad ránem okolo 4. hodiny se na východním obzoru objeví Mars a hned vedle něj bude hvězdokupa M45 Plejády. A tento objekt, je již prvním poslem Zimy. Alespoň na noční obloze.
Co budeme moci pozorovat v červenci a srpnu si povíme zase příště.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
