Co se komu vybaví, když se řekne Égregor? Znalci okultních věd vědí, ale běžná populace ne. A přitom je to fenomén, se kterým se lidé setkávají již po tisíce let. Až doposud. Pokud je to tak běžná věc, tak proč do toho taháme magii? Protože to s ní úzce souvisí. Dávní učenci byly vzděláni v magických vědách, jelikož to patřilo k univerzitnímu vzdělání. Ano, magie byla považována za vědu. A tak tito lidé věděli jak stvořit Égregora, jak jej ovládat a i zničit. Což se dnes zná již jen hrstka lidí. Ale Égregory si tvoříme i dnes. Jen již nějak nevím jak s nimi nakládat a hlavně často ani nevíme, že je tvoříme.

Co to vlastně je Égregor? V knize La Kabbale praktique od francouzského mystika Roberta Ambelaina z roku 1951 je Égregor definován jako „síla zplozená mocným duchovním proudem a tak uchována v pravidelných vzdálenostech přiměřených rytmu harmonie harmonie s univerzálním životem kosmu, nebo sjednocení podstat které jsou spojeny společným charakterem“.

Égregor jako „božstvo“, ale i politická síla

Řečeno srozumitelnou mluvou, Égregor je inteligentní astrální bytost stvořená kolektivním vědomím lidí. Záleží na tom kolik lidí jej tvoří, a jak silně. Od toho se odvíjí také síla této bytosti, která není jen pasívním objektem, ale naopak vystupuje aktivně vůči svým tvůrcům. V podstatě každý jedinec, který vyznává nějakou ideologii, ať už náboženskou nebo politickou, je s takovou bytostí spojen a toto spojení je oboustranné. Égregor často vystupuje jako nějaké božstvo a posiluje své ovečky ve víře. Vybraným (senzitivním) jedincům může navozovat i extatické stavy, kdy si tito lidé myslí, že mají náboženské vidění, nebo duchovní prožitek s uctívaným bohem. Toto vše posiluje ostatní v přesvědčení, že jejich víra je správná a o to více slouží svému „bohu“ a krmí ho. Égregor je je totiž bytost, která nemá vlastní energii. Je v podstatě „na baterky“ které se musí dobíjet. A k tomu slouží rituály, modlitby, povinné oběti, činy které mají vztah k jeho obsahu. Toto vše totiž vysílá energii, jejímž příjemcem je právě Égregor. Což skutečný bůh nepotřebuje, jelikož ten je sám zdrojem energie.

Pokud je tato bytost silná, může se projevovat i tak, že opět někomu „vyvolenému“ splní i nějaké to přání. Nutno si ale uvědomit, že se jedná jen o PR a nikoliv o lásku. Égregorem nemusí být jen „božstvo“ z nějakého kultu. Na stejných základech magické imaginace jsou založena i politická hnutí, nebo třeba ekonomické sekty. Vzpomeňme si třeba na Adolfa Hitlera jeho proslovy. A hlavně na fanatickou jednotnou reakci toho obrovského davu a jeho zdvižené pravice, kterými byla posílána nevědomky energie k Vůdci a skrze něj pak k Égregorovi. Na tomto příkladu je vidět ono propojení o kterém jsme mluvili výše. Nacistické hnutí bylo plné rituálů a obřadů, které měly jen jediný účel: Nakrmit Égregora.

Co živí Égregora?

Obřady mohou mít různé charaktery. Nemusí jít jen o okázalý náboženský obřad, který plní naprosto stejný účel jako to davové hajlování. Kdo někdy viděl seanci různých obchodních společností typu letadlo, nebo pyramidy, tak si jistě všiml, jak to probíhalo. Potlesk, zpěv, skandování. To vše mělo zapůsobit na nové ovečky a podpořit stávající. To vše stvořili psychologové a marketéři, ať už s vědomím,pravé podstaty věci, nebo prostě jen proto, že to funguje. Systém je ale stejný. Nasměrovat energii k oné bytosti, kterou si tato společenství nevědomky vyživují. Ovšem téměř vždy tu byl někdo, kdo takového Égregora naprosto záměrně vytvořil, obvykle proto, aby získal moc a bohatství.

Spousta lidí teď namítne, že magie je přeci nesmysl a ti, kdo v ní věří jsou hlupáci. Ona ale magie funguje ať na ni věříme, či ne. Stejně jako třeba fyzika. Také nemusíme věřit, že existuje gravitační zákon. Ale to neznamená, že gravitace přestane a my začneme létat. S magií je to stejné. Je to věda o skrytých přírodních zákonitostech. A ta funguje. Ať už si o tom myslíme co chceme.

Nutno si uvědomit jednu věc. Égregor má sloužit a ne vládnout. Ale Égregor je inteligentní a často daleko více než jeho tvůrci. A inteligentní bytost nechce sloužit někomu, kdo je na tom „hůře“. Jen skutečně zkušený a znalý mág dokáže udržet Égregora v potřebných mantinelech. Což ale není každý, kdo Égregora vytvoří ať už vědomě, nebo nevědomě.

Égregor, který vládne lidem

Égregoři co se vymkly kontrole si potřebují udržet svůj zdroj potravy – své ovečky. Proto na ně působí, ale zároveň nedovolují, aby jim nějaká odpadla. Klasickým příkladem tohoto procesu jsou třeba církve, které nutí své členy k modlitbám, nějakému chování, účasti na obřadech. Vše je v pořádku, dokud ovečka funguje ve prospěch Égregora. Ale jestli prozře a odmítne? Nebo, nedejbože že se najde někdo, kdo jejich božstvo pojmenuje a řekne co je zač? Takový jedinec je pro Égregora nebezpečím. Bourá mu totiž systém na kterém je postavena jeho existence.

Teď samozřejmě může někdo namítnout, že Bůh, kterého vzývají v kostelích a na různých setkáních je přece opravdový Bůh. Že on je laskavý a milosrdný. Opravdový je. Bůh ale ne. Skutečný Bůh nepotřebuje obřady a modlitby. Nemusí si za každou cenu udržet věřící. Nemusí jim tedy vyhrožovat zatracením, trestem za odpadnutí.

Na vědomé vytvoření Égregora je nutná vyšší magie, tzv. Teurgie. Dávní mágové jich pár vytvořili a to buď s úmysly ušlechtilými, nebo také zlými. Ti první se mohou manifestovat jako andělé, ti druzí jako démoni. Ale pořád jsou to výtvory člověka, které měly nějaké poslání. Vědomě vytvořený Égregor může být k hmotnému světu připoután modlou, která je předmětem uctívání. A mohou to být modly jak náboženské, tak politické. Astrální svět totiž v živoucí formě vrací to, co do něj člověk svou myšlenkou napíše a udržuje při životě. Nejsilnějším způsobem jak udržovat Égregora je krvavá oběť, jelikož je spojena se silným hnutím mysli a v krvi je obsažena silná okultní energie.

Nejsilnější Égregory vytváří hromadné utrpení lidí, ať už jsou to války, nebo třeba koncentrační tábory. Égregor pak působí zpětně na tento svět a snaží se vytvářet podmínky za kterých vznikl a které mu nesou energii.

Pokud se Égregoru přestane dostávat energie, tak slábne, až nakonec zanikne. Francouzský mág a mystik Éliphas Lévi ve své knize Věda duchů popisuje evokaci olympských bohů Maximem z Efesu. Maximus byl římským filozofem řeckého původu. Protože v době vlády císaře Juliana (Jeho odmítnutí křesťanství a jeho podpora neoplatónského helénismu na jeho místě způsobily, že byl v křesťanské tradici připomínán jako Julian odpadlík pozn.red.) již nikdo olympské bohy neuctíval, jejich evokace byla žalostná. Již to nebyli bohové Homéra, či třeba Hérakla. Byly to již jen odlesky kolektivní imaginace. Takhle dopadne každý zapomenutý Égregor.

Pokud si uvědomíme toto všechno, tak můžeme pochopit, co se děje s lidmi a naším světem. Ale, pochopíme to někdy?

(redakce)

foto: Ava Lior