Představte si vesnici zahalenou v lehkém mrazivém oparu, kde se mezi domy ozývá hudba, zpěv a veselý smích. Ulice zaplnili lidé v pestrých maskách – medvěd se kolébá mezi dětmi, kominík se usmívá od ucha k uchu a Smrtka si pohrává s kosou, jako by se rozmýšlela, kdo bude jejím dalším „klientem“.

U jednoho domu voní čerstvě smažené koblihy, o pár kroků dál se rozlévá slivovice a někde za rohem hrají muzikanti do rytmu tance. To všechno patří k masopustu – k období, kdy se lidé mohli naposledy pořádně najíst, napít a vyřádit, než přijde přísný půst.

Ale kde se tato tradice vlastně vzala? A proč je tak pevně zakořeněná v naší kultuře?

Z pohanských rituálů do křesťanského kalendáře

Samotné slovo masopust je doloženo již z doby cyrilometodějské misie v druhé polovině 9. století. Původně označovalo jen poslední dny před započetím postní doby, později se tak začal nazývat období začínají již třemi králi. Masopust má však své kořeny hluboko v minulosti. Naši dávní předkové, kteří ještě neznali křesťanství, slavili v tomto období přelom zimy a jara. Příroda se pomalu probouzela, a tak bylo třeba si naklonit bohy a duchy, aby nadcházející rok přinesl úrodu a hojnost. Lidé se převlékali do masek, které měly zahnat zimu a přivolat jaro, a obřadními tanci si zajišťovali prosperitu.

S příchodem křesťanství se masopust přizpůsobil novým zvyklostem. V církevním kalendáři představoval poslední možnost hýření před čtyřicetidenním půstem, který začínal Popeleční středou a končil Velikonocemi. Právě proto se tomuto období říkalo karneval (z latinského carne vale, tedy „sbohem maso“). Lidé věděli, že je čeká dlouhá doba odříkání, a tak se předtím pořádně najedli a napili. A samozřejmě si užili i trochu té nevázané zábavy. Masopust končil v noci před Popeleční středou, kdy ponocný zatroubil na roh a rychtář všechny vyzval k rozchodu. Druhý den naposledy se konzumovaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem, dopoledne ještě byla povolena kořalka. Oběd však už byl přísně postní, což většinou bývaly luštěniny, sýr, chléb, vařená krupice, pečené brambory, ale žádné maso.

Masky a průvody: Kdo ovládá masopustní rej?

Když se řekne masopust, většina lidí si vybaví veselý průvod masek. A právě masky mají svůj hluboký význam. Každá z nich představuje symbolické postavy, které hrají v oslavách svou roli:

Medvěd – zosobňuje sílu, plodnost a návrat jara. Čím víc tancuje, tím lépe. Když s ním někdo zatancuje, prý ho čeká štěstí a zdraví.

Kominík – přináší lidem do domů štěstí. Pokud vám během průvodu potřese rukou nebo udělá šmouhu na tváři, znamená to, že budete mít úspěšný rok.

Smrtka – připomíná, že zima stále ještě není pryč a že vše živé podléhá času. Přesto je její přítomnost spíš veselou součástí průvodu než hrozbou.

Kobyla – symbol plodnosti a nového života. Během průvodu ji často „zabijí“ a poté zázračně oživí, což představuje cyklus života a smrti.

Žid, cikán, policajt nebo farář či starosta – karnevalová satira, která si už od středověku utahuje z autorit a společenských vrstev. V masopustu se může každý stát kýmkoliv a z každého si lze dělat legraci – vždyť smích očišťuje duši.

Průvod masek chodí od domu k domu a za zpěvu a hudby vyvádí různé kousky. Lidé je vítají s úsměvem, často je pohostí něčím dobrým, a hlavně si s nimi připijí na zdraví. A kdo odmítne? Toho čeká nějaký šprým – třeba mu kominík načerní obličej nebo mu medvěd rozcuchá vlasy.

Masopustní hostina: Čas hojnosti a dobrého jídla

Masopust je plný rituálů které měly svůj význam. Ostatně jako vše, co naši předkové dělali. Tedy nejen onen rej masek, ale také hostina, jelikož se blížilo právě ono postní období, které bylo nutno přečkat do Velikonoc, kdy už bylo jasné, že jaro je tady. Lidé věřili, že čím víc se najedí, tím bohatší bude nadcházející rok. Na stolech se proto objevovalo to nejlepší z domácích zásob:

Zabijačkové speciality – jitrnice, tlačenka, škvarky, ovar, jelita… všechno se muselo spotřebovat, než začne půst.

Koblihy a boží milosti – smažené sladkosti, které voní po rumu, vanilce a másle, aby také bylo něco pro děti.

Pivo a slivovice – protože masopust není jen o jídle, ale i o pořádném přípitku!

V některých oblastech se konala i ostatková svatba, což byl hraný obřad, kde si muži brali ženy naruby oblečené, někdy dokonce muži hráli ženy a ženy muže. Čím větší legrace, tím lépe!

Masopust v dnešní době: Kam za největšími oslavami?

Masopust si dodnes zachoval svou kouzelnou atmosféru a jeho průvody jsou stále oblíbené. Po celé České republice se konají tradiční oslavy, mezi nejznámější patří:

Hlinecký masopust – UNESCO chráněná tradice, kde můžete vidět původní masky a průvody tak, jak se dělaly před staletími.

Roztocký masopust – obrovská slavnost propojující historické a pohanské prvky, často s prvky mystiky.

Milevský masopust – pyšní se titulem „největší masopustní průvod v Čechách“.

Strakonický masopust – atmosféra staré Šumavy, tradiční masky i pořádná hostina.

Ale není nutno jezdit na tyto vyhlášené akce. Ono v lecjaké vesnici, či městečku okolo se pořádají masopustní oslavy. Možná nejsou tak okázalé, ale třeba proto opravdovější. Ať už se rozhodnete aktivně se zapojit, nebo jen sledovat průvod, masopustní veselí vám přinese zábavu, radost a připomene staré české tradice, které stojí za to uchovávat.

Závěr: Oslava života a veselí

Masopust je čas, kdy se smích stává lékem na každodenní starosti a kdy si lidé dovolí na chvíli zapomenout na běžný shon. I dnes, v moderní době, kdy nás honí termíny, práce a povinnosti, je dobré se na chvíli zastavit, pustit hudbu, dát si něco dobrého a užít si chvíle veselí s přáteli a rodinou.

Tak co, obléknete letos masku a vydáte se do masopustního průvodu? Nebo si alespoň usmažíte koblihy a připijete si na zdraví?

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy