O Českém středohoří by se daly napsat knihy a přitom by se stále neobsáhlo vše, co se dá o této krajině říci. Tato vulkanická krajina je protkaná nejen památkami a mystickými místy z dob pohanského dávnověku, trampskými osadami, ale také vzácnými biotopy a geologickými nalezišti.
České středohoří je nejrozsáhlejší české neovulkanické pohoří. Díky značné rozloze, výškové členitosti a rozdílům v klimatických poměrech jednotlivých částí hostí širokou škálu přírodních biotopů (od chladných sutí a vlhkých luk, přes různá lesní společenstva po kaňon Labe a teplomilné stráně se stepními trávníky) a je domovem jak druhů, které v chladných místech a sutích přežívají od poslední doby ledové, tak druhů přizpůsobených k životu v suchém prostředí s extrémními teplotními výkyvy. Za více jak 40 let existence CHKO České středohoří došlo k řadě změn v ochraně přírody a krajiny. Mezi nejpřínosnější změny patří zavedení územního systému ekologické stability (vymezená síť tzv. biocenter a biokoridorů, jejímž cílem je ekologická stabilizace kulturní krajiny) a ochrany krajinného rázu (tedy nejen přírody, ale také typického vzhledu vesnic a uspořádání krajiny kolem nich) zákonem 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Další významné změny zaznamenala ochrana vybraných zvláště cenných částí území. Za dobu existence CHKO bylo vyhlášeno 13 přírodních rezervací a památek (celkový současný počet v Českém středohoří je 43) a se vstupem do Evropské unie přibylo 32 evropsky významných lokalit, které se také těší zvláštní právní ochraně. Především na tato území je cílena také péče ve formě přípravy a organizace každoročních managementových opatření, která podporují vybrané vzácné druhy a cenné biotopy. Jde např. o likvidaci náletových dřevin, pastvu, kosení či obnovu tůni pro obojživelníky. Od roku 2011 jsou tyto práce financovány nejen ze státního rozpočtu, ale také z evropského programu LIFE+. Celkový rozpočet našeho projektu je třicet pět milionů korun a již se podařilo podpořit více jak 300 ha lounských stepí, což jsou suché druhově bohaté teplomilné trávníky.
Nejdůležitějším přínosem výše popsaných změn je zlepšení celkové ochrany krajiny, ať jde o uspořádání zemědělské krajiny s vysokým podílem luk, pastvin, mezí a zeleně rostoucí mimo les, nebo o urbanistickou strukturu sídel.
Největším problémem je to, že České středohoří je atraktivní dobře dostupnou krajinou (např. z Prahy nebo Německa), kterou protínají důležité dopravní koridory. Z toho vyplývá značný tlak na využívání krajiny, z hlediska její ochrany je problematický především rozvoj dopravní infrastruktury a výstavba, pokud znamená rozpínání obcí do volné nezastavěné krajiny. Co se týká individuálních investorů, existují doporučení „jak v CHKO stavět“. Ta by měla sloužit jako vodítko, samozřejmě je ale vždy nutné vycházet z konkrétních podmínek. Problém způsobují představy o bydlení v exkluzivních, z daleka viditelných a dosud nezastavěných místech, a stavby sledující dnes moderní ale zcela cizorodé trendy (např. stavby typu bungalov).
Nejsou ovšem jen problémy. Jsou i zajímavostí a těch je v zde mnoho. Když si uděláme výlet na Oblík na Lounsku, procházka z jeho vrcholu k úpatí po zelené značené cestě nám dle Dr. Martinovského (místní rodák a botanik) údajně nahradí 1500 km dlouhou cestu od Kaspického moře po Ural. Tedy alespoň, pokud jde o druhy rostlin, které po cestě uvidíme. Z „pelyňkové stepi“ u vrcholu (obdobně jako u Kaspického moře) vstoupíme do porostů kavylů sličných s mateřídouškou panonskou (s intenzivní tymiánovou vůní); následují porosty kavylu Ivanova s lnem rakouským a kozincem bezlodyžným; u úpatí porosty sveřepu vzpřímeného s hlaváčky (na jaře žlutě rozzáří stráně – jejich počet přesahuje pět tisíc jedinců) a dále přes ojedinělý porost kavylu tenkolistého až po porost ovsíku vyvýšeného se šalvějemi – a to už jsme u konce cesty pod Uralem. Prošli jsme hlavní typy stepí. Na Oblíku byl mnoha průzkumy zjištěn výskyt celkem 93 vzácných druhů rostlin, z toho jich je přes 40 zákonem chráněných. Je mnoho míst, zejména na jižních svazích, kde kamkoli šlápneme, vždy šlápneme na vzácný druh.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Tvoje příběh