Americký symbol námořní moci
Dreadnought USS Arkansas (BB-33) byla americká bitevní loď třídy Wyoming, která sloužila v letech 1912–1946 a významně se uplatnila v obou světových válkách. Byl to impozantní kolos, který, jako jeho dávní předchůdci v podobě řadových bitevních lodí, ukazoval námořní moc svého státu. USA tuto moc ukazovat potřebovaly, jelikož přeci jen světovým mořím stále dominovalo britské námořnictvo, jak tomu bylo již několik staletí.
Přestože tato loď patřila k nepřehlédnutelným, přeci jen měla na svou dobu několik tak trochu nedostatků.
Stavba a technické parametry
USS Arkansas byla druhá a poslední loď třídy Wyoming, vybudovaná pro americké námořnictvo před první světovou válkou. Byla postavena v loděnicích New York Ship Building Company v Camdenu, New Jersey. Její kýl byl založen v lednu 1910, trup spuštěn na vodu v lednu 1911 a do služby vstoupila v září 1912.
Arkansas byl celkově dlouhý 171 m, měl šířku 28 m a ponor 9 m. Výtlak lodi byl 26 000 dlouhých tun (26 417 t) dle návrhu a až 27 243 dlouhých tun (27 680 t) při plném zatížení. Loď byla poháněna čtyřhřídelovými parními turbínami Parsons, pro které vyrábělo páru dvanáct uhelných kotlů Babcock & Wilcox o výkonu 28 000 koní (21 000 kW).
Díky tomuto soustrojí dosahovala maximální rychlosti 20,5 uzlu (38,0 km/h). Loď měla cestovní dojezd 8 000 námořních mil (15 000 km) při rychlosti 10 uzlů (19 km/h).
Výzbroj a pancéřování
Hlavní výzbroj se skládala z dvanácti děl ráže 305 mm v šesti dvojitých dělových věžích na středové linii.
Sekundární výzbroj se skládala z dvaceti jednoho děl ráže 127 mm namontovaných v kasematech podél boku trupu.
Hlavní pancéřový pás měl tloušťku 279 mm, zatímco dělové věže měly čelní stěny o tloušťce 305 mm. Velitelská věž měla boční stěny o tloušťce 292 mm.
Arkansas byla uvedena do služby v září 1912, stala se jednou z posledních amerických bitevních lodí s tak malou ráží hlavních baterií.
První světová válka
Od roku 1917 operovala u Evropy jako součást americké flotily bitevních lodí, která se zařadila pod britskou Grand Fleet v Severním moři. Tato flotila zde byla jako posila pro případ střetu s hlavními silami německé Hochseeflotte.
Meziválečná modernizace
Po první světové válce byla Arkansas modernizována, především ve 20. letech. Dostala silnější pancéřování, protitorpédové přepážky a bylo jí rozšířeno protiletadlové dělostřelectvo.
Ve 30. letech byla spolu se sesterskou lodí USS Wyoming vedena sice jako bitevní loď, ale její význam upadal, protože byla podstatně slabší než nové bitevní lodě s děly ráže 380 mm. Navíc na základě mezinárodních smluv o odzbrojení byla z lodí demontována část výzbroje a lodě byly převedeny mezi výcviková plavidla. Vše ale změnila nová válka.
Druhá světová válka – Atlantik a Evropa
Ačkoliv byla loď již zastaralá a v bitvě s moderními plavidly své třídy by nejspíše neobstála, proti pozemním cílům byla její děla impozantní. V Normandii, jižní Francii, na Iwodžimě a Okinawě.
V první fázi druhé světové války byla Arkansas využívána hlavně k doprovodu atlantických konvojů z USA do Velké Británie. Její hlavní bojová úloha ale vypukla až v roce 1944, kdy byla Arkansas přidělena k bombardovací skupině (Group II) spolu s bitevní lodí USS Texas a pěti torpédoborci, která v ranních hodinách 6. června 1944 ostřelovala německé pevnosti a dělostřelecké baterie na normandském pobřeží.
Významně působila především v 1. vlně ostřelování, kdy svými dvanáctipalcovými děly efektivně ničila německé pozice a opevnění. Tato palba byla přesnější než letecké údery. Ačkoliv nikdo nevedl evidenci o zasažených objektech a škodách na nepřátelském vybavení, panuje všeobecný názor, že to byla právě USS Arkansas, která výrazně omezila německou obranyschopnost na pláži Omaha ve chvíli vylodění spojeneckých vojsk.
Ovšem nebyla to jen pláž Omaha. 25. června 1944 Spojenci zaútočili na francouzský přístav Cherbourg, který byl doposud v německých rukou. Palba z Arkansasu vyřadila německé dělostřelectvo, které ovládalo přístup do přístavu, řadu objektů německého opevnění a další pozice německých vojsk. Američtí velitelé uváděli, že palba bitevních lodí včetně Arkansasu byla rozhodující v ochromení německé obrany přístavu, což urychlilo jeho dobytí 26. června 1944.
V srpnu 1944 Spojenci spustili operaci Dragoon, což byla invaze do jižní Francie v oblasti Provence. I zde se USS Arkansas vyznamenala svou přesnou palbou na německé pozice v přístavech Toulon a Saint-Tropez. Zde ničila nejen dělostřelecké baterie, ale i betonové doky pro ponorky, jejichž konstrukce odolávala leteckým úderům.
Po vylodění spojeneckých jednotek pokračovala s palbou do vnitrozemí proti dalším německým pozicím.
Pacifik – Iwodžima a Okinawa
Ke konci války Arkansas odplula do Pacifiku, aby se zúčastnila posledních operací Spojenců proti Japonsku.
Arkansas byla zařazena do Task Force 54, bombardovací skupiny 5. flotily námořnictva Spojených států pod velením admirála Spruance. Zde v rámci operace Iceberg měla opět palbou svých děl podpořit invazi na Iwodžimu. Útokem na tento japonský ostrov se válka poprvé přenesla na vlastní území Japonska.
Vylodění vojáků naplánované na 19. února 1945 předcházelo třídenní těžké bombardování japonských pozic nejen letadly, ale právě i děly bitevních lodí, při němž Arkansas vystřílela několik tisíc granátů z 305mm a 127mm děl. Ničeny byly bunkry, pozorovací stanoviště, dělostřelecké baterie a hlavně japonská morálka u prostých vojáků.
V ranních hodinách ostřelovala Arkansas především pozice na západním pobřeží Iwodžimy, kde měla přistát 4. a 5. divize námořní pěchoty, aby ztlumila palbu a zamezila protiútokům. V japonských i amerických zprávách je později uvedeno, že palba bitevních lodí včetně Arkansasu zásadně pomohla při přistání – bez ní by byly ztráty při vylodění pravděpodobně ještě větší.
Při této bitvě vznikla i ona ikonická fotografie od Joea Rosenthala, kdy američtí vojáci zvedají vlajku USA nad japonskou půdou. Mimochodem, jedním z nich byl i československý rodák desátník Michal Strank.
I po vylodění zůstávala Arkansas na moři a dále podporovala americké jednotky ostřelováním pozemních cílů. Během celé bitvy ostřelovala Arkansas klíčová centra japonského odporu, výšiny, tunely a skupiny obrněnců, které se snažily provádět výpady a protiútoky proti americkým silám. Její těžké granáty měly zcela zásadní ničivý účinek na opevnění a pozice ve vyšších polohách, které byly pro námořní pěchotu těžko dobyvatelné.
Loď také sloužila jako protiletadlová obrana ostrova, když přibývaly japonské útoky kamikaze, i když významnější protiletadlové křižníky TF 58 byly blíže.
Po dobytí a stabilizaci amerických pozic na Iwodžimě se USS Arkansas přesunula k Okinawě, kde si zopakovala svou úlohu od pláže Omaha až po Iwodžimu.
Konec služby
Za svou službu v druhé světové válce obdržela USS Arkansas čtyři bojové hvězdy. Ale čas neúprosně plynul a ani tyto zásluhy USS Arkansas nezachránily.
V roce 1946 byla loď zahrnuta do operace Crossroads – souboru jaderných testů na atolu Bikini Atoll. Arkansas byla umístěna v základní zóně, kde měla sloužit jako terč, a po druhém jaderném testu (pod vodou) byla potopena.
Dá se říci, že ale zemřela se ctí. Její sesterská loď USS Wyoming byla prodána do šrotu. Tak skončila třída bitevních lodí Wyoming.
(redakce)
foto: US Navy Museum
