Svatý Mikuláš, čerti, andělé, Krampus a pohanské kořeny zimních rituálů. Jak vznikla jedna z nejoblíbenějších prosincových tradic a proč se její podoba v čase tolik měnila?
„Čerte, pojď si pro mne!“ ozývalo se dříve v ulicích plných dětí, po čemž následoval jejich křik, jak je čert vzal za slovo. To není výjev z hororové komedie, ale realita kulturní tradice, kdy v předvečer svátku Svatého Mikuláše, se na ulicích objevily tři postavy: Mikuláš, anděl a čert, které přišly hlavně za dětmi. Ty hodné se mohou těšit na drobné dárky, většinou sladkosti a ty zlobivé na uhlí a syrové brambory. Zároveň riskují, že si je čerti odnesou do pekla. V dnešní době jsou však ulice prázdné. Děti buď nemají zájem, nebo je spíše rodiče nechtějí pouštět a tak tato tradice pomalu umírá.
Kým vlastně byl svatý Mikuláš
Mikuláš se narodil mezi lety 280-286 n.l. ve městě Patara v římské provincii Asia do řecké křesťanské rodiny. Jelikož je tento světec považován za patrona rybářů a námořníků, usuzuje se, že by mohl být původně povoláním rybář či námořník, ovšem pravda je, že jeho rodina se zaobírala obchodem s komoditami souvisejícími s mořem. Mikuláš byl velmi zbožný a po smrti otce se držel Kristova doporučení a svůj majetek rozdal chudým. Kolem roku 300 n.l. se stal v Myře (nyní Demre v Turecku) biskupem rané křesťanské církve.
Kult svatého Mikuláše se postupně rozšířil do celé Evropy a v současné době je patronem Ruska.
Tradice spojené s Mikulášovou osobou jsou velmi pestré, i když jsou v podstatě velmi podobné. Základ je rozdávání dárků dětem, jako připomínka rozdání majetku chudým. V západních zemích se stal předobrazem Santa Clause. Santa Claus však nemá atributy a oděv českého Mikuláše, ale je oblečen do červeno-bílého oděvu, červeno-bílé čepice a vysokých holínek.
Česká tradice: Mikuláš, anděl a čert
V Čechách a na Slovensku je v dnešní době při tzv. mikulášské nadílce Mikuláš představován v biskupském oděvu s dlouhým bílým vousem. S anděly a čerty obchází domácnosti s dětmi. Mikuláš s anděly podarovává děti, utěšuje a poskytuje ochranu těm, které se staly pro své dětské hříchy obětí čertů. Ti se zase starají o strašení a varování.
Kdy se vlastně objevil čert? Ne tak dávno, jak si myslíme
Ovšem tradice čertů není zas tak dlouhá. Původně nebyl Mikuláš doprovázen čerty a anděly, tato tradice se vyvinula až v relativně moderní době jako prostředek k výchově dětí a k posílení obřadního charakteru oslav. V minulosti se objevovaly i další postavy, jako smrtka, laufři (bílé postavy představující dobro) nebo pokladníci, kteří vybírali příspěvky na masky
Pohanští ochránci, plodnost a síla přírody
Pátrání po historických kořenech čertů je dlouhá cesta. Postavy čertů sahají hluboko do pohanských a křesťanských tradic, kde se postava čerta vyvinula z kombinace antických božstev a křesťanských představ padlých andělů. V pohanských rituálech byli čerti původně spojováni s ochranou vesnic, plodností a zajištěním dobré úrody, nejednalo se o strašení dětí, ale o ochranu před zlými silami a o propojení s přírodou. Tyto postavy měly často atributy spojené s divokostí, smyslností a škodolibostí, což odráželo vliv bohů jako Pan nebo satyrové.
Krampus: temná alpská varianta čerta
Zvláštní odrůdou jsou takzvaní Krampusáci. Krampus má svůj původ v alpských oblastech, zejména v Rakousku, Tyrolsku a Korutanech, kde jeho tradice sahá opět až do pohanských dob. Slovo „krampus“ pochází z německého „krampen“, což znamená dráp nebo spár, a označuje alpské strašidlo, které v lokálním folklóru odpovídá českému čertovi. Krampus byl původně postava horských démonů, spojená s rituály plodnosti a ochrany přírody, a jeho vzhled – rohy, kožená maska, dlouhý jazyk a kozlí nohy – odráží pohanské prvky. V některých legendách se říká, že krampus žere zlobivé děti, ale po Slunovratu se prý promění zpět v normálního člověka.
Církev a zákaz krampusů: střet dvou světů
Je zajímaví, že Církev tradičně zakazovala průvody krampusů zejména proto, že jejich původ a podoba byly považovány za pohanské a neodpovídaly křesťanskému chování. Tyto průvody měly kořeny v pohanských rituálech spojených s kultem zemřelých, plodnosti a personifikací zimy, a proto církev tyto praktiky považovala za nevhodné a potenciálně nebezpečné. Průvody byly často spojeny s maskováním, hlučností, pitím alkoholu a hrůzostrašným chováním, což bylo v rozporu s církevními zásadami a pokyny pro adventní období, kdy se měly upřednostňovat klidné a modlitební aktivity.
Čerti jako spojení dvou tradic
Celkově lze říci, že čerti vznikli jako výsledek splynutí pohanských a křesťanských prvků, přičemž jejich původní funkce ochránců a symbolů plodnosti se postupně proměnila v roli strašidelného doplňku mikulášských průvodů.
Sinterklaas a Černý Petr: nizozemská varianta
Mikuláš v tradiční podobě chodí též v Nizozemsku kde je označován jako Sinterklass. Oblečen je stejně jako u nás, ale místo čerta a anděla jej doprovází Zwarte Peit nebo-li Černý Petr. Sinterklass vlastní červenou knihu, do které si zapisuje jména dětí a jejich dobré skutky, či prohřešky.. Černý Petr má jutový pytel, v němž mohou zlobivé děti skončit. Bohužel je tato tradice v ohrožení, jelikož lidskoprávní aktivisté tvrdí, že se jedná o skrytý rasismus. Tvrdí, že Černý Petr je ve služebném postavení pro svou barvu pleti a že je to pozůstatek koloniálního smýšlení.
Mikuláš jako příprava na Vánoce
Celkově je Mikuláš jakousi přípravou na Vánoce, kdy se nerozdávají příliš hodnotné a trvalé dary, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo malé dárky pro štěstí, však v době, ze které tento zvyk pochází, tedy v době kdy byly podobné laskominy a některé druhy ovoce méně dostupné, toto bylo oceňováno více než dnes. Ve všech dobách v této tradici však šlo především více o zážitek než o dary.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
