Samhain – již jen z toho slova dýchá tajemství. Samhain je také jedním z nejtajemnějších svátků v roce. Ze své podstaty je vlastně temný a děsivý, ale záleží na tom, jak jej chápeme. Z duchovního hlediska je to svátek, který znamená konec, ale zároveň i počátek. Je to smrt a zároveň znovuzrození. Na Samhain končí vše staré a začíná nové. Končí léto a přichází zima, končí život a přichází smrt. Jenže v té smrti je už zárodek nového života. Koloběh roku je neúprosný a zároveň přináší naději. Se Samhainem se přichází prolnutí světů. V temnotách můžeme potkat přízraky, duchy mrtvých. Proč je můžeme potkat? Duchovní svět nám tím něco sděluje. Jsou to naši vnitřní démoni se kterými se máme vypořádat, jsou to mrtví, kterým něco dlužíme, se kterými jsme se nevyrovnali. Dostáváme šanci to napravit, byť je pro někoho děsivá.
Samhain přináší nejtemnější část roku. To je ta část, kdy se můžeme zamyslet nad způsobem našeho bytí. Dává nám čas, jelikož se běh času zvolnil. Samhain je doba, kdy máme sedět doma u krbu a těmi, co jsou nám blízcí. Dává nám čas do Slunovratu. Na Slunovrat totiž přichází světlo a rytmus života se opět zrychluje, byť nám to tak nepřijde. Ale ty jemné vibrace znovuzrozením Slunce se už rozezní a každým dnem sílí. A i když se nám to nezdá, tak to na sobě pocítíme.
Křesťané přisuzují tento den ďáblu. Ten přichází na svět pokoušet a děsit lidi a stahovat jejich duše do pekla. Otvírá jeho brány a vypouští na svět démony, aby lidem škodili, trýznili je a nakonec je dovedli k zatracení. Jenže máme to chápat opravdu tak? Co když je to celé trochu jiné?
Ďábel se snaží odvrátit člověka od víry v Boha, připomíná mu jeho hříchy a sděluje mu, že těmito skutky propadl jeho moci. A co když je tento ďábel jen hlasem svědomí? Vnitřní démon kterého se leckdo snaží umlčet modlitbami k Bohu. Jenže ten démon pořád mluví a směje se. Pořád nám říká, co jsme kdy a kde udělali špatně. Proč? Protože si to sami uvědomujeme. Omlouváme své špatné skutky, vymlouváme se na okolnosti a lidi a nevíme co ještě. A to nám ďábel připomíná. Právě tohle. K čemu se nás snaží nasměrovat? Třeba k tomu, abychom si své viny skutečně uvědomili a postavili se k nim čelem. Co se stalo se už nedá změnit. Jen se s tím musíme umět vypořádat a vyvodit z toho důsledky.
Samhain nám přesně toto nabízí. Nepřišel nás strašit. Přišel nám dát možnost se očistit. Kdo má svědomí čisté, k tomu žádní démoni nepřicházejí. Může k němu přijít jen ten, kdo jej miluje a koho miluje on sám. Ale tihle mrtví se nezjevují. Tihle přicházejí v krásných snech.
Děsivé přízraky chodí k jiným. K těm, kteří je potřebují pro uzdravení svého nitra.
Samhain nám říká: Ohlédni se. Udělal jsi vše jak se má? Jak jsi chtěl? Bylo tvé jednání v souladu s tvým vnitřním já? Neublížil jsi někomu jen tak, ze svého sobectví?
Až na přijde za pár dní tento svátek a budeme někde v klidu, sedněme si na zem. Buď doma, nebo raději venku. Úplně v klidu. A promítněme si před očima vše, na co si vzpomeneme z celého roku. A nechme ty démony a mrtvé přijít. Pohlédněme jim do tváře. Bude to děsivý pohled? Někdy ano, jenže si musíme uvědomit, že se díváme do tváře sami sobě. Vidíme se tak, jak nás viděli jiní.
Můžeme si udělat pár rituálů očisty, nebo jít do kostela, či kamkoliv jinam. Pomůže to? Ne. Proč? Protože musíme odpustit nejprve sami sobě. Pak nám mohou odpustit jiní. A jak odpustíme sami sobě? Třeba tím, že si uvědomíme svou chybu a vezmeme si ponaučení. Ne takové, že příště musíme vše udělat precizněji, aby nezbyli svědkové, ale nedělat to vůbec. Pak máme šanci. Nikdo není neomylný a nikdo není dokonalý. Každý dělá chyby. Je pošetilé se chybování vyhýbat. Proč? Protože jedné chybě se vyhneme a druhou vzápětí uděláme. Takže jsem si moc nepomohli. Vzpomeňme si na pohádku Hrátky s čertem. Otec Scholasticus byl takřka svatý. Tak se soustředil na to, aby nehřešil, až vlastně nakonec hřešil.
Odpusťme sami sobě a žijme v souladu s vnitřním já. Jen tak nám mohou odpustit jiní, včetně bohů. A když potkáme mrtvé, zeptejme se jich co chtějí. Leckdy je to totiž třeba jen omluva, litování našich vin vůči nim. A nebo chtějí naše odpuštění a propuštění aby mohli odejít. Ne nadarmo se říká: o mrtvých jen dobře.
Prožijme Samhain naplno. Je to konec roku. Je to den, kdy se vyrovnávají účty, oprošťujeme se od starého a vykračujeme v novém. Nechme staré křivdy a zášti v tom starém a pojďme vpřed v tom novém. A to neplatí jen pro mrtvé a naše svědomí. S kolika lidmi jsme se rozhádali na základě malicherností? Jsou důležité? Možná ne každý naši ruku přijme. Ale to už není naše starost. To je už jeho boj.
Přejeme všem krásný svátek Samhainu. Všem bez rozdílu.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy.cz
