Od Samainu do Zimního Slunovratu je bráno jako období temných a dlouhých nocí, kdy z mlh a temných lesů vycházely zlé síly. Lidé se tehdy držely kolem ohňů ve svých domovech, jelikož ty přinášely světlo a teplo, magicky chránili své domy, aby démoni nemohli vstoupit a přinést nemoci a smrt.
U ohně se sešla celá rodina a naslouchala vyprávění stařešinů, kteří tak předávali moudrost věků, kterou sami pobrali nejen ve svém životě, ale i takovým vyprávěním. Občas se zastavil nějaký pocestný, ať už to byl bard, nebo potulný lovec. A tak se žilo.
Zimní slunovrat letos vychází na 21. prosince v 10.19. To je chvíle, kdy se Slunce pomyslně dotkne obratníku Kozoroha. Od této chvíle se dny začínají opět prodlužovat.
Tyto věci souvisí s pradávným uctíváním Slunce jakožto božstva, které v podstatě přetrvalo dodnes. O tom jsme již psali zde.
Zimní slunovrat je vlastně nejkratším dnem a nejdelší nocí v roce. Síla Slunce a života tu končí, aby se v tu chvíli znovu zrodila. Proto je slunovrat svátkem smrti a následného znovuzrození. Při oslavě zimního slunovratu byl zapalován při západu Slunce oheň. To proto, aby bohové do něj vložili poslední sílu umírajícího Slunce. Tento oheň se pak roznesl do obydlí, kde se vložil do krbů a ohnišť. Musel hořet až do rána U ohně se také bdělo celou noc, neboť to bylo jediné bezpečné místo. Jestli vám toto koreluje s narozením Krista, tak ano. Na slunovrat se rodí nový syn Boží, jelikož Slunce je synem boha nebes. Na tuto myšlenku a víru bylo snadné naroubovat narození Krista, jakožto syna Boha. Ale aby tato pohanská oslava přenesená do křesťanství nebyla tak okatá, posunula se kalendářně oslava na 25. prosince. A jelikož den začínal až do 16.století soumrakem, proto máme oslavu všech takových svátků předvečer daného dne. Mikuláš chodí 5.prosince, Vánoce slavíme 24.prosince, Beltine večer 30. dubna a tak dále.
My jsme již dnes, až na pár lidí znalých problematiky, zapomněli na původní významy těchto oslav, proto nám dnes přijdou již vyprázdněné. Proč se dnes bát, že nám z lesa za domem přijde nějaká nelidská entita škodit. Víme, že žádná neexistuje. Alespoň si to myslíme. No, možná právě proto, mají tyto bytosti dnes tak snadnou cestu. Už se jim nebráníme a jim nevíra v jejich existenci docela vyhovuje. To, že jsem ale přestali věřit, neznamená, že přestaly existovat. Stačí se rozhlédnout kolem sebe.
Až bude tedy 20.prosince, uhasme doma všechny staré ohně. Vymeťme ohniště a zapalme oheň nový se západem slunce. Ideálně křesadlem. Pokud to někomu přijde archaické, tak si uvědomme, že i zapalovač který není na bázi elektrické jiskry, je v podstatě křesadlový. K tomuto ohni dejme malou oběť třeba v podobě sklenky vína a poprosme oheň o ochranu. Ta oběť je nejen novému bohu, ale i Salamandrovi, nebo-li duchu onoho ohně.
Zimní Slunovrat je stále v podstatě čas počatý Samainem, kdy se můžeme zastavit a zamyslet. Nejen nad naším okolím, ale i nad sebou. Jestli jsme udělali vše dobře, jestli jsme někomu neublížili, jestli naše rozhodnutí byla správná. A třeba je ještě změnit, pokud to jde. Pokud to opravdu jde.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy.
