Země na své pouti okolo Slunce minula bod kterému říkáme podzimní rovnodennost, což den, kdy pomyslná dráha Slunce na obloze (ekliptika) protíná nebeský rovník a směřuje opět na jižní oblohu. Večer již nad východem dominují podzimní souhvězdí, z nichž je nejvýraznější Pegas s Andromedou, která tvoří tomuto nebeskému koni zadní nohu.
Během noci budou tato dvě souhvězdí kulminovat. A s nimi Perseus, Cassiopea, a Cefeus. Kdo zná trochu řecké báje, či viděl film Perseus, ví co tato souhvězdí k sobě poutá. Je zde i několik zajímavostí pro oko.
První je, že v souhvězdí Andromedy je i ona skála, ke které je tato princezna připoutaná řetězem. Tuto skálu představuje velká mlhovina Andromedy označovaná jako M31 nebo také NGC 224. ve skutečnosti to není mlhovina, ale velká spirálová galaxie, podobná té naší. Je do nás vzdálena cca 2,3 milionu světelného roku, to znamená, že ta jak ji vidíme dnes, vypadala před 2,3 milionu lety. I ona je, jako naše galaxie, doprovázena několika menšími satelitními galaxiemi.
Na Andromedu navazuje souhvězdí Perseus. Toto výrazné souhvězdí leží na severovýchodě a dominovat obloze bude až koncem podzimu. I v něm jsou zajímavé věci. Ta první je dvojitá otevřená hvězdokupa Chí a H Persei. Obě složky hvězdokupy, označené v katalozích NGC 869 (h Persei) a NGC 884 (Chí Persei), jsou viditelné pouhým okem a k jejich pozorování je dobrý dalekohled s menším zvětšením ale velkým zorným polem, kdy budeme moci obdivovat jejich krásu.
Další zajímavost je v hlavě Medusy, kterou Perseus drží v ruce. Je jí hvězd Algol. Velmi jasná hvězda, který mění svůj jas, jelikož je to hvězda proměnná. Pro tuto vlastnost, jí někdejší astronomové říkali ďáblova hvězda.
Jak bude podzim postupovat nad západem nám budou mizet souhvězdí letní oblohy a nad východem zase bude nastupovat ke své vládě Zima se svými souhvězdími jako je Orion, Velký pes a další. Ostatně první posel zimních hvězd je nad obzorem již teď. Jsou to otevřená hvězdokupa Plejády zvaná M45, která je velmi dobře vidět pouhým okem a malý dalekohled ji ukáže v celé její kráse.
Podzimní, stejně jako jarní obloha patří k těch chudším na hvězdy. Je to dáno tím, že v tyto dvě roční období se díváme ven z galaktického disku, proto můžeme pozorovat mimogalaktické objekty a útvary v našem galaktickém halo. Ovšem tyto objekty lze pozorovat pouze na hvězdárnách, kde k tomu mají potřebné dalekohledy a podají odborný výklad, aby měl člověk představu, co vlastně vidí.
Z planet bude podzimu dominovat z večera Saturn se svými prstenci, Jupiter, který se kousek od Plejád, Uran, na jeho spatření potřebujeme silnější dalekohled, proto je dobré navštívit nejbližší hvězdárnu, a nad ránem planeta Venuše v podobě Jitřenky.
Díky delší noci budeme mít na obloze zástupce všech čtyř ročních období. Večer nad západem nás bude ještě vítat Labuť s Lyrou a Orlem, jejichž hlavní hvězdy tvoří letní trojúhelník. V tu dobu nad jižním obzorem dominuje již zmiňovaný Saturn. Jak bude noc postupovat, budou kulminovat souhvězdí podzimní oblohy i s planetami Jupiter a Uran. Nad východním obzorem ale už budou stát souhvězdí zimní kde budou velmi dobře patrné Plejády v Býku a dominanta zimní oblohy – Orion. Jako takový krásný bonus Mléčná dráha, která se jako most klene od letní směrem k zimní obloze.
Nad ránem, kdy se díky prodlužující se noci začínají objevovat již jako předzvěst budoucího jara jarní souhvězdí, budeme moci spatřit planetu Venuši, která bude ohlašovat příchod nového dne. S postupujícím podzimem Venuše nakonec zmizí ve Sluneční záři, aby se nakonec přesunula na večerní oblohu.
(redakce)
foto. Celestia, Miroslav Neumaier – Tvoje příběhy
