Anděl. Již je toto slovo v nás evokuje pocit dobra a krásy a lásky. V našich představách je anděl nádherná bytost přinášející mír a lásku boží. Ovšem tato představa je velice mladá.
Anděl je vyšší duchovní bytost a sloužila jako posel Boží. Ostatně i slovo anděl pochází z řeckého angelos což značí „posel“
Podle katolického učení jsou andělé ,,čiří duchové“, bohem stvoření, tvořící tři hierarchie a devět sborů (kůrů). Zvláštní kategorii tvoří „padli andělé“, kteří se proti Bohu postavili a byli jím svrženi na zem. Podrobně líčí tuto událost – alegorii apokryfní kniha Henochova (kap. VI.). Podle Henocha byli tito andělé zavrženi bohem proto, že se stýkali s lidskými dcerami a svěřovali jim různá tajemství. Podle bible byla příčinou jejich pádu pýcha. Také v hebrejštině ,,malach“ nebo,,maleach“, tj. anděl, znamená současně posla. Nauka o andělech, angelologie, je podrobně rozpracována v Teologické summě sv. Tomáše Akvinského a kabale, kde andělé reprezentují 72 kategorií duchovních substancí všeho stvořeného, pozitivní pól všeho bytí. Existence andělů je odvozována touto úvahou: řada tvorů postupuje od méně dokonalých k dokonalejším a vrcholí v člověku jako nejdokonalejší viditelné bytosti; mezi člověkem a bohem musí být ještě neviditelné bytosti, tvořící rovněž vývojovou řadu, duchové, říše duchů různé dokonalosti, jejíž bytosti jsou, jako vše jsoucí, polarizovány na dobré (andělé) a zlé (ďáblové, padlí andělé). Podle katolické angelologie je andělů velké množství, sv. Jan (Zj. 5,11) hovoří o tisících tisíců andělů a sv. Bernard to poněkud upřesňuje výrokem, že andělů je víc než hvězd na nebi, než lidí na zemi, než písku v moři. Andělé jsou du- chovní bytosti netělesné, bohem stvořené na počátku času (lateránský sněm), tvořící jednotu se vším stvořeným (sv. Tomáš Akvinský). Jejich počet se nemění, jsou nesmrtelní, netělesní, bezpohlavní, mají dokonalejší rozum než člověk a svobodnou vůli, neznají však tajemství lidských srdcí, ani budoucí činy člověka, ani všechna tajemství boží“, mají velkou, avšak omezenou moc. Všichni andělé byli stvořeni dobří, ale část z nich údajně povstala proti Bohu a duchovně zhřešila, když je podrobil zkoušce. Neuspěli v ní, jelikož se v nich probudilo Ego, pocit „Já jsem“. Tím neuspěli a Bůh je tedy na věky potrestal a zavrhl. Toto bylo z jejich strany považováno za nespravedlnost a proto zahořeli k Bohu věčnou nenávistí. To jsou tzv. padlí andělé nebo-li ďáblové žijící v pekle věčné nenávisti.
Andělé kteří zůstali věrní Bohu žijí ve věčné blaženosti a tvoří hierarchii: andělé, archandělé, knížata. Nad nimi stojí mocnosti, síly a panstva. Nejvýše jsou pak trůnové, cherubové a serafíni.
Bůh používá anděly k řízení světa a lidí a vykonávání své vůle.
Vraťme se ale k té pozitivní povaze těchto bytostí. Jako moudré a boží lásku vyzařující bytosti si je představujeme až dnes. Pro starozákonního člověka bylo setkání s andělem sázka do loterie. Nebo spíše do ruské rulety. Anděl mohl skutečně jen předat zprávu, což se ale dělo obvykle jen lidem Bohem vyvoleným k nějakému pro něj důležitému úkolu. Ti ostatní také mohli být doslova vaporizováni. Své by o tom mohli vyprávět obyvatelé měst a národů, které byly podle Bible Bohem určeny k likvidaci. Nebo obyvatelé Egypta v době sporu Mojžíše s faraonem. Egyptem prošel samotný Bůh, nebo andělé z jeho vůle. A vše prvorozené za nimi zůstalo mrtvé. Od syna faraona po prvorozené dítě poslední otrokyně. Jak bychom tento akt dnes nazvali a jak bychom naložili s jeho aktérem?
Mezi druhy andělů je potřeba zmínit i anděly strážné, kteří lidi mají nabádat k dobrým skutkům, pomáhají mu překonávat vliv ďábla, odvracejí od člověka pokušení, těší ho v úzkostech a navštěvují ho v očistci (sv. Jeroným a další otcové). Strážní andělé jsou v hermetismu ztotožněni s génii, pojednává o nich podrobněji zejména kabala. Jejich jména odvozují kabalisté z II. knihy Mojžíšovy (Exodus, kap. XIV., verš 19-20) a jejich řády jsou podle kabalistů analogické třem světům a dělí se tak vždy ve tři třídy po třech řádech:
Za prvé serafové (,,svatá zvířata“, ,,hajot-hakodes“): ofanové, tvary-kola a cherubové (,,gadol-aralim“, trůny);
Další jsou hašmalové (,,lesknoucí se“, dagul-chesed“, mocnosti): serafinové (ctnosti, ,,hadur“) a ,,malachové“.
Po nich elohimové (,,božská knížata“, ,,beni-elohim“): synové boží, archandělé, „eljo- nové“ (,,hořejší“).
Nejnižšími třemi podkategoriemi byly utvářeny rostliny, zvířata a lidé, serafíni utvářeli živly. Kabalistická a katolická angelologie se liší, její výroky je však třeba brát obrazně. Podle Lenaina. (1823):
„Andělé jsou vysoké inteligence přijímající vlivy prvního věčného světla, připisovaného Otci, z něhož vše vychází. Evokací andělů, zejména géniů, se zabývá teurgie. Mimo uvedenou klasifikaci stoji duchové bytosti, kabalisté je nazývají „tehor“ a „išim“ (heroové), které dávají inteligenci a ctnosti a jsou to tedy géniové hermetismu. Nejvyšší andělé (Michael, Gabriel, Samael, Anael, Rafael, Zadkiel a Uriel) jsou tzv. Velká světla a jsou to nositelé božích milostí, tvořících tajemnými vlivy v astrálu, égregory dobra a zla, jsou-li negováni lidskou démonií. Andělé odpovídají také kabalistickým světům:
Světu Binah vládnou cherubové, Chesedu hašmalové, Geburahu serafinové, Necahu elohimové atd. Knížetem andělů je Michael. Rozdělení andělů na uvedené hierarchie a kůry provedl Dionysus Aeropagita, postavy andělů vytvářel výtvarně Fra Angelico. Podle Českého slovníku bohovědného (vyd. J. Tumpach a A. Podlaha, Praha 1912, díl. I., s. 417 n.) je anděl jsoucno konečné, sebevědomé, bez hmoty. Z hlediska stvoření stojí nad člověkem, tj. ví víc než člověk a ovládá síly, které člověk nezná, avšak zázraky může způsobovat jen z dopuštění božího. Od člověka se andělé liší tím, že nejsou tak spojeni s hmotou. Podle sv. Tomáše Akvinského andělé zhušťují z boží milosti vzduch a tvoří z něj tělo, které je zobrazuje, ale není s nimi ve spoje- ní. Podle jiného názoru andělé způsobují svůj obraz jen v naší představivosti. Sv. Tomáš Akvinský však bránil teorii zhušťování, protože podle Písma svatého se andělé zjevují všem lidem stejně. Také andělé mají poměr k hmotě, ale ne takový, že by jí byli ovládáni.
„Je nutné se nad tímto vším ale zamyslet“ říká pan Jindřich, náš psychologický a psychotronický konzultant. „Ohledně toho, že andělé někde zabíjeli lidi nebo dokonce děti je nutné první řadě pochopit, že se jedná o biblické příběhy. Nakolik je můžeme brát vážně? Opravdu si někdo myslí, že anděl, nebo Bůh někde zabil miminko nebo jiné dítě jen proto, že se jakýsi velmož, jelikož Mojžíš velmožem byl (nebo si někdo myslí, že otrok by měl možnost se dohadovat s faraonem déle než minutu bez následků?),měl spor se králem a Bůh chtěl, aby Mojžíš faraona v tomto sporu porazil? Nebylo to tak, že městem Egyptem prostě prošli vrazi a zabíjeli v domech, které nebyly označené krví, jak praví Bible v tomto příběhu? Nebo Bůh nevěděl, ve kterých domech Židé bydlí? Či se snad jednalo o temnou až skutečně černou magii a domy Židů byly označené magickými symboly které měly zabránit vstupu temných sil? A má Bůh potřebu sahat k takovým praktikám? Tedy, pokud se jedná skutečně o Boha a ne o cosi, co se za něj vydává.
Spousta těch věcí je psána alegorickým způsobem, jelikož člověk má značně omezené chápání. My si musíme věci pojmenovat a popsat jak vypadají, abychom je dokázali uchopit a tak i pochopit. Jenže Bůh, a teď nemám na mysli toho biblického, jelikož ten je již popsán tak že má vlastně tvář a obrys, je cosi co je mimo naše chápání. Asi nejblíže byli svým pojetím Indiáni. Pro ně je Bůh prostě jen Wakonda – Velký Duch, Velké Tajemství. Nic co má tvář, co lze uchopit a tedy pojmenovat. Wakonda je obsažen ve všem a všude. A vše je obsaženo ve Wakondovi. Každý atom. Svým chápáním se k tomu vlastně blíží i Satanisté, kteří Satana nechápou jako anděla co se vzbouřil proti nějakému Bohu, ale jako univerzální všeobjímající sílu. A tedy vlastně Boha v podobě Velkého Ducha. Jde jen o terminologii.
A z tohoto chápání by mohly vycházet i pojmy jako anděl. Jestliže je anděl posel, tak co to tedy je? Samostatná bytost? Nebo jen obraz pro pochopení něčeho? Pokud je Bůh to, co si myslím, a já osobně jsem o tom přesvědčen, tak anděl je skutečně projev lásky ze strany Boha, jelikož Bůh se nám v danou a prostoru nějak personifikoval, aby něco sdělil. V tu chvíli totiž klesl na naši úroveň. Je to asi jako když si chcete povídat se psem, tak si stoupnete na čtyři a začnete štěkat. Což ale ještě neznamená, že vás ten pes chápe.
Křesťanští učenci popisují vzbouření andělů pojmem, že se v nich probudila pýcha a sebeláska. Že si fakticky uvědomili sama sebe. To by pak dávalo smysl tak, že se vlastně oddělili od univerzálního pole Božské síly a začali fungovat jako nezávislé bytosti. Dává to jistý smysl, pokud to připustíme. Ovšem to by pak znamenalo že se pole Božské síly může rozpadat na bezpočet takovýchto bytostí a to by mohlo pak znamenat i zánik Boha. Pokud ale budeme vycházet z nezničitelnosti a nekonečnosti Boha, tak něco takového není možné. Je to asi jakoby vaše prsty začaly žít vlastním životem bez ohledu na pokyny mozku. Já vím, že tato přirovnání kulhají, ale jsou to jen přirovnání. Anděl je jen projev Boží síly, moudrosti a lásky k životu. Není to bytost v pravém slova smyslu. A to zřejmě chápali i někdejší znalci duchovních nauk, ovšem jejich interpretace mohly být jejich následovníky překrouceny či nepochopeny. Musíme také brát potaz, že víra byla určující i v politicko-společenském uspořádání světa a tak sama sebe spoutala do dogmat a pravidel přes které nejel vlak a jejich porušení i myšlenkové znamenalo likvidaci. Tím se víra a duchovní nauky dostaly do vlastní pasti. Ostatně to samé můžeme pozorovat i dnes, kdy se dobrá myšlenka korektnosti to je snahy neublížit slovem nikomu dostala do situace, kdy vlastně nemůžeme říci nic, jelikož každé slovo může někoho urazit či ranit. Slovo maso urazí vegana, slovo vegan zase člověka který maso konzumuje, a tak bychom mohli jít do dalších absurdit.
Ony teorie s rozdělením andělských bytostí považuji buď za konstrukty, nebo nepochopení původního sdělení. Naše informace v této oblasti jsou velice omezené. Pokud anděl je samostatná bytost, která si je vědoma svého bytí, tak čím se tedy provinili ti padlí andělé? Vždyť oni také jen poznali, že jsou. Že mají své Ego. To celé ale pak nedává smysl. V Bohu nemůžeme hledat složitost, komplikovanost. Tu jsme si z víry v Boha udělali sami.
Nebo je anděl jen projekcí Božství v danou chvíli, jakési okno, či komunikační kanál který se snaží pro nás srozumitelným způsobem nám něco sdělit. Pokud ano, tak je vidět, jak jsme naprosto mimo mísu s tím, abychom něco chápali. Tak to zkusme jen přijímat. Už jednou jsem říkal, že duchovní svět a jeho bytosti komunikují v obrazech. Je to o dost rychlejší a hlavně komplexnější způsob komunikace. A hlavně nemůže dojít k omylu, což u slov nelze vyloučit. Slova jsou velmi abstraktní. Jeden je chápe tak, druhý onak.
Předpokládám, že mezi zjeveními andělů jsou takzvaní andělé. Už jsem jednou mluvil o égregorech. Lidé si astrální svět zabydleli mnohými svými představami a bytostmi. Abych řekl pravdu, nyní bych se do astrálního světa dostat nechtěl, jelikož to je na opravdu silnou psychiku, aby ustála to, co bychom tam mohli vidět a potkat. A mezi těmito bytostmi jsou i tzv. Andělé. Představy jak by asi měli vypadat, jak by se měli chovat… Je tam toho spoustu. Včetně představ o Kristu. I toho bychom tam mohli potkat a ne jen jednoho. Jeden bude milující, druhý trestající. Prostě takový jak si ho kdo představuje. Pokud tedy Velký Duch už pro astrální svět nestisknul tlačítka ctrl c a delete. Ale myslím, že ještě ne. Tohle je ale na opravdu dlouhé povídání“, uzavírá svůj komentář pan Jindřich. “
Jak tedy máme chápat anděly? Jako samostatné bytosti jednající na Boží pokyn? Pak bychom ale museli brát v potaz ony biblické hrůzy v nich andělé hráli značně krvavou roli. Potom je setkáním s andělem skutečně ruská ruleta, jelikož pak nevíme co se stane v příští vteřině. A o taková setkání stojí asi jen vyznavač adrenalinových sportů.
A nebo je to tak, jak říkal pan Jindřich a potom jsou andělé jen projevem a jedním ze způsobů komunikace Božství s lidmi. Ledacos tomu napovídá. A kdo jsou tedy démoni, padlí andělé? A nevytvořili si je lidé svou imaginací v astrálním světě sami v podobě égregorů? To je už na zamyšlení každého z nás.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Tvoje příběhy
