Blíží se opět Samhain. Přelomové období v roce, kdy naši dávní předkové slavili tento svátek, který znamenal nejen konec roku, ale také začátek zimy. Poslední ovoce co ještě bylo na stromech se sklidilo, uskladnilo, jelikož věděli, že s Listopadem přijdou nejen dlouhé noci, ale i déšť, sníh, mráz. Ale ta noc, ta jedna noc kdy se toto vše lámalo, přinášela tajemství. Světy lidí a mrtvých se prolnuly a tak živí s mrtvými se mohli setkávat a dokonce i uléhat.
My každý rok děláme na tento čas s naším konzultantem, mystikem a psychologem PhDr. Jindřichem Kunešem takzvané Samhainské povídání. A k jeho dalšímu pokračování vás milí čtenáři zveme.
Ahoj Jindro, za pět dní tu zase máme ten zvláštní čas Samhainu. Pro mne je to velmi zvláštní období. Změnilo se něco ve tvém prožívání Samhainu?
Zdravím tě Míro, a i naše čtenáře. Ne, nezměnilo. Stále je to pro mne dá se říci nejdůležitější duchovní svátek a to nejen z oblasti magie, ale i psychologie. Když ses mne ptal posledně na tuto otázku, řekl jsem že je to čas, kdybychom měli si uvědomit své sny a touhy z minulosti a vypořádat se s nimi. Kontaktovat je, a provést duševní očistu.
Z magického hlediska je to komplikovanější, zvláště v dnešní době, kdy blázni ze Svazu evropských socialistických republik šlapou na plyn sebezničení a k tomu ještě obnovili staré německé Drang nach osten. To není dobrý směr a mám z toho strach. Ani ne tak o sebe, jako o Leška a jeho rodinu.
Myslím, že tento Samhain bychom se více měli věnovat tomu, abychom uklidili ve svém nitru a pokusili se urovnat spory. Ostatně o tom Samhain vždycky byl. Vstoupit do nového roku s čistým stolem a srdcem. Ano, pokaždé to nejde, jelikož na odpuštění musí být vždy dva. Jeden co lituje svých špatných skutků, byť třeba i nevědomých, a druhý co odpouští. A ono to funguje i navzájem, jelikož nikdo z nás není svatý a bezchybný.
Mluvil jsi magickém hledisku. Co jsi tím myslel?
Soupeří tu dvě síly. Možná jsou to dva velcí Égregoři. Za posledních několik desítek let tady vyrostl nový Égregor. Ten ovládá lidi, co se k němu byť i nevědomky připojili. Zatemňuje jim mysl. Podívej se na některé přátele. Před řadou let, kdy tato astrální bytost tady ještě neměla tady takovou sílu, bylo vše normální. Bavili jste se, měli se rádi. A dnes? Společnost je rozdělená s fanatickou nenávistí a stoupenci té zrůdy jsou ochotní zabíjet a zničit svět. A říkám úmyslně zrůdy, jelikož něco takového vyplodí vždy jen chorá mysl. Podle mne je to ten stejný co stál za fašismem, nacismem. Všimni si jak hlavně pojídá mladé lidi. Ti jsou totiž daleko více senzitivní, než dospělý člověk. Jsou snadno duchovně ovladatelní, jelikož jsou více otevřeni duchovním silám, i když si to ani neuvědomují.
A kdo je ten druhý Égregor? Nevím to jistě, takže bych zatím pomlčel. Mám sice nějaké domněnky, ale jsou to jen domněnky. Někdo by řekl, že to je boj Dobra se Zlem, Boha s ďáblem. No, principově to sice může tak vypadat, ale pojem Dobro a Zlo jsou velice chatrné. Co je pro jednoho Dobro, je pro druhého Zlo a naopak. To je totiž čistě filozofická otázka, kterou jsme tady už jednou rozebírali.
Co tady v tomto boji máme dělat?
Nevstupovat do něj. Každý Égregor žije z energie svých stoupenců, které v podstatě duchovně zotročí. Každá myšlenka, emoce, hlavně emoce, jsou jeho potravou. Emoce jsou energie. Na emoci stojí magie. A všimněme si, že dnes se neřeší argument a logika. Vše vyvolává emoci. Fanatický řev. Nenávist mezi bývalými přáteli je emoce. A jsem si jist, že tu do myslí lidí zasadil právě tento Égregor. A ona roste a dává plody. A on se tím živí a roste. A čím víc roste, tak je silnější a jeho pole nenávisti je mohutnější. Tohle si musíme uvědomit. Když ho nebudeme živit, umře sám. A co máme dělat? Prosit matku Zemi a bohy o pomoc. Modlitbou dochází k propojení nás a bohů. Už jsem něco takového tady jednou říkal, ale ono neškodí to zopakovat:
Dříve jsme nosili bohům oběti. Ne jako daň, ale jako díky. Jako projev sounáležitosti. Oběť je podíl na našem snažení. Na poctivém snažení ať je to práce nebo lov. Lov pro jídlo, ne pro zábavu. Lov pro zábavu je krádež z přírody.
Smysl oběti totiž není v povinnosti. Je v lásce. Je v tom, že bohům, ale i duchovním bytostem přírody dáváme něco s láskou. Oni si z toho obvykle vezmou tu lásku naší a svou nám do toho dají. Někdy si to zkuste. Vezměte třeba víno a nalijte ho do pohárku. Ten nechte třeba na okraji lesa a proneste:
„Duchové stromů, duchové Země, duchové vzduchu, duchové květin. Toto Vám dávám s úctou a láskou za to, že pečujete o to, co je Vám svěřeno.“
Ale musíte to myslet vážně. Pak se vzdalte od toho místa a počkejte. Hlavně sledujte okolí a své pocity. Ony vám napoví, kdy se máte vrátit. A pak ochutnejte. Ucítíte tu změnu.
Choďme do krajiny a navazujme znovu vztahy s jejími duchy. My jsme totiž tohle přestali dělat. A od té doby to směřuje do zániku. Čím méně lidí si uvědomuje jak je tohle důležité, tím rychleji to spěje k zániku. A dokud si toto zase neuvědomíme a tak nemáme šanci něco změnit a něco napravit.
Umíme to ještě? Jsme schopni pokory? Nemám na mysli ponížení. Toho máme dost od jiných lidí. Mám namysli opravdovou úctu, nebo nás vážně zajímají už jen sociální sitě a televizní program?
Myslíš, že tohle někdo pochopí?
Já doufám. Protože jestli ne, tak po nás zůstane jen poušť.
Tak něco veselejšího. Jak budeš Samhain slavit ty?
Tak každopádně budu s s rodinou. Samhain by se měl slavit s rodinou a přáteli. Má se udělat hostina, do okna dát světýlko pro duchy předků. Já pak večer vyrazím do lesa. Znáš tu písničku: Na dušičky pozor dejte, do mechu v lese si nelehejte. Světy se prolnou na Dušičky…
Ano, stále chodím do lesů a čekám na setkání s někým, kdo tam také přijde. Z druhé strany světa.
Mohl bys čtenářům poradit nějaký magický rituál vhodný pro tento čas?
Mohl. Je jednoduchý a účinný. Na Samhain po západu Slunce běžte ven. Na zahradu, nebo na nějaké klidné místo v přírodě okolo vašeho bydliště. Nenechte se odradit chladem. Vezměte si sebou lahvičku s vodou. A druhou s vínem. Ta je hodně důležitá. Až budete na místě, tak na papír obyčejnou tužkou napište věci kterých se chcete zbavit. A při psaní je nahlas pojmenujte. Na druhý list napište to, čeho chcete dosáhnout. Něco reálného, ne že zítra chcete mít v garáži nejnovějšího jaguára. Něco co je ve vašich silách, jen se k tomu nemůžete rozhoupat, nebo jsou nějaké okolnosti, co vám brání. Až budete mít oba lístečky, zapalte svíčku, nebo malý ohýnek. Udělejte to křesadlem, ne sirkama. Pokud jste neměli křesadlo, tak stačí třeba benzínový zapalovač, který je na bázi křesadla.
Postavte se tváří k Východu a řekněte: Duchové vzduchu, volám vás a zaklínám!
Otočte se k Jihu a řekněte: Duchové ohně, volám vás a zaklínám!
Otočte se k Západu a řekněte: Duchové vody, volám vás a zaklínám!
Pak k severu a řekněte: Duchové Země, volám vás a zaklínám!
Vezměte ten papírek s negací a zahrabte ho do země. Přitom říkejte:
Hle, duchové živlů! Zde pohřbívám své smutky, své zlosti a svá zklamání! Ať to co je pohřbené už nikdy na zem nevstoupí!
Slyšte má slova, co sílu v sobě mají,
a jako zvon zní temnotou,
Ať síly moci co v sobě mají
se skutečností stanou!
Potom vezměte ten papírek, kde máte svá přání a vložte jej do ohně. A přitom říkejte:
Hle, duchové živlů, zde vkládám svou touhu do ohně.
Ať oheň sílu dává a vzduch k nebi nese,
to co radost mému srdci nese.
Až bude hotovo, otočte se tváří k severu, nalijte trochu vína Zemi a řekněte:
Duchové země, děkuji vám a propouštím vás v míru a úctě.
Otočte se k západu na levou dlaň si nalijte trochu vody, do ní odlijte trochu vína a řekněte:
Duchové vody děkuji vám a propouštím vás v míru a úctě.
Levou dlaň pak vylijte na zem.
Otočte se k jihu nalijte trochu vína do ohně, nebo jím pocákejte svíčku a řekněte:
Duchové ohně, děkuji vám a propouštím vás v míru a úctě. Pak svíčku nebo oheň uhaste.
Pak stejnou větu, ale se vzduchem, řekněte k východu. Samozřejmě že i tam nalijete trochu vína.
To víno je poděkování. Zacházejte s ním jako s darem pro milovanou bytost.
No a pak jděte domů s klidnou hlavou a nemyslete na nic zlého.
To je pěkný rituál. Děkujeme za něj. A co bys na závěr vzkázal čtenářům?
Tohle říkám všem, ne jen jednomu táboru. Lidi neblbněte. Včerejší kamarád je kamarádem i dnes. Nemusíte ho nenávidět jen proto, že si myslí o světě něco jiného než vy. Byl slušný člověk včera, bude i zítra. Vždyť proto jste se s ním začali přátelit, ne? Jeho kvality nezmizely. Nenaskakujte na hru co se tady hraje. Přemýšlejte. Opravdu se nad tím vším zkuste zamyslet. Je Samhain. Svátek klidu, svátek světýlek, svátek radosti. Po něm následovala zima, nemoci hlad a smrt. Ale lidé se radovali, jelikož věděli, že na jaře tu někteří z nich už nebudou. Družili se a odpouštěli si. Měli posvícení, jelikož to bylo poslední vydatné jídlo. Pak už se muselo šetřit. Zima mohla být dlouhá a krutá. Zlá slova vyřčená ve zlosti mohou být to poslední, co jste si kdy na tomto světě řekli. A myslíte, že vás za nenávist k sousedovi někdo odmění?
Děkujeme za rozhovor.
Za čtenáře magazínu Tvoje příběhy se ptal Miroslav Neumaier
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
