Dějství druhé: Operace Hannibal – Útěk do ledového pekla
V lednu 1945 už nebyla Třetí říše tím kvetoucím progresivistickým a pokrokovým státem, jak se prezentovala na začátku války. Na začátku roku 1945 to již byla jen troska úpící pod údery Spojenců. Stejně tak Wilhelm Gustloff již nebyl symbolem „Radosti k síle“, ale šedým, oprýskaným stínem své bývalé slávy. Přístav Gdyně se proměnil v předsíň pekla. Na nábřeží se v mrazu – 20 °C tísnily tisíce matek s dětmi, jejichž jediným majetkem byl uzlík s peřinou a nepopsatelný strach v očích. Rudá armáda byla na dosah a jedinou nadějí na život zůstávalo moře.
Do lodi, konstruované pro necelé dva tisíce lidí, se v nárazech sněhové bouře dralo přes 10 500 duší. Zoufalí rodiče v davu podávali své děti přes hlavy ostatních nahoru k palubě, jen aby je dostali do tepla, zatímco oni sami zůstávali na břehu, odkud už nebylo úniku. Interiéry lodi, kdysi vonící luxusem a bezstarostností, se zaplnily pachem mokré vlny, úzkosti a tichým pláčem kojenců. Tisíce dětí spaly na podlahách jídelen a v chodbách, zatímco loď tiše vyplouvala vstříc svému osudu. Tragédií je, že loď měla nátěr jako lodi válečné a byla ozbrojena. Navíc zde byla spousta německých námořníků z ponorek, takže vojenský personál. Díky tomu se Wilhelm Gustloff stal legitimním cílem.
Dějství třetí: Osudová světla
Na můstku lodi vládla nervozita. Kvůli vojenskému statusu se o velení přetahovali hned čtyři kapitáni. Civilní kapitán Petersen se nakonec rozhodl plout v hlubokých vodách, aby se vyhnul minám. Když večer dorazila zpráva, že se v protisměru blíží německý konvoj minolovek, Petersen ve strachu z kolize udělal osudovou chybu: nechal rozsvítit poziční světla. V tu chvíli se z Gustloffa stal zářící terč v černé tmě Baltského moře.
Netrvalo dlouho a loď zaměřila sovětská ponorka S-13 pod velením kapitána Alexandra Marineska kterému v té době hrozil válečný soud. V 21:08 vypálila tři torpéda. První zasáhlo příď, druhé bazén plný žen z pomocných sborů a třetí strojovnu.
Mírné houpání vystřídala brutální křeč oceli. Druhé torpédo vniklo přímo do prostoru krytého bazénu. Tam, kde se dříve rekreovali dělníci, byly nyní ubytovány stovky mladých žen z pomocných sborů. Exploze rozmetala keramické obklady na tisíce smrtících střepin. Luxusní bazén se během sekund proměnil v masový hrob plný trosek, ledové vody a lidského utrpení.
Gustloff měl před sebou posledních 70 minut života. Exploze okamžitě vyřadily elektřinu a loď se začala naklánět. V absolutní tmě vypuklo peklo. Mnoho záchranných člunů bylo zamrzlých a nešlo je spustit. Lidé v podpalubí neměli šanci se dostat přes davy na schodištích. Svědci později líčili výjevy čiré hrůzy – rodiče házející děti do člunů v naději, že je někdo zachytí, a důstojníky, kteří stříleli své rodiny, aby je ušetřili pomalého umírání v ledové vodě.
Před 22:20 se nad Gustloffem zavřela hladina. Tisíce lidí zůstaly v moři, jehož teplota byla na bodu mrazu. Šok z chladu zabíjel téměř okamžitě. Doprovodným lodím, zejména torpédoborci T-36, se podařilo z vody vytáhnout pouze kolem 1 250 přeživších.
Epilog: Zázrak v kožešinovém rukávníku
Když první záchranné lodě proplouvaly polem mrtvých těl, která se v záchranných vestách pohupovala na vlnách jako strašidelné loutky, narazili námořníci z torpédoborce T-36 na něco neuvěřitelného. Mezi troskami plul drobný předmět – dámský kožešinový rukávník.
Když ho námořník vytáhl, zjistil, že uvnitř je zabalené nemluvně. Živé a v teple. Matka ho tam v posledním záblesku mateřského pudu uložila a pevně zavázala, než ji pohltilo moře. Tento drobný život, zachráněný z největší námořní zkázy v dějinách, zůstal jako mementem naděje. Wilhelm Gustloff vzal s sebou do hlubin přes 9 300 životů, z toho 5 000 dětí. Dnes vrak mlčí v polských vodách jako válečný hrob, připomínka, že za každou válkou zůstávají především ti nejzranitelnější.
Vrak dnes: Odpočinek v písku
Vrak lodi Wilhelm Gustloff se nachází v poloze 55° 07´ 00´´ s. š. a 17° 41ˇ 00´´ v. d. v hloubce 45 až 47 metrů.
Polsko vrak prohlásilo za chráněné pietní místo. Je zakázáno se k němu potápět bez speciálního povolení. Trup je rozlomen na několik částí. Během let se objevily spekulace, že Sověti vrak po válce částečně odpálili nebo prohledávali, protože se věřilo, že by na palubě mohla být legendární Jantarová komnata (tato teorie se však nikdy nepotvrdila).
Zmeškali jste začátek? Přečtěte si: Historické okamžiky: Potopení lodi Wilhelm Gustloff. Část 1.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
