Dolní Polabí patřilo v dávné historii k prvním osídleným oblastem v Čechách. Bylo součástí takzvaných starých sídelních oblastí, a proto zde vznikaly první osady, vesnice a hradiště. Řada z nich přežila do dnešní doby. Osady rostly, měnily se v obce a nakonec v města či městečka. Jedním z těchto sídel jsou i Velké Žernoseky.

Velké Žernoseky mají hlubokou historii sahající až do pravěku, s první písemnou zmínkou z roku 1218 a s tradicí vinařství doloženou nejméně od 10. století. Osada leží na pravém břehu Labe a je známá archeologickými nálezy od doby kamenné až po dobu železnou. Název „Žernoseky“ pochází podle odborné literatury ze zaměstnání obyvatel – sekání velkých žernovů, tedy kamenných mlýnských kol.

Výrazný rozvoj obce nastal ve 12. století, kdy český král Vladislav II. povolal kolem roku 1143 do Žernosek německé mnichy z kláštera Steinfeld nad Rýnem. Tito mniši, kteří obec vlastnili více než sto let, zde založili rozsáhlé vinice a vinné sklepy. Ty se z velké části dochovaly dodnes a patří k nejstarším v Čechách.

Ve 13. století získali panství páni z Lípy a postupně se zde vystřídali různí šlechtici i církevní instituce, včetně cisterciáků z míšeňského Mariazell. Během husitských válek bylo panství sekularizováno a přešlo do rukou světských pánů, zejména pánů z Kamýku, které po porážce stavovského povstání vystřídali Vřesovci. Od roku 1667 patřily Žernoseky rodu Nosticů, kteří zde na místě tvrze vybudovali barokní zámek.

Archeologická naleziště

Okolí Velkých Žernosek je mimořádně bohaté na archeologické nálezy dokládající nejstarší osídlení. Terén poskytuje důkazy o polykulturním osídlení od paleolitu přes eneolit až po dobu železnou. Již od mladší doby kamenné se zde z místního porfyru vyráběly kamenné žernovy, které sehrávaly významnou roli v regionální ekonomice a v obchodu na labské trase.

V blízkosti obce bylo prozkoumáno eneolitické pohřebiště s významnými archeologickými nálezy. Tato lokalita je polykulturní a objevily se zde sídlištní objekty z období keramiky lineární, únětické, mohylové i knovízské kultury. Kromě stavebních a silážních jam či obětních žlábků byly nalezeny půdorysy dlouhých domů a doklady opevnění z doby halštatské až laténské.

Nad obcí se na Tří křížovém vrchu nacházejí zbytky opevněného hradiště, pocházejícího nejméně z doby halštatské, tedy mladší doby bronzové až počátku doby železné. Hradiště sloužilo k ochraně obchodu po Labi. Jeho fortifikaci tvořil příkop hluboký až 180 cm, ve kterém se dochovaly nálezy keramiky a dalších pravěkých artefaktů.

Během bagrování Labe v roce 1951 byly nalezeny zbytky přístavní hrany a několik žernovů, což dokládá, že výroba a obchod s mlýnskými kameny byly v oblasti významné již v mladších pravěkých obdobích, a to zejména díky ložisku kvalitního porfyru.

Písemné záznamy

Nejranější písemná zmínka o Velkých Žernosekách pochází z tzv. textu „B“ zakládací listiny litoměřické kapituly sv. Štěpána, kterou vydal kníže Spytihněv II. Samotný zakládací akt se datuje k roku 1057, obec je však výslovně jmenována až v dodatku listiny z roku 1218 jako „Zernosech – Sernossiceh terra rusticalis“. Tento dokument je odborníky považován za první spolehlivou písemnou zmínku o obci.

Prameny vysvětlují vznik názvu „Žernoseky“ z činnosti, která byla v místě hlavním zaměstnáním obyvatel – sekání, tedy tesání velkých mlýnských kamenů (žernovů). Obyvatelé byli označováni jako „žernovci“ nebo „žernoseci“, tedy lidé, kteří v místních kamenolomech vyráběli žernovy, což mělo velký regionální i obchodní význam díky blízkosti Labe, po kterém se hotové výrobky snadno přepravovaly. V okolí se těžil především porfyr, vhodný právě na výrobu mlýnských žernovů. Tento druh řemeslné činnosti je v historických pramenech připomínán a zůstává doložen i v místní symbolice – obecním znaku se žernovem.

Význam písemné zmínky spočívá nejen v potvrzení existence sídla, ale také v doložení jeho historické role v regionu. Listina z roku 1218 navíc dokládá, že již ve 13. století byla oblast součástí většího církevního majetku a správního uspořádání litoměřické kapituly, což podtrhuje dlouhodobý hospodářský i správní význam obce.

Vinařská historie

Počátky vinařství ve Velkých Žernosekách jsou úzce spjaty s klášterním vlivem už od 13. století. První zakládání vinic bylo podporováno a organizováno církevními řády, především cisterciáky, kteří od poloviny 13. století vlastnili zdejší panství. Kláštery hrály klíčovou roli v rozvoji vinařství – pěstování révy pro ně bylo nejen ekonomickým přínosem, ale také nutností pro výrobu mešního vína.

Cisterciáci a pravděpodobně i premonstráti vytvořili ve Velkých Žernosekách souvislé plochy vinic, osázeli svahy vinnou révou a vybudovali rozsáhlé vinné sklepy, které patří k nejstarším v Čechách. Tento způsob organizovaného pěstování umožňoval lepší kontrolu kvality a výnosů, a zároveň propojoval hospodářskou, administrativní i kulturní činnost řádů. Klášterní vinařství chránilo domácí produkci a přinášelo nové odrůdy i techniky z dalších oblastí Evropy.

Takto založené vinařství se stalo základem dlouhodobého rozvoje a tradice výroby vína, která pokračovala i po změnách vlastnických poměrů v dalších stoletích. Vinařství ve Velkých Žernosekách bylo od počátku spjato s klášterními aktivitami, které vytvořily ideální podmínky pro pěstování révy i výrobu kvalitního vína v rámci středověké společnosti a hospodářství.

Tento historický kontext vysvětluje, proč má vinařství z Velkých Žernosek tak hluboké kořeny sahající právě do doby klášterního vlivu ve 13. století. Vinice a sklepy byly nejen zdrojem obživy, ale i součástí regionální kultury a tradice až do současnosti. Kromě hospodářských aspektů je existence rané písemné zmínky také významná pro studium kontinuity osídlení a rozvoje církevního i vinařského hospodářství, které jsou pro Žernoseky typické už od raného středověku.

Velké Žernoseky dodnes zůstávají významným vinařským centrem. Každoročně se zde pořádá tradiční vinobraní a ve zdejších sklepech zraje víno stejným způsobem jako před staletími.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy.cz