Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota… Prostě jsou tady Velikonoce, svátky jara, zmrtvýchvstání, znovuzrození. V křesťanské věrouce je to jeden z nejdůležitějších svátků v roce. Je to období, kdy došlo k vyvrcholení celého biblického příběhu Nového zákona.
Velikonoce jsou původně židovské svátky Pesach, který je jedním z nejdůležitějších židovských svátků. Pesach je také nejstarší doložený svátek, jelikož příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji. Společně se svátky Šavu’ot a Sukot se řadí mezi tři poutní svátky, které se každoročně slaví. Připomíná vyjití z egyptského otroctví a cestu ke svobodě; zároveň je oslavou probouzení půdy a země.
Ale vraťme se k náplni našich Velikonoc. Zítra, to je na Velikonoční pondělí Kristus podle Bible vstal z mrtvých.
Janovo evangelium 19 a 20 mluví takto:
1 První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.
2 Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“
3 Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu.
4 Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první.
5 Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel.
6 Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna,
7 ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.
8 Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil.
9 Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.
10 Oba učedníci se pak vrátili domů.
11 Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu
12 a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou.
13 Otázali se Marie: „Proč pláčeš? “ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“
14 Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on.
15 Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“
16 Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘.
17 Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“
18 Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“
19 Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“
20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.21 Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“
22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.
23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
25 Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“
26 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“
27 Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“
28 Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“
29 Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
30 Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.
31 Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
1 Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského.
2 Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.
3 Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.
4 Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
5 Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“
6 Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
7 Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou.
8 Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami.
9 Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.
10 Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“
11 Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.
12 Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.
13 Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.
14 To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.
15 Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky!“
16 Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“
17 Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!
18 Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“
19 To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: „Následuj mne!“
20 Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: „Pane, kdo tě zrazuje?“
21 Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“
22 Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj!“
23 Mezi bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.“
24 To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a my víme, že jeho svědectví je pravdivé.
25 Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.
V křesťanském, tedy i našem světě se tedy slaví Kristovo zmrtvýchvstání a naplnění Evangelia. K Velikonocům se všem pojí řada dalších zvyklostí.
Mnohé z těchto zvyků odkazují na pohanské rituály. Například šlehání děvčat mladými proutky (pomlázkou). Jedná se o probuzení plodnosti přenesením síly mladých stromků. Na plodnost spojovanou s jarem upomínají i velikonoční vajíčka. V mnoha zemích (např. v Řecku nebo v Rusku) ještě vědí, že „jediná barva, která se na vajíčka hodí, je temně rudá“.
Temně rudá menstruační krev je symbolem pro plodnou ženu (vajíčko také) a tím patří červená barva k svátkům plodnosti, ostatně i k barvám milostných her.
K Velkému pátku se také váží pověsti. Tou první je, že v době čtení pašijí se otvírají hory a skřítkové dávají lidem své poklady. Takže, jestli máte čistého ducha a srdce nezatížené sobeckou touhou po osobním zbohatnutím, nákupu skvělého auta a válením se na pláži v nejdražších letoviscích, tak si zjistěte, kdy se v nejbližším kostele budou číst pašije, vyrazte k nejbližšímu kopci se skálou a doufejte, že se legenda naplní. Páteční noc je ale i plná těch horších pověstí.
Velký pátek je den kdy „zemřel Bůh“. Tento den se po západu slunce snímají okovy z bran pekelných a démoni mají volnost. Z hrobů se ozývá křik mrtvých, na které jejich živí potomci zapomněli. Sebevrazi a mrtví obtížení těžkými hříchy které nesrovnali, ale i ti, kteří zahynuli násilně a jejich smrt nebyla potrestána, či nedošli jiného zadostiučinění, povstávají a přicházejí zpět na svět. Proto všichni bohabojní křesťané mají po západu slunce být doma a nevyházet ven. A už vůbec se nezdržovat na hřbitovech, popravištích či mrchovištích.
Snažme si navzdory různým tlakům a názorům naše tradice udržet. Vždyť nikomu neubližují a až budete své drahé ženy, dcery a další dívky šlehat pomlázkou, pamatujte, že se jedná o symbolický akt a ne skutečný výprask.
(redakce)
foto: Ava Lior – tvoje příběhy.cz
