Nad řekou Labe na jednom u kopců Českého Středohoří se u obce Těchlovice tyčí zbytky hradu Vrabinec. Místo už od prvního pohledu je jak vystřižené z temných fantasy příběhů. A tento dojem mluví pravdu.
Osídlení těchto končin se datuje už do doby před 10 000 lety, alespoň dle archeologických nálezů. Při stavbě těchlovického nádraží byl roku 1881 nalezen bronzový poklad z doby 4000 let před n. l. Za zmínku také stojí nález pohřebiště u Přední Lhoty, které se táhne směrem k Vrabinci. Podle archeologů je z doby 2 – 3 tisíce let před n.l. tudíž z kultury Lužické.
V druhé polovině prvního tisíciletí n.l. se zde usadil slovanský kmen Děčanů. Osídlil oba labské břehy a údajně založil několik sídlišť pojmenovaných po různých svým vladycích. Byly to Těchlovice, Chrochvice, Křešice, Boletice, Dobkovice, Choratice, Rozbělesy, Malšovice a Želenice. A také několik opevněných míst, prvotních hradů mezi které patřil i hrad Vrabín, který strážil labskou vodní cestu.
Původně dřevěný hrad byl ve 13 století přestavěn na hrad kamenný. Názory, že hrad vznikl současně s Děčínem v druhé polovině 12. století nelze doložit. Podle pramenů hrad postavili páni z Těchlovic, kteří ve 14. století měli snahu založit panství konkurující Děčínu. Byl to asi Ješek z Těchlovic, který se pak v r. 1403 píše na Vrabíně, potom na Vrabinci.
V roce 1420 hrad i panství bylo v majetku Mikuláše z Lobkovic který jej za 3000 kop grošů odprodal pánovi na Děčíně Zikmundu z Varterberka. Ten nechal hrad předělat na sídlo pro svou matku a přejmenoval jen na Babí Týn. Následně na to vznikla i osada Babětín.
Na konci husitských válek byl hrad přepaden vojskem hejtmana Jakuba z Vřesovic a následně na to naň zaútočila armáda Lužických. Hrad byl dobyt a jeho posádka kompletně pobita. Ještě relativně nedávno byl na místě hromadného hrobu obránců patrný kamenný kříž.
Od poloviny 16. století je hrad uváděn již jako pustý.
Ke hradu se váží i zajímavé pověsti. Říká se, že hrad v dávných dobách obýval šlechtic se svými třemi dcerami. V těch se zhlídli zase tři synové rytíře sídlícího na hradě Střekov. Vrabinský pán však měl proti sňatku výhrady, které pramenily z toho, že střekovští se živili jako loupežníci. Když synové střekovského pána přišli na námluvy, byly stroze odmítnuti. Loupeživá zlá povaha mladíků toto nechtěla nechat bez pomsty a tak vymysleli plán.
Krátkou dobu po nezdařených námluvách navštívili hrad Vrabinec dva potulní mniši. Byli přijati se vší pohostinností a vlídností. V noci se ale falešní mniši vyplížili ze svých komnat a otevřeli bránu. Na to čekali ozbrojenci ze Střekova, kteří vtrhli do hradu a začali masakrovat všechny, na které natrefili. Jediní kdo přežili řádění vojáků ze Střekova, byly právě tři sestry, dcery pána z Vrabince. Unikly tajnou chodbou. Přesto ale byl jejich útěk zpozorován a tak se je jejich bývalí nápadníci jali pronásledovat. Dívky se dostali až na skálu u Labe, kde je útočníci dohonili. Sestry se tedy rozhodly skočit do řeky, aby svým pronásledovatelům unikly. Tomu místu se dodnes říká „Dívčí skok“ a nachází se u obce Jakuby.
Ke hradu se vztahuje i jedna zmínka o podivných jevech. Nedaleké bývalé pohřebiště poukazuje na to, že skalní věže které hradu Vrabinec sloužily za základ byly opravdu kultovní místo dávných pohanských předků. Je to celkem pravděpodobné, jelikož toto místo je největší dominanta v kraji. Říká se, že dobách kdy se po Čechách začalo šířit křesťanství, sídlil zde volch (slovanský kněz, čaroděj). Ten se odmítal podrobit novým pořádkům a vzdát se své víry. Knížecí správce kraje naň poslal vojáky, kteří tohoto pohanského kněze oblehli a nakonec zabili.
Jeho duch se zde zjevuje dodnes a je doprovázen havrany. Tomu do jej spatří ohlašuje svým zjevením smrt. Ať se říká co se říká, jedna věc je fakt. Hrad Vrabinec jsme navštívili a když jsme se k němu přiblížili přivítal nás křik havranů.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Tvoje příběhy
