Virgule a siderické (hvězdné) kyvadélko. Řada lidí ani tyto pojmy nezná. Patří totiž mezi magické a okultní pomůcky. Ale o proutkařích hledajících vodu už slyšel skoro každý. Někdo dokonce nějakého i zná.
Proutkaření, známé také jako radiestézie, je tradiční metoda vyhledávání podzemních zdrojů vody, rudných ložisek, dutin či jiných anomálií v terénu pomocí jednoduchého nástroje zvaného virgule. Nejčastěji se jedná o rozvětvený proutek ve tvaru písmene Y, vyráběný z pružného dřeva (líska, vrba, jasan), který proutkař drží volně za oba konce. Při pomalé chůzi krajinou se virgule v určitých místech samovolně vychýlí, otočí nebo stáhne dolů – a tento pohyb proutkař interpretuje jako signál přítomnosti hledaného objektu pod povrchem. Později se začaly používat i kovové pruty ve tvaru L, pružiny nebo jiné pomůcky, princip však zůstal stejný.
Historicky je proutkaření doloženo od 16. století, zejména z německých hornických oblastí, kde se používalo při hledání kovů. Georgius Agricola ho ve svém díle *De re metallica* (1556) zmiňuje jako běžnou, byť jím samotným zpochybňovanou praxi, což ale může být důsledek toho, že církev tyto praktiky řadila mezi čarodějnictví, takže je samozřejmě zakazovala.
Postupně se metoda rozšířila i na hledání vody a v lidové tradici se udržela dodnes. V českém prostředí se vžil název proutkaření právě podle používaného proutku; v odbornějších kruzích se setkáme i s termínem radiestét.
Samotný mechanismus, proč se virgule hýbe, zůstává předmětem sporů. Zastánci hovoří o citlivosti na zemské záření, geomagnetické anomálie nebo podzemní proudy. Skeptici poukazují na ideomotorický efekt – nevědomé drobné pohyby svalů, které stačí k vychýlení nástroje drženého v labilní poloze. Proutkaření však nevymizelo a je fakt, že tito lidé dodnes existují a mají úspěchy.
My se však dnes místo virgule zaměříme na jinou pomůcku – siderické kyvadlo.
Siderické kyvadlo se uvádí jako nástroj pro komunikaci s Vesmírem. Zastánci používání tvrdí, že Vesmír je prodchnut informačním polem, se kterým se skrze kyvadélko je možné propojit. I když to není tak úplně přesné tvrzení. Podle doktora Kuneše je kyvadélko spíše něco jako ručička přístroje, která nám ukazuje výsledek celé operace.
Jak pracovat s kyvadlem? Na to jsme se zeptali právě doktora Kuneše:
„Ano, občas tu věc používám. Je to vlastně strašně jednoduché, ale má to svá pravidla. Pořád je to práce se silami, kterým říkáme okultní, jelikož jsme si zvykli do tohoto termínu dát vše, co není z oblasti viditelného světa. Ale stačí si uvědomit, že lidské oko vidí zhruba setinu z celého spektra. A tomu jsme si navykli říkat viditelné světlo. No, zvířata by s námi nesouhlasila, ale těch jsme se neptali. Pravidla pro práci s kyvadlem jsou stejná, jako když přistupujete ke kontaktu s duchovním světem. Mělo by to být v úctě, pokoře, jelikož duchovní svět nám něco prokazuje. Ne my jemu. Neměli bychom k tomu přistupovat z čistě sobeckých důvodů a nenávistí. Ano, ptejme se i na věci, kterými prospějeme sobě, ale mysleme na to, aby náš prospěch měl širší odezvu. Předem říkám, že čísla do sportky vám to neřekne.
Pokud to chcete zkusit a naučit se pracovat se siderickým kyvadlem, nejprve si ho musíte vyrobit a vyladit na sebe (návod uvedeme níže – pozn. red.). Až ho budete mít, tak si odpočatí sednete na nějakém klidném místě, nebo i doma. Jen dbejte na to, aby vás nikdo nerušil. Odpočatí buďte proto, jelikož unavení to spojení prostě nenavážete.
Až budete na místě, promyslete si, na co se chcete ptát. Opravdu neřešte blbosti, jestli soused má nové auto, nebo ho jen přestříkal. Vezměte kyvadlo do dominantní ruky, nechte ho zklidnit, aby viselo volně dolů. Tahle věcička dává tři druhy odpovědí: ano, ne a není doposud jasné.
Požádejte Vesmír, nebo Zemi o spojení a zodpovězení otázek. Ideální je si stoupnout do ochranného kruhu, jelikož v okolí mohou být duchovní entity, co na vás mají pifku, nebo vám chtějí jen zaškodit. Ale to je na vás.
První otázka by měla být, ať vám vaše kyvadélko ukáže: ano. Nechte ho volně viset mezi prsty ruky. U někoho se bude točit, u někoho houpat v přímce. Obvykle to bývá podle pohlaví.
Druhá otázka by měla být na zápor. U koho se na ano točilo, u toho se na ne bude houpat. A naopak.
Poslední odpověď je: ještě není rozhodnuto. Tam kyvadélko obvykle stojí nebo se kolébá a houpe chvíli tak, chvíli jinak. Na odpověď čekejte tak dlouho, dokud nebude jednoznačná. Obvykle do pěti vteřin.
Další otázka by měla být, jestli nejsou nějaké okolnosti, které vám zabraňují ve správné funkci kyvadla. Mám na mysli třeba nemoc, o které ještě nevíte, ale váš imunitní systém už mobilizuje síly.
Nesnažte se myslet na odpověď, kterou sami chcete. To může kyvadélko zkreslit.
No a pak se ptejte. Vlastně na cokoliv, co potřebujete vědět.“
Jak si vytvořit vlastní kyvadlo? Je to celkem jednoduché. Stačí nit, kožená šňůrka, provázek nebo řetízek. Ideální je stříbrný řetízek. Stříbro je magický kov a je zasvěcený bohyni Luně. Na řetízek nebo šňůrku, pokud řetízek nemáte, se zavěsí závaží. Může to být kovový kužel, který lze koupit ve specializovaných prodejnách s esoterikou, nebo můžeme použít prsten či přívěsek z kamene. Pokud použijete kámen, ideální je takový, který jde k vaší osobnosti a znamení. Proč? Protože dojde snáze k propojení. S takovým kamenem jste v kompatibilitě.
„Je dobré si občas kyvadélko při práci překontrolovat. Zeptejte se na něco, co si hned můžete ověřit. Ale beze strachu. Strach ve vás udělá malou křeč a ta zabrání správné odpovědi. Kyvadlo totiž není stoprocentní. Pravdivost odpovědí osciluje mezi 65–90%. Jde hlavně o zkušenost, a další vlivy, o kterých jsem tu už mluvil. Tak se nenechte odradit, když se to třeba hned napoprvé nepovede. On ten duchovní svět někdy nechce dát úplně vše zadarmo a adepta si testuje,“ říká doktor Kuneš na závěr.
A co naše redakce? Máme někdo zkušenosti s touhle věcičkou? Co myslíte?
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy.cz
