Uprostřed rozlehlých vod severního Atlantiku se tyčí nevelký, avšak významný skalnatý ostrůvek známý jako Rockall. Tento osamělý výčnělek, ležící na půl cestě mezi Irskem a Islandem, má nejen fascinující geologickou minulost, ale také bohatou politickou historii plnou sporů a nároků.

Geologická historie Rockallu

Rockall je pozůstatkem dávné geologické aktivity. Před přibližně 55 miliony let, během období třetihor, byl součástí sopečného komplexu, který se formoval v důsledku tektonických procesů oddělujících Evropu od Grónska. Tento proces vedl k vytvoření severního Atlantiku, jak jej známe dnes. Samotný ostrůvek je tvořen specifickým druhem peralkalické žuly, což naznačuje jeho sopečný původ. Jeho osamělá poloha a geologické složení z něj činí důležitý objekt pro vědecký výzkum, poskytující vhled do dynamických procesů zemské kůry.

Spory o ostrov

Rockall je nejméně 52 milionů let starý, otlučený pozůstatek vyhaslé sopky. Podmořská hora, vysoká jako čtyřpatrová budova a o něco širší než městský autobus, se na navigačních mapách začala objevovat až v roce 1606. První popisy zobrazují známý, i když neobvyklý pohled pro námořníky plující přes Atlantik. „Rockal je osamělý ostrov… ne nepodobný Stacku, ale vyšší a větší a bílý ze stejné příčiny,“ napsal v roce 1745 kapitán William Coats ze společnosti Hudsonova zálivu

Vrstvy guana (usazeného ptačího trusu) a téměř svislé útesy musely většinu námořníků odradit od přistání, protože na tento ostrov nikdo nevkročil až do roku 1811, kdy poručík Basil Hall z HMS Endymion vedl malou výpravu na tuto bohem zapomenutou skálu.

Navzdory své nepatrné velikosti se po druhé světové válce Rockall stal předmětem intenzivních politických debat a sporů o suverenitu. Spojené království mělo nedaleko na jednom z ostrovů Vnějších Hebrid testovací vojenskou základnu a panovala obava, že by Sovětský svaz mohl ostrůvek Rockall zabrat a využít pro špionážní aktivity. V roce 1955 Velká Británie formálně anektovala ostrůvek, když na něj vyslala expedici vedenou poručíkem Desmondem Scottem. Následně byl v roce 1972 přijat zákon „Island of Rockall Act“, kterým Spojené království formálně začlenilo Rockall do svého území. Jednalo se o poslední rozšíření Britského Impéria.

Politické problémy okolo britského záboru nastaly ve chvíli, kdy byla okolo ostrova nalezena ložiska ropy. Irsko nikdy formálně neuznalo britský nárok na Rockall a považuje ho za irelevantní při vymezování výlučných ekonomických zón, jelikož ostrůvek je neobyvatelný a nemá vlastní ekonomický život. Celou věc začalo rozporovat Irsko, Island a Dánsko, které má nedaleko svou državu Faerské ostrovy, jelikož všechny zúčastněné strany chtějí ona ropná ložiska pro sebe. V roce 1988 podepsaly Spojené království a Irsko dohodu o hranicích výlučných ekonomických zón, která Rockall nezohledňuje. Navíc Úmluva OSN o mořském právu z roku 1997 stanoví, že „skály, které nemohou udržet lidské osídlení nebo vlastní ekonomický život, nemají výlučnou ekonomickou zónu ani kontinentální šelf“.

V průběhu let se Rockall stal také místem symbolických akcí a protestů. V roce 1997 obsadili ostrůvek aktivisté Greenpeace, kteří jej prohlásili za „Waveland“ na protest proti dalšímu ropnému průzkumu v okolních vodách. Tato událost upozornila na ekologické a politické otázky spojené s tímto odlehlým místem.

Rockall, ačkoliv je malým a nehostinným kusem skály uprostřed Atlantiku, představuje fascinující průsečík geologických procesů a lidských ambicí. Jeho historie je důkazem toho, jak i ta nejmenší místa na Zemi mohou hrát významnou roli v geopolitických a vědeckých diskusích.

(redakce)

foto: Flickr