Za tři dny nastane jeden z dvou nejdůležitějších svátků v koloběhu roku. Je jím Beltine známý jako Filipojakubská noc. Jedná se vlastně o předvečer prvního máje. Svátek Beltine je svátkem života a naděje.

Naši dávní předkové vlastně znali jen dvě roční období a to období Léta (hojnosti, úrody, plodnosti) a Zimy (hlad, smrt, nemoce). Beltine je začátek období léta. Byl to svátek bujarého veselí, kdy se na kopcích se zapalovaly ohně, které měly očistit krajinu od zlé moci. Zároveň přes tento oheň skákali veselící se lidé, kteří se tak zbavovali negativní energie, co se u nich nashromáždila přes Zimu. Rovněž se zapalovaly dubové věnce a kutálely se z kopce. Oslavy svátku Beltine byly hodně nasměrované k bohu Thorovi. Očekávalo se od něj, že svým kladivem pobije zástupy démonů kteří odmítli odejít se Zimou. Tehdy se také rozjel Thorův vůz po obloze a od jeho kol létaly jiskry v podobě prvních bouřek. Je to také den, kdy se milenci vydávali do lesů, jelikož první květen byl též svátek milostných her a z této doby možná také pochází líbání pod rozkvetlým stromem.

V tomto období je příroda již zcela probuzená. Vše je takové čisté, neomšelé. Svátkem Beltine začíná v keltském kalendáři světlá polovina roku, jelikož se blíží Slunce, proto pro většinu tvorů ta lepší, vždyť je to období tepla, růstu a sklizně. Světlá polovina roku pak po sklizni předá vládu té temné a to v den kdy pak slavíme Samhain.

Svátek Beltine byl svou náplní očistný. Zaháněla se smrt a nemoci , které chodily se zimou. Proto se nabízí si udělat doma, nebo ještě lépe někde v přírodě malý očistný rituál. Myslete na něco, čeho se chcete zbavit. Nějakého zlozvyku, nebo i nemoci, neduhu. Vzhledem k tomu, že tato drobná magie funguje na základě průchodnosti přes přírodní zákony (ostatně magie nikdy nejde proti Přírodě a jejímu řádu) tak je jasné, že například vypíchnuté oko nám znovu nenaroste. Z tohoto principu musíme vycházet při volbě svých přání, takže se soustřeďme na něco, co můžeme sami ovlivnit.

Vyrobme si panenku. Můžeme ji ušít z látky, nebo umotat z bavlnky, popřípadě vymodelovat z vosku (ne parafínu). Hotovou panenku si pak přivažte k sobě tak, že si kolem pasu uvážete provázek a vytvoříte z něj jakousi pupeční šňůru, Na její konec pak přivažte svůj výtvor.

Teď si sedněte na nějaké klidné místo, buď doma, či ještě lépe v přírodě. Ideální kombinace je, aby ve vašem okolí byly stromy, tekoucí voda, skála, či alespoň kameny a samozřejmě stromy. Pokud toto nemůžeme mít, tak si alespoň nasbírejme přírodniny a naberme si někde (po patřičné prosbě a poděkování) pramenitou vodu. Na jednu hromádku dejte kamínky a třeba u trochu hlíny. To ze Matka Země. Do misky nalijte přinesenou vodu. Zapalte vonnou tyčinku, nebo jiné kuřidlo. Dým symbolizuje živel Vzduchu. V kovové misce rozdělejme křesadlem oheň, přivítejte jej, aby jste měli kolo sebe zastoupeny všechny živly. Opět přivítejte všechny živly, jelikož, jak jsme si již dříve řekli, živly jsou reprezentovány živými bytostmi. Pak požádejme tyto bytosti a bohy, či Vesmír o pomoc při našem snažení. Samozřejmě s pokorou. Nyní si představte, jak z vás zvolený neduh, negace, špatné myšlenky odchází oním provázkem do té panenky. Vnímejte své pocity a nedělejte tento rituál ve spěchu. To by nefungoval. Stejně tak je nutné věřit v účinnost rituálu. Až budete cítit, že panenka je plná toho zlého, odstřihněte ji od sebe. Následně kolem ní omotejte větvičky šalvěje a vhoďte do ohně. Ten nejdříve požádejte o to, aby danou věc spálil a negativní sílu přeměnil. Svoji negaci tak nejen odvedete pryč, ale ještě ji očistíte pomocí ohně. Dejte pozor, abyste oheň skutečně požádali. Duchové živlů jsou někdy jako děti a pokud se k nim nechováme s náležitou úctou, mohou nám poťouchle vrátit oni věc zpět. Oheň by sice zničil panenku, jelikož to je fyzikální proces, ale onu negativní energii ne.
Během rituálu opravdu sledujme své pocity. Podle toho, co cítíme můžeme zjistit, jak hluboko je daný problém zakořeněný a do jaké míry jsme ochotni se ho zbavit. Možná se nám to hned napoprvé nepovede. Ale to nevadí. Rituál se dá opakovat. Není vázán jen na Beltine, i když v tu dobu je nejsilnější.

V našich zemích a u Slovanů vůbec je svátek doplněn ještě o upalování čarodějnice, jakožto symbolu zla. I když podle některých pramenů toto bylo přejato od Germánů. Čarodějnice představuje původně bohyni smrti a Zimy Moranu. Jak je zde zvykem, tak tento svátek je opět trochu roztříštěn a část jeho praktik se přenesla na křesťanské Velikonoce. U nás se o zapalování ohňů mluvilo jako o německém zvyku z poloviny 19. století. Přesto byl jakožto pověrečná (pohanská) praktika v té době ještě zakazován. Z jiných důvodů jej zakazovali Němci za okupace Českých zemí a po nich zakazovací štafetu převzal bolševický režim.

Díky křesťanskému působení došlo i v tomto případě k démonizaci pohanského svátku. Filipojakubská noc je dle křesťanské mytologie spojená opět s peklem. Pravděpodobně, aby donutili kněží své postpohanské ovečky udržet v poslušnosti a hlavně doma, tak se dnes v noci mají otvírat hroby a z nich vystupovat duše zatracenců, upíři a vlkodlaci mají chodit krajinou a na prokletých místech se konaly sabaty čarodějnic za účasti nejvyšších pekelných knížat. Každý bohabojný křesťan v tuto noc klečí u kříže a zapálené svíčky, drží růženec a v hrůze drmolí modlitby.

Během filipojakubské noci se měly čarodějnice slétat na kopcích a tam provozovat spolu se silami temnot sabaty a sexuální orgie. Zde se měly tyto démonické ženy slétat na košťatech po té, co samy sebe potřely speciální magickou mastí a to hlavně v oblast podpaždí, krku a břicha. Je zajímavé, že toto jsou místa kde jsou mízní uzliny. Recept z knihy Magia Naturalis z roku 1560 uvádí, že tato mast se skládá z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla.

Hlavně drogy v rulíku zlomocném mají na svědomí ony letecké vize. Vzhledem k nebezpečnosti oněch látek, nedostatku tuku z nevinných hochů (v drogerii jej nevedou) a neznalosti poměrů a dávkování, vřele nedoporučujeme toto zkoušet.

Po pokřesťanštění svátku se ony keltské očistné ohně začaly používat jako blokace kopců proti oněm čarodějnicím. Plameny měly osvětlit co největší část krajiny a tím čarodějnicím překazit jejich letové plány. Kdyby to snad nějaká přeci jen riskla a na kopci přistála, mohla být okamžitě chycena a v ohni upálena. Z tohoto opatření se později vyvinulo ono dnešní „Pálení čarodějnic“. Bylo také zvykem, skákat přes žhavé uhlíky a tropit co největší hluk – čarodějnice se křiku a povyku bály a nepřiblížily se. Ovšem zvyk proskakovat ohněm pochází právě z předkřesťanských dob, jelikož oheň očišťoval auru a tak se lidé toto rychlou koupelí v plamenech uzdravovali z působení zlých sil.

Nakonec ale pohanská tradice přetrvala. Dnes se konají oslavy tohoto svátku opět v podobném duchu, jak ho slavili naši dávní předkové. Tudíž veselím. Beltine byl a je svátek radosti a života. Svátek zrození. Náboj plodnosti se přenesl do zvyku kdy se milenci líbají pod rozkvetlou třešní. Bohužel zapálený oheň již v podvědomí lidí ztratil svůj magický důvod a také se tyto ohně již nezapalují na návrších.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy