Vánoce nejsou jen svátky dárků, ale především světla, které se rodí z temnoty. Ještě dávno před křesťanstvím lidé slavili návrat Slunce, život a naději. Jaké pohanské kořeny se skrývají za dnešními Vánocemi?
Vánoce jsou již tradičně oslavou spojenou nejen s dárky, ale i zamyšlením nad minulým rokem. Co se vše udělalo dobře a co špatně. Děti to vše mají trochu snazší. Nemusejí mít tolik starostí, těší se na dárky (pokud to ekonomická situace rodiny dovolí) a hlavně mají prázdniny. Více než týden volna, klid od těch protivných učitelů, zkoušení, písemek a domácích úkolů. Doma vše voní, den před Štědrým dnem nazdobí s tatínkem stromeček a pak to vše vypukne.
Ale jak dlouho vlastně zdobíme stromečky? Jejich původ sahá až do dávných dob starých Keltů a Germánů. Keltové ozdobeným stromem oslavovali boha Slunce, jelikož jemu byl tento svátek vlastně zasvěcen. Oslavy slunovratu byly oslavami naděje, vracejícího se Slunce, života. Příslib jara. Germáni tak slavili svého boha Odina, v našich šířkách zvaného Wotan. Tehdy se slavila Matka Noc – Yule. V den slunovratu je noc nejdelší a nejtemnější. Prováděly se různé magické rituály a věštilo se. Zároveň se prostíralo pro příchozí, neboť mrtví se vraceli ke svým živým. Zdobily se větvičky stromů, které si lidé přinesli do svých domovů. Na zdobení se používaly šperky, pochutiny a ovoce.
V novodobých dějinách se vánoční strom opět začal zdobit v Německu a teprve v roce 1570 máme zprávu z Brém, že na něm byly svíčky. Až v 19. století se tento zvyk dostal do našich zemí. Nejprve stromek zdobili protestanti, jelikož katolíci to považovali za pohanskou záležitost. Na venkově se tento zvyk uchytil až po první světové válce. Do té doby zde byla pouze nazdobená větev.
Špička stromku a Odinovo kopí
Dnes se samozřejmě používají již modernější ozdoby, ale je zajímavé, že jeden symbol zůstal nezměněn po více než tisíc let. Je to špička na stromku. Symbolizuje Odinovo kopí Gungnir. Kouzelné Odinovo kopí bylo dle legendy vykované skřítky. Magie tohoto oštěpu tkvěla v jeho vlastnosti, že nikdy neměl minout stanovený cíl. Odin jej dostal od Lokiho jako jeden ze tří darů bohům, když se snažil vyhrát sázku nad skřítkem Sindrim a jeho bratrem Brokkem.
Magie, která patří Slunovratu
Je zajímavé, kolik vánočních zvyků pramení z pohanských dob. Obřady, zvyklosti, vánoční magie. Štědrovečerní noc má být velmi magická, i když vlastně není. Ne že bychom původní mystickou náplň této noci popírali, ale je to způsobené tím, že veškerá magie a mystika noci Yule se odehrává ve slunovratové noci. Je to dané astronomickou a také astrologickou konstelací nebeských objektů. Na den slunovratu je unikátní postavení Země vůči Slunci. Paradoxně je Země v perihéliu, to znamená, že je Slunci nejblíže, ačkoliv je u nás zima. Zatímco na jižní polokouli mají léto.
Zimní slunovrat je na severní polokouli vlastně nejkratším dnem a nejdelší nocí v roce. Síla Slunce a života tu končí, aby se v tu chvíli znovu zrodila. Proto je slunovrat svátkem smrti a následného znovuzrození. Při oslavě zimního slunovratu byl zapalován při západu Slunce oheň. To proto, aby bohové do něj vložili poslední sílu umírajícího Slunce. Tento oheň se pak roznesl do obydlí, kde se vložil do krbů a ohnišť. Musel hořet až do rána. U ohně se také bdělo celou noc, neboť to bylo jediné bezpečné místo.
Oheň jako střed světa
Ve staropohanské tradici byl tento čas i dobou odpočinku, jelikož v době dlouhých temných nocí se nedalo bojovat ani se věnovat polním pracím. Nehledě na to, že noc skrývala temné síly a duchy. Centrem dění byl proto domov, kde hořel krb, kde hořel tento magický oheň. Symbolizoval ochranu před zlem a temnotou. Dával světlo, teplo, plašil divé šelmy a zlé démony. Slunovratem také končilo nejtemnější období roku, jelikož se „zrozením“ nového boha Slunce se začaly dny prodlužovat. Slunce začalo svým světlem zahánět temné síly a démony.
Slovanský Dažbog a zrození světla
Ve slovanském pojetí byl zimní slunovrat oslavou boha Dažboga, jenž byl synem Svarogovým. Svarog byl ve slovanském panteonu jedním z nejpůvodnějších božstev. Představoval Nebesa, takže vlastně ani neměl podobu. Nebyly nalezeny žádné svatyně ani sochy, jelikož Svarog byl vlastně vše. Jeho synem bylo Slunce – Dažbog. Právě v čase zimního slunovratu se Dažbog rodí ze své vlastní smrti jako bájný fénix. Asociace s narozením Ježíše Krista je nasnadě.
Náhradní svátky a stará magie
Vánoce tedy patří mezi umělé svátky, stejně tak jako Dušičky. Přestože symbolika je velmi podobná té původní pohanské, byly tyto svátky vytvořeny z důvodu, aby lidé neslavili onen pohanský svátek se vším všudy, a hlavně mimo ten správný čas. Pokud se skutečně ponoříme do znalostí z oblasti magie, dává to smysl. Někdejší křesťanští kněží, minimálně ti, kteří to mají na svědomí, moc dobře věděli, co činí. Nešlo jen o politiku či ideologii. Šlo o jasný magický záměr – neposilovat a zničit égregory těchto svátků. Přesto se to zcela nepodařilo. Naštěstí.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
