Vladimír Remek je žijící legendou a symbolem československého úspěchu v dobývání vesmíru. Jeho mise na palubě lodi Sojuz 28 v březnu 1978 z něj učinila prvního Čecha v kosmu a z tehdejšího Československa teprve třetí zemi světa, která vyslala svého občana mimo zemskou atmosféru.
Vladimír Remek se narodil 26. září 1948 v České Lhotě. Jako kosmonaut-výzkumník letěl s velitelem Alexejem Gubarevem k orbitální stanici Saljut 6, kde se setkali s Jurijem Romaněnkem a Georgijem Grečkem.
Během mise trvající téměř 8 dní (přesně 190 hodin) prováděl experimenty v oblasti biologie, medicíny a technologií, včetně československých vědeckých programů. Po letu pokračoval v kariéře v letectvu a později v politice jako europoslanec.
Trnitá cesta k výběru: Z čtyřiadvaceti zbyli dva
V roce 1976 nabídl tehdejší Sovětský svaz zemím sdruženým v programu Interkosmos účast na pilotovaných letech do vesmíru. Téhož roku začal v Praze výběr mezi kandidáty z řad pilotů vojenského letectva. Po náročných lékařských prohlídkách bylo vybráno 24 uchazečů o post prvního československého kosmonauta.
Další kola testů tento okruh postupně zužovala, až zůstali jen čtyři: Vladimír Remek, Ladislav Klíma, Oldřich Pelčák a Michal Vondroušek. Tito čtyři piloti nakonec odletěli do dalšího tréninku a na testy do Hvězdného městečka v Sovětském svazu. Zde ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina odpadli další dva, takže zůstali jen Remek a Pelčák. V té době byl Vladimír Remek povýšen na kapitána.
Příprava v Hvězdném městečku a zubařský rychlokurz
Od prosince 1976 se v tomto středisku oba Čechoslováci spolu s dalšími kandidáty z Polska a NDR začali připravovat na skutečný kosmický let. V červnu následujícího roku už bylo jasné, kdo je skutečně náročného letu schopen, a tak byla sestavena hlavní i záložní posádka.
První posádku tvořili velitel lodi plukovník Alexej Gubarev, který již měl za sebou měsíční pobyt na orbitální stanici Saljut 4, a kapitán Vladimír Remek ve funkci kosmonauta-výzkumníka. Záložní posádku tvořili Nikolaj Rukavišnikov (který absolvoval dva lety – Sojuz 10 a Sojuz 16) a Oldřich Pelčák.
Remek spolu s náhradníkem Pelčákem absolvovali zkrácenou verzi dvouletého standardního výcviku pro sovětské kosmonauty. Cvičili odolnost vůči přetížením, bezvědomí, nouzové scénáře a komunikaci v nepříznivých podmínkách. Trénink zahrnoval simulace letů, kontrolu systémů Sojuzu 28, přípravu na setkání se stanicí Saljut 6 a československé vědecké experimenty. Posádka si přidávala extra hodiny pro lepší koordinaci, což po úspěšných závěrečných zkouškách v únoru 1978 vedlo k finálnímu výběru Remka jako hlavního kosmonauta-výzkumníka.
Zajímavostí je, že Remek prošel i netradičním zubařským rychlokurzem. Bylo to kvůli zkušenostem s bolestmi zubů u předchozích kosmonautů na Saljutu 6 (Romaněnka a Grečka), i když nakonec tyto znalosti v praxi využít nemusel.
„Buď ke hvězdám, nebo do pekel“
Rozhodnutí o startu padlo dva dny před vyvezením rakety na rampu Bajkonuru. Posádka lodi přijela na Bajkonur 18. února 1978. Dne 26. února se oba dozvěděli definitivní zprávu, že letí právě oni jako hlavní posádka. Poslední noc před startem si kvůli nervozitě museli vzít prášek na spaní. Před samotným zážehem Remek toužil hlavně po tom, „aby už letěli“, s vědomím, že případné selhání by let odložilo o dva dny a znamenalo by nahrazení záložní posádkou.
Mezi odlehčující zážitky patří moment z 2. března 1978. Když Vladimír Remek při jízdě výtahem na startovací rampě spatřil techniky v kožiších, jak mu mávají palci nahoru, připomínali mu čerty, což v něm zanechalo hluboký emotivní dojem.
Téhož dne v 15:28 UTC kosmická loď Sojuz 28 odstartovala z kosmodromu Bajkonur v tehdejší Kazašské SSR. Před startem mu Gubarev řekl: „Teď poletíme. Buď nahoru ke hvězdám, nebo do pekel, ale už jen společně.“ O den později se Sojuz 28 úspěšně spojil se stanicí Saljut 6.
Vědecké experimenty na oběžné dráze
Vladimír Remek prováděl na Saljutu 6 šest československých vědeckých experimentů připravených ČSAV, zaměřených na biologii, medicínu, technologie a astronomii:
- Chlorella: Sledování růstu řas v beztíži oproti Zemi (zahájeno 20 minut po příletu, průběžná péče).
- Měření tepla: Porovnání subjektivních pocitů s měřením tělesné teploty pomocí katatermometru.
- Oxymetr: Měření okysličení tkání (částečně omezeno poruchou napájení, později však opraveno).
- Psychologie: Vyplňování psychologického dotazníku ke zjištění duševního stavu posádky před, během a po letu.
- Astronomie: Pozorování změn jasnosti hvězd při průchodu jejich světla atmosférou.
- Materiály: Tavení a 45hodinové chlazení chloridů mědi/olova a stříbra/olova v peci Splav-1 pro studium krystalizace v beztížném stavu.
Návrat na Zemi a historický odkaz
Mise skončila 10. března 1978. Návratový modul přistál v kazašské stepi a odstartoval Remkovu hvězdnou kariéru. Stal se členem vůbec první mezinárodní posádky v historii kosmonautiky. Po odchodu z armády se věnoval politice a působil mimo jiné jako europoslanec. Navždy však zůstane zapsán především jako ten, kdo Čechům otevřel cestu do vesmíru.
(redakce)
foto: Roskosmos
