Zítra slavíme Velký pátek. Tento den odpoledne byl z rozkazu římského guvernéra provincie Judea vydaného na nátlak obyvatel provincie Ježíš Kristus ukřižován spolu s dalšími dvěma trestanci. Vrch Golgota, kde se samotný akt udál se později stal poutním místem křesťanů. Z tohoto důvodu na paměť této události se na Velký pátek neslaví mše svatá, ani nejsou povoleny pohřby. V západní liturgii se čtou v době času ukřižování Pašije.
Obřady pokračují přímluvnou modlitbou za církev, za papeže, za služebníky církve a za všechny věřící, za katechumeny, za jednotu křesťanů, a vůbec za všechny lidi, kteří věří i nevěří. Vrcholem obřadů je uctívání kříže. Eucharistie se v tento den neslaví. Podává se však svaté přijímání (z hostií, jež byly proměněny na Zelený čtvrtek).
Tento den je opředen spoustou legend. Je to den kdy „zemřel Bůh“ a proto podle pověstí dojde v noci k prolnutí světů. Setřou se hranice mezi světem živých a světem za oponou. Říká se že když se čtou Pašije v nejbližším kostele, duchové země odhalují své ukryté bohatství a jsou ochotni se o něj rozdělit. Ale jen s člověkem čistého srdce. Skály se proto v místech kde je skřítky ukrytý poklad otevřou a po dobu čtení textů zůstávají otevřené. Kdo má to štěstí a vyskytuje se ve správnou dobu na správném místě, může si odnést celé jmění. Ale má to onu podmínku čistoty srdce. Takový člověk je vpuštěn a i propuštěn. Ale ten, kdo se do takové skrýše vetře neoprávněně, se zlou se potáže. Pokud takový člověk vstoupí, jen sáhne po první cennosti a uteče, tak v našem světě se takový předmět promění v uhlí, čí listí, nebo třeba v něco nepříjemného. Skála se zavře. Pokud se ale nesprávný člověk nechá oslnit bohatstvím, podle legend bývá ve skále uvězněn. Zde obvykle má dojít k nějaké formě převýchovy.
„Myslím, že jsme se o tomto tématu již bavili. Těžko říct kdy se tyto pověsti začaly objevovat, zda až s rozvojem písemnictví nebo i dříve. Ať tak či tak, popisují jeden konkrétní jev. Z nějakých důvodů, se v tuto dobu mohou otvírat portály do jiných světů a je nám umožněno nahlédnout, nebo některým vyvoleným i navštívit. Ovšem tyto světy jsou jiné než ten náš. Dobře to popisují třeba germánské legendy o stromě Yggdrasil, kdy na jeho kořenech visí devět světů a jedním z nich je i Midgard, což je náš svět. Tehdejší mystici, zřejmě nepopisovali jen tuto krajinu, ale celý náš vesmír. Pokud se někomu poštěstilo projít onou bránou a něco neoprávněně získal v onom jiném světě, což často popisují ony legendy jako poklady, zde v našem prostředí se mu to obvykle rozpadlo, či se to změnilo na něco co nemělo cenu. jelikož struktura těch předmětů je jiná. A hlavně zobrazovala jejich duchovní náboj. Pro jednoduchou ukázku si to můžeme představit takto: Vezeme kamínek, něco na něj s láskou namalujeme a a se stejnou velikou láskou jej dáme duchovnímu světu jako oběť, dar. Ten kamínek je jen nositele oné laskavé energie a v duchovním světě se tak může jevit díky tomu jako drahokam. Návštěvník tedy uvidí drahokam a ze sobeckých důvodů jej ukradne. Ale tím vyruší onen láskyplný náboj a drahokam je opět jen tím obyčejným kamínkem.
Ovšem pokud je nám darován, je darován s láskou a to má pak jinou trvanlivost. Duchovní bytosti velmi rády kontaktují dobré lidi. Ti totiž nevyzařují negativní vibrace zlosti. Takové vibrace jsou pro tak jemné bytosti jako jsou přírodní duchovní stvoření velmi bolestivé. A nedejte se mýlit, že dobrý člověk je ten kdo koná dobro. Dobro můžete konat i ze sobeckých důvodů. Vzpomeňte si na Pyšnou princeznu a její květinu. Proč dáváte milodar? Abyste někomu pomohli, nebo pro svůj dobrý pocit? Není důležité co dáváte, ale proč to dáváte. A tyto pohnutky, byť je skrýváte před světem, dokážou tyto bytosti poznat.
Podle pověstí někdy někteří lidé zůstali na nějaký čas uvězněni ve skalách. Vrátili se a byli úplně jiní, přesto jakoby pro ně čas neexistoval. Jindy se objevili po několika dnech a vypadali jakoby byli pryč celé roky. Co se s nimi dělo? Vypadá to opravdu jako když byli někde jinde a dostalo se jim tam určité převýchovy,“ říká psychotronik pan Jindřich.
Ale poklady nejsou jediná věc, která se váže k Velkému pátku.
Po západu slunce nastává noc kdy odpadnou řetězy z pekelných bran, ze kterých na náš svět mohou přijít démoni a některé duše zemřelých.
V tuto dobu také docházelo k vyvolávání ďábla a uzavírání pekelných paktů, kdy evokatér, výměnou za moc a bohatství, popřípadě větší magické schopnosti a vědomosti, dával výměnou svou duši, která pak po jeho smrti vstoupila rovnou do pekel. Oním paktem se totiž zřekl Boha a tak by mimo jeho pravomoc.
„Jen zopakuji to, co jsem už jednou na vašem webu řekl: Spousta lidí se od revoluce hraje s evokacemi různých bytostí. Od vyvolávání duchů po pokusy o vysokou teurgii. Když jsem byl chlapec, také jsem to dělal. Bylo to snadné. Vycházely knihy, najednou bylo možné mít informace. A tak jsme si hráli. A bohužel se to povedlo. Byli jsem plní touhy po dobrodružství v oblasti magie a duchovna. Nebudu vám tady říkat co přesně jsme dělali. Někdo by to mohl zopakovat a to by nedopadlo. Začaly se okolo nás hýbat věci, co by se hýbat neměly. Fyzikální zákony tak jak je známe ze školy najednou neplatily. A to vlastně bylo to nejděsivější. Jistoty padly. Tohle zjištění málokdo unese. Proto je to tak nebezpečné. Duch vám většinou neublíží, alespoň ne přímo. Ovšem my jsme vyvolali něco daleko silnějšího. Když voláte na druhou stranu, nevíte kdo vám zvedne telefon,“ říká pan Jindřich na závěr.
Ať se věci okolo Velkého pátku zakládají na pravdě či smyšlenkách je to významný den pro naši kulturu. A možná by nebylo úplně od věci nebrat pověsti na lehkou váhu. Naši předkové možná i věděli o čem mluví a dokázali se tak vyhnout řadě nepříjemností.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Tvoje příběhy
