Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota… Prostě jsou tady Velikonoce, svátky jara, zmrtvýchvstání, znovuzrození. V křesťanské věrouce je to jeden z nejdůležitějších svátků v roce. Je to období, kdy došlo k vyvrcholení celého biblického příběhu Nového zákona.

Velikonoce jsou původně židovské svátky Pesach, který je jedním z nejdůležitějších židovských svátků. Pesach je také nejstarší doložený svátek, jelikož příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji. Společně se svátky Šavu’ot a Sukot se řadí mezi tři poutní svátky, které se každoročně slaví. Připomíná vyjití z egyptského otroctví a cestu ke svobodě; zároveň je oslavou probouzení půdy a země.

Ale vraťme se k náplni našich Velikonoc. Zítra, to je na Velikonoční pondělí Kristus podle Bible vstal z mrtvých.

Janovo evangelium 19 a 20 mluví takto:

• 1 První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.

• 2 Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“

• 3 Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu.

• 4 Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první.

• 5 Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel.

• 6 Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna,

• 7 ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.

• 8 Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil.

• 9 Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.

• 10 Oba učedníci se pak vrátili domů.

• 11 Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu

• 12 a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou.

• 13 Otázali se Marie: „Proč pláčeš? “ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“

• 14 Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on.

• 15 Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“

• 16 Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘.

• 17 Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“

• 18 Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“

• 19 Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“

• 20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.

• 21 Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“

• 22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.

• 23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

• 24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.

• 25 Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“

• 26 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“

• 27 Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“

• 28 Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“

• 29 Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“

• 30 Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.

• 31 Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

• 1 Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského.

• 2 Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.

• 3 Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.

• 4 Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.

• 5 Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“

• 6 Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.

• 7 Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou.

• 8 Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami.

• 9 Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.

• 10 Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“

• 11 Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.

• 12 Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.

• 13 Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.

• 14 To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.

• 15 Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky!“

• 16 Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“

• 17 Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!

• 18 Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“

• 19 To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: „Následuj mne!“

• 20 Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: „Pane, kdo tě zrazuje?“

• 21 Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“

• 22 Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj!“

• 23 Mezi bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.“

• 24 To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a my víme, že jeho svědectví je pravdivé.

• 25 Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.

V křesťanském, tedy i našem světě se tedy slaví Kristovo zmrtvýchvstání a naplnění Evangelia. K Velikonocům se všem pojí řada dalších zvyklostí.

Mnohé z těchto zvyků odkazují na pohanské rituály. Například šlehání děvčat mladými proutky (pomlázkou). Jedná se o probuzení plodnosti přenesením síly mladých stromků. Na plodnost spojovanou s jarem upomínají i velikonoční vajíčka. V mnoha zemích (např. v Řecku nebo v Rusku) ještě vědí, že „jediná barva, která se na vajíčka hodí, je temně rudá“.

Temně rudá menstruační krev je symbolem pro plodnou ženu (vajíčko také) a tím patří červená barva k svátkům plodnosti, ostatně i k barvám milostných her.

K Velkému pátku se také váží pověsti. Tou první je, že v době čtení pašijí se otvírají hory a skřítkové dávají lidem své poklady. Takže, jestli máte čistého ducha a srdce nezatížené sobeckou touhou po osobním zbohatnutím, nákupu skvělého auta a válením se na pláži v nejdražších letoviscích, tak si zjistěte, kdy se v nejbližším kostele budou číst pašije, vyrazte k nejbližšímu kopci se skálou a doufejte, že se legenda naplní. Páteční noc je ale i plná těch horších pověstí.

Velký pátek je den kdy „zemřel Bůh“. Tento den se po západu slunce snímají okovy z bran pekelných a démoni mají volnost. Z hrobů se ozývá křik mrtvých, na které jejich živí potomci zapomněli. Sebevrazi a mrtví obtížení těžkými hříchy které nesrovnali, ale i ti, kteří zahynuli násilně a jejich smrt nebyla potrestána, či nedošli jiného zadostiučinění, povstávají a přicházejí zpět na svět. Proto všichni bohabojní křesťané mají po západu slunce být doma a nevyházet ven. A už vůbec se nezdržovat na hřbitovech, popravištích či mrchovištích.

Snažme si navzdory různým tlakům a názorům naše tradice udržet. Vždyť nikomu neubližují a až budete své drahé ženy, dcery a další dívky šlehat pomlázkou, pamatujte, že se jedná o symbolický akt a ne skutečný výprask.

(redakce)

foto: Ava Lior – tvoje příběhy.cz