Valpuržina noc (německy Walpurgisnacht) je tradiční lidový svátek slavený v noci z 30. dubna na 1. května, zejména ve střední a severní Evropě, včetně Česka. Její kořeny sahají hluboko do předkřesťanských dob, kdy byla spojována s vítáním jara a ochranou před zlými silami. Lidé věřili, že právě tuto noc mají čarodějnice a temné bytosti největší moc, a proto zapalovali velké ohně, které měly chránit krajinu a očistit ji od zlých vlivů.

Původ a význam

Valpuržina noc má své kořeny ve starém svátku Beltine, oslavujícím příchod jara a probouzení přírody. Oheň hrál klíčovou roli – symbolizoval očistu a ochranu. Lidé věřili, že v tuto noc jsou síly temnoty obzvláště mocné, a proto bylo zapalování očistných ohňů nezbytnou ochranou před čarodějnicemi, démony a zlými duchy.

Název svátku pochází od svaté Valpurgy, anglosaské abatyše, jejíž svátek připadá na 1. května. Křesťanství tak převzalo pohanský svátek a spojilo jej se světicí, aniž by potlačilo tradiční zvyky, jako je pálení ohňů a symbolické vyhánění zlých sil – zvyky, které přetrvaly až do současnosti.

Dnes je Valpuržina noc v Česku známá především jako „pálení čarodějnic“, kdy se lidé scházejí u ohňů, opékají buřty a děti vyrábějí čarodějnické masky.

Nejrozšířenějším rituálem je zapalování velkých ohňů na kopcích, loukách nebo návsích. Oheň má chránit lidi, domovy i dobytek, zahánět temné síly a přinášet světlo a teplo do nového období. Přeskakování přes oheň, oblíbené hlavně mezi mladými, mělo zajistit štěstí, zdraví a očistu. Vyráběly se také figuríny čarodějnic ze slámy a hadrů, které se večer slavnostně pálily – jako symbol vyhánění zla a vítání jara.

Dalším rituálem bylo stavění májek – zdobených stromků, které symbolizovaly plodnost a nový život. Oslavy bývaly bujaré a radostné, mnohdy s výrazným erotickým podtextem – koneckonců šlo o svátek života, obnovy a plodnosti.

Celkově byla tato noc prodchnuta radostí, veselím a oslavou přírodních cyklů.

Legendy a pověry

S Valpuržinou nocí je spojeno množství legend a pověr, které se v různých regionech mírně liší, ale mají společné prvky. Nejznámější legenda praví, že právě v noci z 30. dubna na 1. května se čarodějnice slétají na sabat – velké shromáždění na vrcholcích hor, například na německém Brocken v pohoří Harz nebo na českém Petrově kameni. Zde tančily, čarovaly a uzavíraly spojenectví s ďáblem.

Lidová magie tehdy nabývala zvláštní síly – lidé zapalovali ohně, vykuřovali obydlí a věšeli ochranné větvičky nebo košťata nad dveře, aby zabránili vstupu zlých bytostí. Bylo také rozšířené přesvědčení, že byliny nasbírané právě během této noci mají zvláštní ochrannou a léčivou moc.

Podle pověstí se mohli lidé i zvířata během této noci proměňovat – například v čarodějnice nebo jiné nadpřirozené bytosti. Čarodějnice prý létaly na koštěti a způsobovaly lidem škody, pokud nebyli dostatečně chráněni.

Bytosti temné noci

Valpuržina noc měla i svou stinnou stránku. Vyprávělo se, že v tuto noc se otevírají brány pekel a temné bytosti mohou volně vstupovat do našeho světa.

Temnota otvírala svou náruč a její poslové kráčeli krajinou. Z hrobů se ozýval křik zatracených umrlců a jejich neklidné duše hledaly návrat do světa živých. Některé hroby se prý i otevíraly a z nich vystupovali upíři – zosobnění hrůzy nejtemnějších lidských obav.

Nebezpečí hrozilo hlavně neposkvrněným mladíkům, kteří se sami potulovali noční krajinou. Takového jinocha mohla lapit temná, svůdná kráska – upírka, která na něj číhala tam, kde už nepůsobila ochrana magie. Její ostré zuby obvykle ukončily jeho život a jeho krev se stala její potravou.

Ale nebyli to jen upíři – nešťastník mohl padnout do osidel divoženek nebo rusalek. Divoženky svou oběť utancovaly k smrti a její duše zůstala napospas temným silám. Rusalky pak podle některých pověstí člověka ukousaly a nakonec roztrhaly.

Dnes už taková nebezpečí patrně nehrozí. Do hrobů ukládáme popel nebo těla rozřezaná na pitevním stole – z takového materiálu upír nevznikne. A naše lesy v okolí měst jsme natolik přetvořili, že v nich divoženky ani rusalky už nepřebývají. Přesto stále existují místa, kde by možná mohly. Pak už je jen na každém, zda se odváží riskovat…

Ovšem, který mladý muž je dnes „neposkvrněný“ ještě před dosažením věku, kdy se může touláním v noci dostat do potíží? To už je spíš otázka pro úřady, než pro báje a pověsti.

Současnost

Dnes je Valpuržina noc v Česku především příležitostí ke společenským setkáním. Lidé se scházejí u ohňů, opékají buřty, děti vyrábějí čarodějnické masky a večery provází hudba, smích a přátelská atmosféra.

Přesto, někde v koutku duše a v šepotu lesa, zůstává ozvěna dávných pověr – připomínka doby, kdy tato noc znamenala víc než jen veselí: dotek jara… a dotek tajemna.

(redakce)

foto: Ava Lior – tvoje příběhy.cz