Když se psaly poslední kapitoly druhé světové války, německé ponorky už dávno ztratily auru neporazitelných stínů v hlubinách. Spojenci vyvíjeli stále efektivnější způsoby, jak „vlčí smečky“ odhalit a ničit, a přesto – nebo možná právě proto – se některé z nich vydaly na zoufalé, tiché mise, jejichž skutečný účel zůstává dodnes nejasný. Jednou z nich byla U-869, typ IXC/40, jedna z nejpokročilejších německých ponorek své doby.
Na vodu byla spuštěna v roce 1943 v Brémách a do služby vstoupila pod velením kapitánporučíka Hellmuta Neuerburga. Byla technicky zdokonalenou verzí předchozích typů: větší dosah, silnější motory, lepší ponoření. Byla stavěná na dálkové operace, měla být těžce ozbrojenou šelmou Atlantiku. Měla – ale nikdy se nedočkala příležitosti.
V lednu 1945 vyplula z Norska s cílem podniknout svou první a jedinou bojovou misi. Co bylo jejím přesným úkolem? To zůstává předmětem spekulací. Oficiální německé záznamy hovoří o přesunu do oblasti u Azorských ostrovů, ale vše nasvědčuje tomu, že její skutečný kurz vedl ke břehům Spojených států – k nebezpečnému pobřeží New Jersey. A tady začíná skutečné drama.
Proč by se německá ponorka vydala na misi k americkému pobřeží v době, kdy už Třetí říše prakticky kolabovala? Existují tři hlavní teorie. První, nejčastěji zmiňovaná, předpokládá, že měla za úkol potopit zásobovací lodě u newyorského přístavu – akt zoufalého odporu, snaha narušit alianční logistiku. Druhá teorie, podporovaná některými dokumenty, naznačuje možnost tajné mise spojené s přepravou technologických nebo diplomatických materiálů. Třetí – a nejmystičtější – se opírá o fámy o útěku vysoce postavených nacistických činitelů, podobné těm, které se váží k ponorkám U-977 a U-530. Žádná z těchto hypotéz ale nebyla nikdy potvrzena.
To, co je jisté, je její osud. Oficiálně byla dlouhá desetiletí vedena jako ztracená u Gibraltaru – domněle potopená spojeneckými silami. Jenže v roce 1991 narazili vrakoví potápěči Bill Nagle, John Chatterton a Richie Kohler při průzkumu mořského dna u pobřeží New Jersey na záhadný vrak. Ležel v hloubce přes 70 metrů, neoznačený, mlčící. Říkali mu „U-Who?“. Nikdo tehdy netušil, co vlastně našli.
Následovalo šest let náročného technického potápění, tragická smrt dvou potápěčů – a nakonec i nalezení důkazů. Nerezový příbor s vyrytým jménem člena posádky. Identifikační čísla na součástkách motoru. A v roce 1997 bylo jasno: ležela tam U-869. Vrak, který neměl existovat, byl nalezen tisíce kilometrů od místa, kde jej uváděly záznamy.
Jak přesně se ponorka potopila, zůstává rovněž zahaleno tajemstvím. Americké námořnictvo později uznalo, že ponorku nejspíš zničily hlubinné nálože vypuštěné z torpédoborců USS Howard D. Crow a USS Koiner dne 11. února 1945. Ale vrakoví potápěči tvrdí něco jiného – podle nich mohla být U-869 zasažena vlastním torpédem. Akusticky naváděné torpédo typu T-5, které se mohlo ve vodě obrátit proti své mateřské lodi, pokud bylo vypuštěno při špatném manévru nebo v panice. Na trupu ponorky jsou stopy po výbuchu, které tomu nasvědčují. Ale jistotu už nikdo mít nebude.
Příběh U-869 nabral nečekaný lidský rozměr díky jednomu z členů posádky, který díky onemocnění s lodí na její jedinou hlídku nevyplul. Rádiový operátor Herbert Guschewski onemocněl pneumonií a zůstal v nemocnici ve Stettinu, zatímco ponorka odplula bez něj. Guschewski díky tomu přežil a o osudu svých druhů věděl desítky let jen z nepřesných zpráv, až v dubnu 1999 uviděl dokument „Hitler’s Lost Sub“ – a sám se tehdy přihlásil jako jediný žijící člen posádky. V červnu 1999 poskytl emocionální výpověď pro americkou televizi NOVA (neplést s českou NOVOU pozn. red) a následně i pro novináře, uvedl:
„Život mi dovolil prožít dalších 55 let poté, co jsem dávno mohl být pod vlnami s nimi.“ Herbert Guschewski zemřel 2005 a s ním odešel poslední člověk, který mohl vnést světlo do příběhu U-869, ponorky, jejíž osud zůstane navždy zapečetěn v hlubinách Atlantiku.
Příběh U-869 se stal celosvětově známým díky knize Shadow Divers od Roberta Kursona – románu faktu, který popisuje posedlost potápěčů, jejich osobní oběti i emocionální dopad objevu. Nejde jen o vrak. Jde o příběh čtyřiceti mužů, kteří zemřeli na místě, o kterém svět nevěděl. O setkání s jejich rodinami, o odhalení identity dávno pohřbené války.
Vrak U-869 dnes leží necelých 100 kilometrů od břehů USA a stal se jedním z nejslavnějších potápěčských cílů na světě. Ale je to také válečný hrob. Místo, kde čas zastavil válku ve chvíli, kdy už dávno ztrácela smysl. Ponorka, která měla být zbraní, se stala památníkem. A její mlčení v hlubinách stále šeptá otázku, která nedá spát: Proč tam vlastně byla?
(redakce)
foto: archiv
