Nedaleko Peruce, v krajině Dolnooharské tabule a starého sídelního území, se ukrývá jedno ze dvou hradišť nesoucích jméno Stradonice. Ano, opravdu jsou dvě. A právě k tomu méně známému, ke Stradonicím u Peruce, jsme se dnes vydali.
Stradonice jsou nevelká obec rozložená na obou svazích údolí Débeřského potoka v místě, kde se tento potok vlévá do široké nivy řeky Ohře. Za nejstarší část vsi lze považovat osídlení na západním svahu s malou, svahovitou návsí. Potok odděluje východní část obce, ležící na opačné straně údolí. Mezi oběma hlavními částmi se rozkládá travnatá plocha, která vytváří jakousi nepravou náves. Při jižním okraji obce stojí bývalý mlýn spojený se statkem. Samotné jméno obce pochází pravděpodobně od staroslovanského velmože Stradoně.
Od knovízských sídlišť po unikátní šestiúhelník halštatské moci
Celá tato oblast patří mezi významná archeologická místa, a to zcela oprávněně. Četné nálezy v okolí Stradonic potvrzují, že zhruba v prostoru dnešní hlavní části obce a severozápadně od ní, na západním svahu údolí, existovalo sídliště z doby bronzové, konkrétně z 9. až 7. století př. n. l., náležející ke knovízské kultuře. Lokalita byla objevena již roku 1897, dlouhou dobu ji však poškozovaly zemědělské práce. Teprve v roce 1970 zde provedl Archeologický ústav ČSAV v Mostě podrobnější záchranný výzkum.
Mimořádně významný byl také objev hradiště jihovýchodně od Stradonic. Toto sídliště pochází z období halštatské kultury, tedy z přelomu starší a mladší doby železné, konkrétně ze 6. a 5. století př. n. l. Zajímavé přitom je, že vzniklo na stejném místě, kde už dříve existovalo starší výšinné knovízské osídlení. Datování nálezů i průzkum opevnění provedl roku 1975 PhDr. Zdeněk Smrž z Archeologického ústavu ČSAV v Mostě.
Průzkum odhalil velmi složitou strukturu opevnění. Hradiště bylo tvořeno obranným valem obehnaným příkopem a na vrcholu doplněným kůlovou hradbou. Stradonice u Pátku představují zvláštní typ opevněné halštatské lokality. Od jiných se liší nejen šestiúhelníkovým tvarem, ale především jedinečným systémem opevnění, jehož jednotlivé části byly budovány odlišnými technikami, patrně různými komunitami z okolí.
Za zmínku stojí i další zajímavost. Mezi obcemi Pátek a Stradonice byla v hrobech z pozdní doby kamenné nalezena takzvaná šňůrová keramika. Své jméno získala podle výzdoby vytvořené otisky šňůry.
Duchovní útočiště a hranice mezi všedním světem a posvátnem
Vše nasvědčuje tomu, že hradiště nesloužilo k dlouhodobému trvalému osídlení, ale spíše jako útočiště a shromaždiště komunit i ze vzdálenějších oblastí, ať už za účelem směny, nebo konání náboženských obřadů. Samotné hradiště Stradonice patří mezi velká hradiště. U podobných lokalit se vzhledem k absenci dokladů o trvalém osídlení předpokládá, že šlo o takzvané záchranné hradiště, kam se v době ohrožení uchylovali lidé ze širého okolí.
Současně ale sloužilo i jako místo kultovní, kde se obyvatelé okolí mohli scházet při svátcích koloběhu roku a kde se snad odehrávaly i soudní pře. Právě proto se lze domnívat, že jediným stálým obyvatelem takového místa mohl být druid. Opevnění zde tedy neplnilo jen obrannou funkci, ale také symbolicky oddělovalo posvátný prostor uvnitř od všedního světa vně.
Kdo toto místo navštíví dnes, může stále vnímat, že nejde jen o obyčejný vrch s dávnými valy. Citlivější člověk tu dodnes zaznamená zvláštní posvátnost, otisk obřadů a úcty, s nimiž sem kdysi lidé přicházeli. Ze samotného hradiště se zachovaly především valy. Na tom nejvýraznějším dnes stojí malá dřevěná rozhledna Stradonka, sluneční hodiny a dva rozcestníky. Jeden, ten u hodin, ukazuje směr a vzdálenost k dalším slunečním hodinám, druhý sděluje, kterým směrem se nacházejí jiné rozhledny.
Odměnou je odtud krásný výhled nejen na věnec vulkanických kup Českého středohoří, ale také na jejich krále a královnu — Klapý a Milešovku.
(redakce)
Zdroje: Archeologický atlas, archeologické přehledy
Foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
