Na dnešní den připadá svátek Melichara, Kašpara a Baltazara, tedy Tří králů – mudrců, kteří podle křesťanské tradice několik dní po narození Ježíše Krista přišli do Betléma poklonit se svatému nemluvněti a přinést mu dary. Tradice je označuje jako krále, ve skutečnosti se však s největší pravděpodobností jednalo o babylonské kněze kultu Zarathustry. Kněžské postavení tehdy úzce souviselo s věděním a učeností, a proto byli kněží zároveň učenci, vědci a také mágové, jelikož magie patřila mezi tehdejší vědy.
Co vlastně tyto mudrce přivedlo do Betléma? Vzhledem k tomu, že ovládali astrologii, věděli díky svým propočtům, že došlo k naplnění proroctví z Knihy Numeri, kde Bileám předpovídá, že z rodu Jákobova vyjde hvězda – nový král Izraele, syn Boha. Jenže celá věc mohla být i zcela jinak. Tímto podotknutím nechceme snižovat význam těchto tří učenců. Otázka však nestojí takto. Byli to skutečně tři vážení muži z Východu, nebo se jednalo o něco zcela jiného?
Mezi historií a legendou
Evangelia ve své původní podobě tyto tři postavy vůbec nezmiňují. Proč? Je možné, že by evangelisté opomněli zaznamenat tak významnou a vzácnou návštěvu, která navíc potvrzuje Kristovo božství? Nebo už byli zatíženi ideologickou nevraživostí a tři významné pohanské kněze ze svého vyprávění o životě Ježíše Krista jednoduše vyškrtli? Možné je všechno. Přesto se o těchto postavách svět nakonec dozvěděl – ovšem až s výrazným časovým odstupem.
Poprvé se o Třech králích na počátku 3. století zmiňuje církevní spisovatel Órigenés. Královský titul je jim však přisouzen až v 6. století u svatého Caesaria z Arles, který pravděpodobně vycházel ze 72. žalmu. Jména Melichar, Kašpar a Baltazar se objevují o sto let později, a to především v lidové slovesnosti. Jsou sice uvedena i na fresce v Ravenně datované kolem roku 560 n. l., avšak spolehlivě doložena jsou až ve 12. století u Pierra Comestora, kancléře pařížské Sorbonny.
Podle středověkých alchymistů a astrologů měly dary Tří mudrců alchymistický význam, neboť symbolizovaly veškerou hmotu a zastupovaly všechna tehdy známá skupenství. Nabízí se tedy otázka, zda Tři králové nemají především mystickou symboliku a zda skrze jejich dary nedochází ke spojení Boha s tímto světem. Případně zda se nejednalo o završení dávného proroctví. Je třeba si uvědomit, že legenda o účelu Kristova narození a jeho oběti za lidstvo se v evropském kulturním prostoru objevuje hned třikrát.
Symbolika oběti a smysl příběhu
Známe ji z řeckých mýtů, kde se pro blaho lidí obětuje bůh Prométheus. Další podobnou verzi nacházíme v germánském kulturním okruhu, kde tuto oběť přináší bůh Odin. U něj je navíc podobnost s Kristem ještě výraznější – i on je proboden kopím. A třetí variantou je narození Mesiáše, který se nechal popravit na kříži opět pro blaho lidstva. Evropa tak třikrát zaznamenala situaci, kdy Bůh přináší oběť – otázkou zůstává, komu – za naši spásu.
Pokud jsou Tři králové skutečně pouze symbolickými postavami, mohli by zároveň představovat různá období času nebo všechna stadia lidského života. Na výjevech klanění Tří králů je totiž jeden z nich zobrazován jako mladík, druhý jako muž v plné síle a třetí jako stařec.
Ačkoliv tyto osobnosti nebyly nikdy oficiálně svatořečeny, jsou považovány za patrony poutníků a hříšníků, což opět odkazuje k jejich esoterické symbolice. Poutník zatížený vinami proti božskému řádu putuje k Bohu a nese mu svou vinu v podobě hmoty, kterou chce složit u jeho nohou, aby byl očištěn a jeho duch zbaven této zátěže.
Podle legendy byly ostatky Tří králů nalezeny svatou Helenou, která je převezla do Konstantinopole. Později je její syn Konstantin daroval milánskému biskupovi Eustorgiovi, rodákovi z Konstantinopole. Po dobytí Milána roku 1158 císařem Fridrichem Barbarossou kolínský arcibiskup Rainald z Dassellu údajně převezl tyto relikvie do Kolína nad Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu kostela svatého Petra. Ostatky Tří králů se tak staly předmětem úcty mnoha poutníků. Významný zlatotepec Mikuláš z Verdunu pro ně zhotovil relikviář ze vzácných materiálů, který je od roku 1948 umístěn v centrální gotické lodi před hlavním oltářem kolínského dómu.
Vrací se však otázka, zda byli tito mudrci skutečnými historickými osobami, nebo zda jde pouze o mystickou symboliku spojení Boha se světem lidí – okamžik, kdy Duch vstoupil do hmoty, aby se skrze ni projevil. Pokud byli skuteční, proč je evangelisté opomněli? A pokud jsou pouze symbolickými postavami, čí ostatky jsou vlastně uloženy v Kolíně nad Rýnem?
Tradice u nás
U nás se tradice Tří králů projevovala – a místy stále projevuje – v podobě dětských koledníků, kteří obcházejí domy a za požehnání přijímají drobné dary v podobě jídla či mincí. Kdo Tři krále odmítne, toho má údajně stihnout neštěstí. Kdo koledníky obdaruje, tomu nad dveře napíší svěcenou křídou K+M+B+ jako formuli požehnání. Jedná se také o zkratku latinského Christus mansionem benedicat, tedy „Kristus ať obydlí žehná“. Aby bylo zřejmé, že se požehnání vztahuje ke konkrétnímu roku, připojuje se letopočet. Tři křížky pak symbolizují Boží trojici. Byla by škoda na tuto starobylou tradici zapomenout a přijít tak o její hluboký duchovní význam. Tímto dnem totiž končí vánoční čas.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
