Zítra bude Štědrý den. Předvečer prvního vánočního svátku. Noc ze 24. prosince na 25. prosince je plná tajemství, magie a kouzel. Podle křesťanské tradice je to noc, kdy se narodil Ježíš Kristus, podle původních věrouk vyskytujících se v našich zeměpisných šířkách, se jednalo o Matku noc Yule.
Už neodmyslitelně k tomuto svátku patří ozdobený stromeček. Jeho původ sahá až do dávných dob starých Keltů a Germánů. Keltové ozdobeným stromem oslavovali boha Slunce, jelikož jemu byl tento svátek vlastně zasvěcen. Oslavy slunovratu byly oslavami naděje, vracejícího-se Slunce, života. Příslib jara. Germáni zase slavili svého boha Odina, v našich šířkách zvaného Wotan. Tehdy se slavila Matka Noc – Yule. V den slunovratu je noc nejdelší a nejtemnější. Prováděly si různé magické rituály a věštilo se. Zároveň se prostíralo pro příchozí, neboť mrtví se vraceli ke svým živým. Zdobily se větvičky stromů, které si lide přinesli do svých domovů. Na zdobení se používaly šperky, pochutinky, ovoce. Dnes se samozřejmě používají již modernější ozdoby, ale je zajímavé, že jeden symbol zůstal nezměněn po více než tisíc let. Je to špička na stromku. Symbolizuje Odinovo kopí Gungnir. Kouzelné Odinovo kopí bylo dle legendy vykované skřítky. Magie tohoto oštěpu tkvěla v jeho vlastnosti, že nikdy neměl minout stanovený cíl. Odin jej dostal od Lokiho, jako jeden ze tří darů bohům, když se snažil vyhrát sázku nad skřítkem Sindrim a jeho bratrem Brokkem.
V novodobých dějinách se vánoční strom začal zdobit v Německu a teprve v roce 1570 máme zprávu z Brém, že na něm byly svíčky. Až v 19. století se tento zvyk dostal do našich zemí. Nejprve stromek zdobili protestanti, jelikož katolíci to považovali za pohanskou záležitost. Na venkově se tento zvyk uchytil až po první světové válce. Do té doby zde byla pouze nazdobená větev.
Ke štědrovečerní noci se vztahuje řada starých obyčejů a kouzel. Například o půlnoci se naši předkové s notnou dávkou odvahy vydávali k ven, k vodní hladině, kde jejím prostřednictvím mohli poodhalit roušku budoucnosti. Voda se v tento tajemný čas mění na magické zrcadlo. Stačí ve chvíli, kdy začnou zvonit půlnoční zvony, nahlédnout do nějaké lesní tůně. Na hladivě se v tu chvíli mají zjevit děje, které mají bezprostřední vliv na život dané osoby a i něco z budoucnosti.
Mezi poněkud děsivé a velmi nebezpečné praktiky, patřilo věštění za pomoci mrtvých. Kdo měl ještě více odvahy a neštítil se toho, že v kostele ukradl hostii, či ji nechal ukrást, ten šel o půlnoci na hřbitov, nebo na popraviště. Pokud šel na hřbitov, musel na hrobě sebevraha učinit za pomoci své krve a odcizených hostií jistý obřad, aby jej probudil a magicky spoutal. Tento mrtvý pak odpovídal na dané otázky pravdivě. Ale pozor. Tito mrtví jsou rychlí a nenasytní, proto tazatel musel obřad do jedné hodiny noční zdárně ukončit a zmizet. Pokud se o vteřinu zpozdil, mrtvý jej stáhl do svého světa. Na popravištích byl obřad ještě nebezpečnější.
Dalším zvykem, již podstatně bezpečnějším, je krájení jablka napůl. Pokud bude uprostřed plná hvězda, znamená to štěstí. Pokud ne, měl by člověk zakleknout k modlitbám a ptát se čím „nebesa“ naštval.
Asi nejznámější zábavou a věšteckou metodou je pouštění lodiček vyrobených z ořechových skořápek ve kterých je umístěný svíčka. Pokud zůstane lodička u okraje umyvadla, nečeká vás příští rok nic nového. Když se ale skořápka potopí ihned, veškeré snažení bude marné a žádné úsilí nezvrátí ortel zmaru.
Pokud se potopí během plavby, bude život jako na houpačce. Nabere-li během plavby loďka vodu uskutečníte své plány jen tak tak.
Opuštěná loďka daleko o ostatních znamená, že ten komu patří, rodinu brzy opustí.
Loďka sama dopluje k druhému břehu – bez cizí pomoci získáte, po čem toužíte.
Ať už zvolíte jakoukoliv metodu, či žádnou, přejeme vám, aby tento starý rok, byl tím nejhorším, který jste prožili a aby to bylo už jen lepší.
(redakce)
Foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
