Přestože se říká, že druhá světová válka skončila definitivně 2. září 1945 kapitulací Japonska, tak vlastně trvá doposud. Nevěříte? Od konce tohoto zničujícího konfliktu se totiž ještě střílet nepřestalo. Jak je to možné? Copak se lidstvo nepoučilo? Jenže, co když to ani zastavit nelze?
Za vznikem německé Třetí říše měly dle řadě teorií stát i některé tajné spolky, jejich cílem je světovláda za pomoci černé magie.
Kdo se kdy zabýval esoterickými naukami, ví něco o temné symbolice. Nacistické hnutí je jí plné. Mylně se předpokládá, že nacisté používáním run a starogermánských atributů se přihlásili k této mystice. Znalci run vědí, že tyto znaky používané nacisty vytvořil Guido von List a že nemají s původním runovým futharkem nic společného.
Velká část klíčových znaků a symbolů tohoto státu se točila okolo slunce. Ale ne toho hřejivého, které nás zalévá teplem a světlem. Vzývala sílu „temného“ Slunce.
Původ mýtu o temném slunci sahá až do hlubin lidského dávnověku. Jednalo se snad o první černomagický kult. Princip temného Slunce spočívá v tom, člověku byla nabídnuta pomoc ničivých sil. Díky tomu jeho vyznavači měli získat užitečné informace z minulosti i budoucnosti nebo dokonce spojení s jinými světy. Jenže každá smlouva s ďáblem má dvě strany. Na to přišel už i doktor Faust. Nic není zadarmo a i na takové škole se platí školné a to dost vysoké.
Podle principu duality existuje protějšek našeho Vesmíru. A tam se má nacházet dvojče naší planety. Mágové ji nazývali Temná hvězda. Podmínky vhodné k životu však mohou existovat pouze na jednom z dvojčat. A my víme na kterém. Existují ale síly, které se snaží tento stav zvrátit. Pokud by tedy člověk otevřel bránu spojující oba světy, ten náš by mohl zaniknout ve prospěch černé hvězdy. A nám nepřátelské bytosti by ukázaly na člověka a řekly: „Hle, člověk není hoden života, opovrhl božím darem, zahubil svou zemi, nemá již právo dále existovat!“ A o to se snažili ti, co vybudovali nacistické Německo. Miguel Serrano (1917-2009), zajímající se o esoterické pozadí nacismu, napsal o Černém slunci:
„Černé slunce je krok do jiného Vesmíru, do antihmoty, která se vyvíjí jiným směrem a kterou ovládá jiný čas, tj. Věčnost – nevyužitý čas, neuskutečňující se a existující za hranicemi reality. Je to vstupní brána a výchozí okno z našeho vesmíru do takového, z něhož, dle jeho názoru, přišli naši bohové-předkové, a skrze něž přichází Avatárové, aby rozpoutali rozhodující boj s nepřáteli lidstva. Prostřednictvím Černého slunce se uskutečňuje iniciace, hrdina umírá a vstává z mrtvých v jiné, nesmrtelné formě, podobajíc se svým bohům. Symboly Černého slunce jsou dvě různoběžné svastiky, dvě proto, neboť zobrazují Kolo přechodu. Levotočivá svastika, stmelující i rozrušující, symbolizuje přechod do světa, kde přebývají bohové, kdežto pravotočivá značí návrat zpět. A návrat tohoto Kola představuje Věčný návrat – nesmrtelný život Árijců, jenž není ohraničen jen jedním světem. Právě za Černým sluncem se skrývají síly naší rasy.“ Neuvedl však, že „krok do antihmoty“ je cestou k zániku našeho světa, kam nebude možný návrat ani árijským hrdinům.
Nacisté vyvolali démona a péče o něj byla svěřena jeho „rytířskému řádu“ SS. Ostatně jako celé Německo, jelikož tato organizace ovládala vše. Od policie, soudnictví, hasiče po zdravotníky a školy. Německo byla SS a SS byla Německo.
Nyní je už asi jasná již zmiňovaná symbolika Hitlerismu. Runy Sowulo esesmanů (runa Sowulo je spojená se Sluncem), emblém „Černého slunce“ na ústředním hradě SS Wewelsburg a nakonec i zrcadlově obrácená svastika postavená na hrot. Její poselství bylo: Přicházím. Takto zobrazená svastika znamená totiž dynamické, valící se Temné slunce. Karty byly rozdané a Démon začal dostávat to, co za své služby požadoval. Utrpení, krev a životy.
Ačkoliv Německo mělo být podle generality Wehrmachtu na válku připraveno až koncem čtyřicátých let, vše šlo jako po drátku. Československo, Polsko, pak západní Evropa. Než se svět vzpamatoval, byla válka v Evropě vlastně u konce. A do koncentračních táborů, které byly samozřejmě spravovány SS začaly proudit první velké transporty obětí pro Démona. Dachau, Ravensbrück, Osvětim, Majdanek, Treblinka a další jména dodnes nahánějí hrůzu a jsou mementem toho, čeho je člověk schopen a ochoten udělat druhému člověku v rámci nějaké ideologie. O tom ale až příště.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
