„On visel na větry zmítaném stromě v neznámu co koření, jsa proklán kopím po devět nocí moudrý Odin, sám sobě obětí. Nejedl chléb i nepil nic, jen hleděl v hlubin tmy. Pak zaplakal, runy vzal, konečně vrátil se.“
Tolik o původu run říká starogermánská báseň Runatál, která je součástí Starší Eddy, což je soubor básní a ság o bozích a hrdinech. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se jedná o „Bibli“ přívrženců Asatrú, neboli víry ve starogermánská božstva.
Runy jsou tajemné magické znaky, které, jak báseň říká, byly lidem dány samotným Odinem, který pro ně musel mnohé vytrpět. Příznivci teorií o mimozemšťanech spatřují v runách ani ne tak tajemnou magickou symboliku, ale písmo mimozemšťanů, kteří kdysi zavítali na naši planetu a zkontaktovali právě naše pradávné germánské předky.
Dnes již asi nezodpovíme jak to tehdy skutečně bylo. My se zaměříme na onu božskou variantu.
Pokud si přečteme opět úvodní slova Runatálu, zjistíme, že nejvyšší bůh, otec veškerenstva – Odin, se nechal pověsit na strom Yggdrasil kde proboden kopím umíral devět dní a nocí. Co je strom Yggdrasil? Abychom to pochopili, musím alespoň trochu nahlédnout do kosmologie starých Germánů. Nutno si hned na začátku uvědomit, že se nejednalo o nevzdělaná polozvířata, jak nám je ukazují zápisy Římanů a později křesťanských mnichů. Jak Římané, tak později křesdťané byli jejich nepřáteli, takže nemůžeme očekávat chválu a přílišnou objektivitu.
Yggdrasil je duchovní obraz jasanu, který prorůstá devíti světy, možná devíti vesmíry. Oněch devět světů se nazývá Asgard (svět bohů Ásů), Helheim (svět mrtvých), Jötunheim (svět ledových obrů), Ljósálfheim (krásná říše světlých Elfů a vyšších duchovních bytostí) Midgard (náš hmotný vesmír, svět lidí) Múspellheim (říše ohně a ohnivých obrů) Niflheim (ledová, mlhavá pustina), Svartálfheim (říše temných Elfů a trpaslíků) a nakonec Vanaheim (svět druhé rodiny bohů – Vanů).
Koruna Yggdrasilu se rozkládá nad všemi devíti světy. Dosahuje až ke střeše Odinova paláce Valhally, kde se větvemi a listím živí koza Heidrún dojící medovinu do Valhally a jelen Eiktyrni. Na vrcholu stromu sedí obrovský orel Vidofnir který vše pozoruje. Mezi jeho očima je jestřáb jménem Vedrfolnir, jehož mocná křídla způsobují, že nad světy duje vítr.
Yggdrasil má tři kořeny, které prorůstají ke třem pramenům. Pramen osudu je v Asgardu a střeží jej bohyně času – Norny. Známe je z pohádek jako tři sudičky. Druhý pramen je v Jötunheimu. Je to studnice moudrosti hlídaná obrem Mímim. Z této studnice se podle legendy napil i Odin, aby získal moudrost. Ovšem nebylo to zadarmo. Musel obětovat jedno své oko, které je uložené právě u této studny. Toto oko prý pláče kdykoliv jdou lidé do války proti sobě. Odin tak pláče žalem nad tím, že jeho děti, lidé, se jdou opět zabíjet navzájem. Třetí pramen je v Niflheimu a ten střeží symbol totálního zla a zániku drak Nidhögg. Jeho jméno je synonymum pro zbabělost, podlost, dekadentní chování a vůbec všechny nectnosti, které člověk může mít. Nidhögg prý užírá kořeny Yggdrasilu a snaží se jej tak zničit.
Mezi moudrým orlem Vidofnirem na vrcholu koruny stromu a zlým drakem Nidhöggem pobíhá veverka Ratatosk, symbol nesvornosti a sváru. Nosí zprávy, ale také rozdmychává hádky a nepřátelství mezi orlem v koruně a drakem u kořene.
Když se vrátíme k úvodním slovům Runatálu, tak pochopíme jednu věc. Bůh Otec se obětoval, vytrpěl bolest a umíral proto, aby prospěl lidem.
Je to v našem kulturním okruhu třetí zpráva o božské oběti pro lidi. Z řeckých legend známe Prométhea, který byl ukřižován na skále a orel mu každý den rval játra z těla. A to proto, že ukradl v Olympských síních oheň, který dal lidem. Odin byl ukřižován na Yggdrasilu a dal lidem runy. A tím posledním je Ježíš Kristus. Ukřižován na kříži, aby přinesl vysvobození a věčný život. Náhoda?
Vraťme se ale k runám. Co jsou vlastně runy? Tajemné znaky, vydávané někdy za písmo. Ovšem to je chyba lávky. Runy se nepoužívaly k psaní běžných textů, ale pouze k magii. Nutno si uvědomit jednu věc. Magie byla vše. Magie byla a je věda o skrytých přírodních zákonitostech. Runy samy o sobě jsou magie. Magie totiž byla chápána jako vzdělání, moudrost, umění rozmlouvat s bohy a duchovními bytostmi. Odin přinesl runy všem, kdo je chtějí číst, poznávat, žít.
Runy jsou velice skvělý pomocník při poznávání díla bohů, potažmo Boha. Nechápejme termín Bůh v abrahámovském slova smyslu, ale spíše k chápání Indiánů, kteří věřili, že Bůh je přítomen ve všem co nás obklopuje a to vše je přítomno v Bohu. Stromy, voda, zvířata, oheň, hvězdy a Slunce. To vše bylo pro ně viditelný Bůh. Kdo se chce runami skutečně zabývat, může se mu otevřít svět obrovských možností. Runy jsou moudrost, vědění. Dají se použít i jako portály k cestování ducha. Ale tady je na místě opatrnost. Ne všechny světy jsou pro nás příznivé. Například Múspellheim není zrovna místo, kam bychom se měli chtít podívat. Stejně jako Niflheim. Ale to vše je jen o zkušenosti, pokoře a víře.
Známe tři runové soubory. Germánský futhark prostý, anglosaský futhork a vikingský futhork. Násev futhark, či futhork je odvozen od názvů prvních znaků. Asi tak jako abeceda (a,b,c,d). Zde je to ovšem od run Fehu, Uruz, Thurisaz, Anzus, Raido, Kaunaz.
My se budeme zabývat futharkem prostým. Germánský futhark prostý obsahuje 24 run, které jsou rozděleny do tří skupin po osmi znacích, tzv. aettyrů. Aettyry se nazývají podle první runy, nebo bohu, kterému je runa zasvěcena. Tak například první aettyr začíná runou Fehu, která značí bohatství, ale ne zlato a peníze, ale úrodu, mláďata domácích zvířat a tak podobně. Vychází to z toho, že runa Fehu je zasvěcena bohu Freyovi a jeho sestře Freye. Bohům míru, plodnosti a prosperity. Freya je navíc i bohyní lásky. Takže první aettyr je zasvěcen právě těmto bohům.
Druhý začíná runou Hagalaz, což značí krupobití. Ale ne jen klimatický jev, ale také krupobití střel v bitvě. Znamená i celkový životní zvrat. Obvykle k horšímu. Runa symbolizuje neštěstí. Poslední aettyr začíná runou Teiwaz. Ta symbolizuje Týra, boha vojevůdců, soudců. Týr je bohem vítězství a spravedlnosti. Runa Teiwaz je vztažena právě k těmto atributům. Znamená vítězství, čest, spravedlnost.
O runách bychom mohli mluvit dlouho a dlouho, ale stejně bychom si neřekli vše.
Proto si v dalších pokračováních přiblížíme jednotlivé runy a nastíníme si, jak s nimi pracovat, jak je poznávat a jak nám mohou být užitečné.
Je ale nutné k nim přistupovat s úctou. Je to přeci dar boží. Symbolizují moudrost, vzdělání, magii.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Tvoje příběhy