Vrch Radobýl nad Litoměřicemi je dominantou Litoměřického Polabí. Se svými 399 m n. m. se tyčí nad krajinou, jelikož je to vlastně taková výspa Českého středohoří. Jeho svahy končí u Labe a dál do vnitrozemí je již jen rovina dolnooharské tabule.
Geologický původ a síla vulkanismu
Radobýl je z geologického hlediska zbytek podpovrchového vulkanického tělesa z mladší třetihorní vulkanické činnosti v Českém středohoří, které prorazilo mnohem starší křídové mořské usazeniny a bylo následně vypreparováno erozí lokality. Podklad Radobýlu tvoří slínovce a jílovité vápence tzv. teplického souvrství, uložené na dně mělkého moře na rozhraní turonu a coniaku před zhruba 90 miliony let v období křídy.
Zhruba před 30 miliony let proniklo do těchto usazenin bazické magma a vytvořilo intruzivní těleso z nefelinicko-olivinického čediče (bazanitu), které se zastavilo těsně pod povrchem a částečně přecházelo do povrchových výlevů. Při chladnutí magmatu vzniklo výrazné sloupcovité rozpukání horniny do pěti až šestibokých sloupců, které jsou dnes dobře vidět v bývalé stěně lomu na západní straně vrchu.
Tajemství kamenných sloupců
Orientace sloupců je místy chaotická a odráží složité podmínky proudění a tuhnutí magmatu; podle tvaru a směru sloupců se usuzuje na nejméně dvě erupce a existenci centrálního lávového „jezera“ v kráteru nad dnešním tělesem. Původní neogenní sopka byla mnohem vyšší. Nad dnešním bazanitovým jádrem chybí podle odhadů asi 200–300 metrů nadložních sedimentů a vulkanoklastik, které byly během pozdější eroze zcela odstraněny.
Eroze postupně odnesla měkké křídové slínovce a horní část vulkanického kužele, takže tvrdší bazanitové žilné těleso dnes vystupuje jako suk – izolovaný čedičový vrch nad Labským údolím. Povrch Radobýlu obklopují kamenité až hlinitokamenité sedimenty čtvrtohorního stáří, které představují zvětraliny bazanitu a přemístěný materiál ze svahů. V 19. a první třetině 20. století byla západní část vrcholu intenzivně těžena jako lom na čedič, což výrazně změnilo tvar kopce a odkrylo vnitřní strukturu intruze, díky čemuž je Radobýl dnes významnou geologickou lokalitou a chráněným územím.
Botanické klenoty skalních stepí
Radobýl ale není jen zajímavým geologickým útvarem. Patří mezi stepní kopce Českého středohoří, jako jsou třeba Oblík či Křížové vršky. Jižní a jihozápadní svahy pokrývá travinná vegetace skalní stepi se suchomilnými druhy, jako jsou divizna brunátná, divizna fialová, kozinec bezlodyžný, bělozářka liliovitá a modřenec tenkokvětý. Patří sem i výrazné stepní a lesostepní druhy – koniklec luční (koniklec luční český), kavyl sličný, několik druhů záraz, mordovka nachová a vzácná pískavice (pískavice provensálská / thesalská), kvůli níž bylo území vyhlášeno chráněným nalezištěm.
Svět motýlů a vzácný stepník rudý
Lokalita je ale i velmi bohatá na živočišné druhy. Při systematickém průzkumu bylo na Radobýlu zjištěno téměř 900 druhů motýlů, včetně modráska kozincového, modráska východního, okáče metlicového, ostruháčka jilmového, soumračníka čárkovaného a zelenáčka velkého. Z dalších teplomilných druhů jsou významní přástevník kostivalový, lišaj svízelový, různé druhy termofilních brouků a také pravděpodobně evropsky významná saranče rodu Stenobothrus (uváděná jako saranče skalní / Stenobothrus eurasius).
Kdo bude mít štěstí, tak zde může v letních měsících potkat křiklavě zbarveného rudo-černého pavouka stepníka rudého. Je to velmi vzácný živočich, byť na našem území patří k nejvíce zastoupeným druhům stepníků. Tento pavouk je však velmi choulostivý na narušení životního prostředí a je proto velmi obtížné tohoto tvora nalézt. Ostrůvkovitě obývá xerotermní lokality na jihu Moravy, kde je pravidelně pozorován na devíti síťových polích, lze jej nalézt také v Českém středohoří. Poměrně souvislejší areál vytváří tento druh v Polabí, kde je evidován na 14 síťových polích.
Pavouk se dožívá 3 až 4 let. Žije v norách ukrytý v zemi. Vytváří pavučiny v podobě trubice. Takto vytvořená past je velmi propracovaná a její pomocí dokáže ulovit i střevlíka, což je na jeho velikost velmi slušná kořist. Stepník rudý je jedovatý a velmi plachý, takže je malá pravděpodobnost, že na něj člověk narazí. Stepník rudý je v České republice zařazen na červený seznam v kategorii „ohrožený“.
Ostatní obyvatelé kopce
Jako další živočišné druhy zde najdeme ještěrky, slepýše a i zmiji obecnou. Tu ale velmi vzácně. Býval zde i sysel obecný, ale již vymizel. Ptačí fauna zahrnuje hnízdícího bramborníčka černohlavého a na okrajích území byly zaznamenány druhy jako kriticky ohrožený strnad luční, silně ohrožená pěnice vlašská a ohrožený ťuhýk obecný.
Panoráma, které vypráví příběhy
Radobýl je pověstný i svými vyhlídkami. Od východu přes sever po západojihozápad je kopec obklopen Českém středohořím. Na východě máme jako na dlani město Litoměřice, na severu můžeme vidět zříceninu hradu Kamýk a na západním horizontu se tyčí královna Milešovka. Jižním směrem se díváme do dolnooharské nížiny. Vidíme žernosecké jezero s malebnými ostrůvky. Výhled trochu kazí přítomnost betonárky a lovosické chemičky, tak si ale můžeme představit, jak by krajina bez nich vypadala.
Můžeme vidět nejen řeku Labe, jak se vine pod Radobýlem od severozápadního obzoru po východní, ale i několik hradů z Českého středohoří a také krále – Házmburk. Na jihozápadě se zase osaměle zvedá Říp. Pokud budeme mít dobré počasí a dalekohled, tak východním směrem je vidět věnec kopců Lužických i Jizerských hor. Můžeme vidět i Bezděz, Bernštejn a Ještěd.
Stíny pod povrchem
Výhled z tohoto místa je jedinečný. Pak možná i trochu zapomeneme na brutální historii, kterou okolí tohoto místa vtiskl člověk. Ano, v blízkosti se nacházela podzemní továrna Richard a pobočka koncentračního tábora Flossenbürg. Pozůstatky jsou stále patrné.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
