Během jediné zimní noci můžeme spatřit zbytky léta, podzimní souhvězdí, jasnou zimní oblohu i první posly jara. Vydejme se na pomalé putování hvězdami – bez spěchu, tak jak to dělali lidé po tisíce let. Pozorování noční oblohy patří k nejkrásnějším a nejmystičtějším zážitkům, jaké člověk může zažít.
Zimní noc a zbytky léta
Zimní noc nám umožňuje vidět většinu souhvězdí, jelikož je dlouhá. Zvečera nad západem ještě stojí letní trojúhelník tvořený hvězdami Vega, Deneb a Altair. Vega je hlavní hvězdou souhvězdí Lyry, Deneb tvoří ocas Labutě, která letí Mléčnou dráhou, a Altair je Okem Orla. To je ještě zbytek letní oblohy.
Podzimní souhvězdí a Saturn
Když tyto hvězdy pozorujeme, nad hlavou už nám dominují podzimní souhvězdí, kterým vévodí Pegas, Andromeda, Vodnář a Ryby. Mezi Rybami a Vodnářem se nyní nachází klenot Sluneční soustavy – planeta Saturn. V této době je k nám bohužel natočen bokem, takže nemůžeme spatřit to, co tuto planetu činí tak krásnou – její prstence.
Saturn je plynný obr s průměrem 120 536 km, druhý největší ve Sluneční soustavě. Přestože je druhý co do velikosti, má řadu prvenství. Kolem něj obíhá největší měsíc Sluneční soustavy – Titan, jediný satelit s vlastní atmosférou. Saturn má také nejmenší hustotu ze všech planet – pouhých 0,7 hustoty vody. V současné době je u něj známo 83 měsíců.
Pohled do hluboké minulosti – Andromeda
Pokud zamíříme i malým dalekohledem do souhvězdí Andromedy, můžeme spatřit nenápadný obláček. Jde o Mlhovinu v Andromedě, objekt s katalogovým označením M31. Je to jediná spirální galaxie, kterou lze spatřit i pouhým okem. Nachází se přibližně 2 300 000 světelných let od nás, což znamená, že to, co vidíme, je obraz starý více než dva miliony let.
Nástup zimní oblohy
Okolo desáté hodiny večerní už nad námi dominují zimní souhvězdí. Zimní obloha je velmi výrazná – tvoří ji jasné hvězdy a velká souhvězdí, jako jsou Býk, Orion, Blíženci, Vozka, Velký pes a Malý pes. Hlavní hvězdy těchto souhvězdí vytvářejí tzv. zimní šestiúhelník.
V souhvězdí Býka se nachází velmi výrazný objekt – otevřená hvězdokupa M45, Plejády. Otevřené hvězdokupy se nacházejí převážně v rovině galaktického disku a jsou tvořeny mladými hvězdami. Dají se přirovnat k „hvězdným jeslím“. Od nás jsou vzdálené přibližně 450 světelných let. K jejich pozorování je vhodný dalekohled s velkým zorným polem, který ukáže i pozůstatky zárodečné mlhoviny, ze které hvězdy vznikly.
Řada příznivců UFO tvrdí, že jsme navštěvováni mimozemšťany z Plejád, ale jde o nesmysl. Tyto hvězdy jsou velmi mladé, jejich stáří se odhaduje na asi 120 milionů let. Jsou tak mladé, že u nich ještě nezačaly vznikat planety, nebo se jedná teprve o jejich zárodky.
Lovec Orion
Pod Býkem se nachází další výrazné souhvězdí, symbol zimní noční oblohy – Orion. Má tu zvláštnost, že jeho pásem prochází pomyslný nebeský rovník. Horní polovina souhvězdí tedy leží na severní obloze a dolní na jižní.
Pod Orionovým pásem se nachází další krásný objekt – Velká mlhovina v Orionu (M42). Je to nejjasnější a nejznámější emisní mlhovina, viditelná pouhým okem uprostřed Orionova meče. Jedná se o masivní oblast zrodu hvězd vzdálenou asi 1 350–1 600 světelných let, která tvoří jádro obrovského Orionova molekulárního mraku. Skrývá v sobě mladou hvězdokupu Trapez a pomocí Hubbleova teleskopu zde byly objeveny i zárodky planet.
Psi lovce a nejjasnější hvězda
Orion byl lovec, a proto jej doprovázejí dva psi – Velký a Malý. Ve Velkém psu se nachází nejjasnější hvězda noční oblohy vůbec – Sirius. Je to modrobílá hvězda hlavní posloupnosti s povrchovou teplotou asi 10 000 K, která svítí přibližně 26× jasněji než Slunce. Je zhruba dvakrát větší než naše Slunce a je doprovázena bílým trpaslíkem, pozůstatkem zaniklé hvězdy. Sirius je od nás vzdálen asi 9 světelných let.
Blíženci a Jupiter
Východně od Orionu se nachází souhvězdí Blíženců se svými dvěma výraznými hvězdami – Polluxem a Castorem. Toto souhvězdí představuje dvojčata Castora a Polydeuka, kteří pluli s Argonauty pro zlaté rouno. U nohou Castora se nachází skupina otevřených hvězdokup, které i malý dalekohled ukáže v celé kráse.
V současné době se v tomto souhvězdí nachází i planeta Jupiter – po Slunci největší gigant Sluneční soustavy. Někteří astronomové jej považují za jakýsi přechod mezi planetou a hvězdou, tzv. hnědého trpaslíka. Hnědí trpaslíci vznikají kolapsem plynového oblaku, ale nemají dostatečnou hmotnost k zažehnutí trvalé fúze vodíku.
Jupiter je králem Sluneční soustavy. Má průměr 142 984 km a i on má prstenec, tvořený tmavým materiálem, který není ze Země viditelný. Jeho čtyři největší měsíce – Io, Europa, Ganymedes a Callisto – poprvé spatřil Galileo Galilei, čímž zásadně změnil naše chápání vesmíru.
Přechod k jaru
Pokud vydržíme pozorovat oblohu i po půlnoci, na východě se začnou objevovat jarní souhvězdí. Pomyslnou hranici mezi zimní a jarní oblohou tvoří Blíženci a souhvězdí Raka.
Rak není příliš výrazné souhvězdí, ale nachází se v něm významný objekt – otevřená hvězdokupa Jesličky (M44). Je vzdálená asi 607 světelných let a patří mezi nejbližší hvězdokupy. Na tmavé obloze je viditelná pouhým okem jako mlhavý objekt, ale dalekohled ukáže její skutečnou krásu. I Galileo Galilei na ni zamířil svůj teleskop a poprvé ji popsal.
Uzavření kruhu
Okolo páté hodiny ranní už nad našimi hlavami dominují jarní souhvězdí Lev, Panna a Pastevec. Jejich hlavní hvězdy Regulus, Spica a Arcturus tvoří tzv. jarní trojúhelník. Nad východním obzorem se objevuje Herkules, Severní koruna a souhvězdí Lyry. Kruh se uzavírá – Lyru jsme totiž mohli pozorovat už večer.
Foto: Stellarium, Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
