Meteorologické jaro přichází prvního března. Nečeká na to, až budeme připraveni. Prostě vstoupí do kalendáře a tiše změní tón světla. Dny se protáhnou o pár minut, ráno už není tak neprostupně tmavé a vzduch občas voní jinak – ne chladem, ale příslibem.
Od režimu přežití k tichému probuzení
Zima je období stažení. Člověk chodí víc shrbený, méně mluví, víc vydrží a méně sní. Uvnitř těla i mysli se všechno zpomalí, jelikož jsme tak od přírody naprogramovaní, abychom uspořili energii v době, kdy je málo jídla, kdy z oslabení přicházely nemoci a s nimi i smrt.
Jneže s koncem února a počátkem března se začíná vše pomalu probouzet. Když si uděláme čas a půjdeme ven, byť jen tak na procházku, všimneme si prvních květin. Ráno slyšíme zpívat kosa. I to slunce je už takové přívětivější.
Jaro není exploze, ale postupné tání
Neznamená to náhlou radost ani výkřiky štěstí. Jaro není exploze. Je to probuzení. Pomalu. Nenápadně. Tání nezačíná řevem řek, ale prvním nepatrným kapáním ze střechy.
Možná jsme si za zimu zvykli na režim přežití. Na tmavá rána. Na únavu. Na to, že „nějak to vydržíme“. Jenže s přibývajícím světlem se mění i vnitřní chemie. Tělo si začíná vzpomínat, že existuje růst.
Dovolit si trochu více světla
Přeladění ze zimy na jaro není otázka výkonu. Není to rozhodnutí „od teď budu pozitivní“. Je to spíš dovolení.
Dovolit si trochu víc světla.
Dovolit si otevřít okno i když je ještě chladno.
Dovolit si plánovat něco, co není jen povinnost.
Zima nás učí vytrvalosti, březen zvědavosti
Možná to celé začne tím, že si večer všimneme, že ještě není úplná tma. Možná tím, že se nadechneme hlouběji, když ucítíme vlhkou zem. Možná tím, že si uvědomíme, že únava už není tak těžká jako v lednu.
Zima nás učí vytrvalosti.
Jaro nás učí znovu chtít.
A chtít je někdy těžší než vydržet.
S příchodem března nemusíme měnit celý život. Stačí malý posun. Méně obrany, více otevřenosti. Méně zatnutých zubů, více zvědavosti.
Světlo přibývá každý den o pár minut. Nikdo si toho nevšimne hned. Ale po měsíci je rozdíl zřejmý.
Stejné je to s člověkem.
Možná jsme ještě v kabátu a pod mraky. Ale pod povrchem už proudí míza.
A jaro si cestu najde.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
