Moře a oceány jsou opředeny spoustami pověstí a legend. Staří námořníci plující na dřevěných plachetnicích vydaných větru a mořským proudům se museli spoléhat na své lodní důstojníky a věřit v jejich znalosti navigace a další nautické dovednosti, aby dopluli tam kam chtějí.
Nečekaly na ně jen bouře, ale i děsivá setkání s mořskými tvory někdy většími než jejich samotná loď. Ovšem někdy přibyla ještě další setkání. Svět je plný záhad, se kterými se setkáváme i my na pevnině. Co teprve na moři, které pokrývá většinu zemského povrchu.
Jedna z takových záhad jsou setkání s tajemnou lodí, které námořníci říkají „Bludný Holanďan“.
Pomineme teď to, co z této pověsti udělal film Piráti z Karibiku.
Už po staletí se objevují zprávy o setkání s lodí, která se z nenadání objeví a stejně tak i zmizí. Loď je často spojována se zlými znameními a neštěstím pro ty, kdo se s ní setkají. Nejvíc je pozorována na trase mezi mysem Dobré naděje a Jávou v Indonésii. Posádky lodí, které se s „Bludným Holanďanem“ setkaly, tuto loď popisovali vždy stejně: Třístěžňová plachetnice holandského typu, buďto flauta, nebo pinasa. Loď měla tmavé plachty a vyzařovalo z ní rudé světlo. Takto hovoří zprávy z 19. a 20. století o pozorování tohoto fenoménu. Posádku tajemné lodi tvoří údajně duše mrtvých námořníků a její kapitán je stařec s dlouhým vousem stojící u kormidla.
Zdroje této pověsti jsou dva, ale ani jeden není stejný jako ve filmu Piráti z Karibiku.
V sedmnáctém století námořnímu obchodu dominovaly lodě nizozemských kupců. Spojené nizozemské provincie, jak se tehdejší Nizozemí jmenovalo, mělo tak velikou obchodní flotilu, že zajišťovalo cca polovinu světového obchodu. V té době vznikla také Nizozemská východoindická společnost. Její lodě pak obchodovaly s koloniemi v dnešní Indonésii. Plavba tehdejší plachetnice z Haagu v Nizozemí do Batavie na Jávě trvala plus mínus šest měsíců. Lodě pluly okolo mysu Dobré naděje v Jižní Africe, kde byla v té době nizozemská kolonie Kapsko, pak celým Indickým oceánem až k Jávě. Je to zhruba 12 119 námořních mil.
Ovšem v řadách námořních kapitánů Východoindické společnosti byl jistý Bernard Fokke někdy známý jako Barend Fockesz. Tento námořník se proslavil se neuvěřitelnou rychlostí svých cest z Nizozemské republiky na Jávu. Například v roce 1678 urazil tuto vzdálenost za 3 měsíce a 4 dny, když doručil guvernérovi Rijckloffu van Goensovi balík dopisů, díky nimž bylo jasné, kdy vyplul. Ovšem to nebylo možné, jelikož tehdejší lodě tak rychle nepluly. Fokke ale dokázal několikrát svůj rekord zopakovat. Přitom neměl nijak výjimečnou loď.
Začalo se říkat, že aby dosáhl takových výsledků, pomáhala mu magie vzniklá ze smlouvy s ďáblem. Podle ní mu vždy přál vítr, nikdy jej nezastihla bouře a loď plula i za bezvětří. Denně musela uplout více než 222 kilometrů. To je 5 námořních mil za hodinu. Ve dne, v noci. To neuměla tehdy žádná loď. Přesto ta Fokkeho ano.
Kapitán Fokke takto plul sedm let. Podle legendy ale musel nakonec zaplatit svou duší a tak se jeho loď a námořníci plaví do soudného dne.
Druhá verze vzniku prokleté lodi praví, že se jednalo o loď jíž velel kapitán Willem van der Decken.
V sedmnáctém století hrály náboženské tradice velkou roli a tak v jisté dny nikdo nevyplouval, jelikož to nebylo zvykem. Ovšem pokud šlo o obchod, tak tradice nebyly náhle nějak důležité. Van der Decken trval na opuštění přístavu o velikonočním ránu, navzdory špatným povětrnostním podmínkám a proti vůli své manželky, se svou lodí na cestě do Východní Indie. Přece jen to byl boj o to co nejrychleji doplout do Batávie a kapitán nesměl ztrácet čas. Kdo doplul první, určoval cenu. Déšť nebo krásné počasí, Velikonoce nebo žádné Velikonoce. Tohle měl kapitán Van der Decken říct, když vyplouval. Po dlouhé cestě loď dorazila k mysu Dobré naděje. Bouře, které šly jedna za druhou vrhaly jeho loď zpět a jeho plavba se velmi zpomalila. Když tato situace trvala již několik týdnů. Kapitán se pokusil proplout kolem mysu bez zastávky a plout dál, ale posádka protestovala. Prosili ho, včetně jeho manželky, aby pluli do Kapského města. Kapitán odmítl a rozzlobil se natolik, že hodil svou ženu přes palubu a zakřičel:
„Bůh nebo ďábel… Propluji kolem mysu, i kdybych měl plout až do posledního soudu!“
Bůh se mu za jeho zlost pomstil. Bouře okamžitě utichla. Potom se před ním objevil ďábel a řekl, že skutečně popluje do věčnosti, načež se bouře znovu zvedla v nebývalé zuřivosti. Členové posádky umírali jeden po druhém, kromě Van der Deckena, který zůstal sám u kormidla, aby se plavil navěky po oceánech. Mrtvá posádka mlčky plní své povinnosti. Loď se stala prokletou a začalo se jí říkat Bludný Holanďan. Můžeme si o této legendě myslet co chceme, ale jedno svědectví nelze jen tak přejít.
Stalo se to u pobřeží Austrálie v červenci 1881, když byl dospívající britský princ Jiří a jeho bratr na palubě HMS Inconstant . Dva mladí členové královské rodiny byli vysláni na tříletou cestu kolem světa aby se zocelili. Takto setkání prokletou lodí zaznamenal budoucí král Jiří V. do svého deníku:
„Ve 4 hodiny ráno nám Létající Holanďan zkřížil kurz. Z fantomové lodi vycházelo podivné červené světlo, uprostřed kterého vynikly stěžně, ráhna a plachty. Objevila se na levoboku, kde byl také důstojník. Hlídka z můstku ji jasně viděla, stejně jako praporčík na palubě, který byl okamžitě poslán na příď. Když se měla přiblížit nebylo náhle po ní ani stopy, žádné známky jakékoli hmotné lodi, ať už blízko nebo k obzoru, noc byla jasná a moře klidné. Vidělo ji celkem třináct lidí.“
Lze toto svědectví přejít mávnutím ruky, jako oblouzení opilého námořníka? Je zajímavá jedna věc. Někdy posádky lodí, které se setkaly s Bludným Holanďanem popisovaly, že byly touto lodí zastaveni. Živí byli mrtvými námořníky požádáni aby doručili poštu jejich rodinám. Jakoby posádka mrtvé lodi netušila, že uplynuly již stovky let. Co si máme o tom myslet? Jedná se skutečně o loď která byla prokleta, nebo je to snad plavidlo, které kdysi uvízlo v nějaké časové smyčce?
(redakce)
foto: pixabay
