Lidé v české republice prožívají těžké období. Nejprve restrikce okolo Covidu – 19, pak hospodářská krize, inflace a další problémy. Co to všechno může znamenat z duchovního hlediska?

Na některé souvislosti a zajímavé věci jsme se zeptali psychotronika pana Jindřicha.

Evropou teď hýbe válka na Ukrajině a boje v Gaze. Obojí hrozí přerůst v celosvětový konflikt. Co to podle Vás je z hlediska vnímání souvislostí s přírodními či duchovními ději?

V první řadě bych neodděloval přírodní a duchovní děje. Ono vše je provázané. To, co se děje na úrovní duchovní se posléze děje i na té fyzické a naopak. Co se týče současné války? Všimněte si že jednou za čas postihne svět nějaká redukční událost. Dopad vesmírného tělesa, války, nemoci. Ať to byl mor, cholera, španělská chřipka, nebo třicetiletá válka. Každá taková událost znamenala posun někam. Nemusí být hned okamžitý, ale je. Vzpomeňme si, kam nás posunuly obě světové války. Technologicky jsme velmi vyspěli, ale duchovně? No, nejsem si jistý, že celosvětově. Ale nechci být škarohlíd, jelikož to mi není vlastní. Evropský svět v ledasčem učinil obrovský krok kupředu, v jiných věcech ale zaostal, nebo spíše zapomněl. Říkám evropský. V jiných částech světa a není to zas tak daleko od nás jsou lidé pořád pro nějakou ideologii ochotní uříznout i hlavu dítěti. Což není zrovna povzbuzující.

Myslíte, že je lidstvo nepoučitelné?

Nemyslím, že je nepoučitelné, ale jsou lidé kteří jsou snadno manipulovatelní, pak jsou tu lidé kteří nejsou lidmi. Podívejte, největší ukrutnosti se dějí v kulturách vycházejících z Abrahámovských náboženských principů. Monoteistické náboženství je fundamentální a ve spojení se světskou mocí je to naprosto vražedná ideologie. Nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat i do naší historie.

Ovšem víra jě něco jiného než náboženství. Víra totiž náboženství nepotřebuje. Problém je, že lidé si myslí, že potřebují to náboženství.

Abych to osvětlil, tak se musím vrátit k té duchovní vyspělosti. Duchovně vyzrálý člověk nepotřebuje kněze, systém pravidel, posvátné knihy, církev. Systém pravidel vychází z uvědomění a skutečné morálky. Ne té překroucené, kdy je někdo schopen zabít svou sestru, protože se zamilovala do muže kterého jí nikdo neschválil. Celý zákoník který potřebujeme je desatero. Deset jednoduchých pravidel soužití s ostatními. Duchovně vyspělý člověk tato pravidla podvědomě dodržuje a tak nikdo vůči němu nemusí volat policii, nemusí jej dávat k soudu a tak dále.

Duchovně vyspělý člověk nepotřebuje prostředníka ke komunikaci s Božstvím. Záměrně neuvádím s Bohem, jelikož pod tímto pojmem si každý představuje právě to, co učí církev, co píšou svaté texty a co nás právě pokřivuje a někoho nutí jiného i zabít.

Takový člověk nepotřebuje ani ty posvátné texty. Psali je totiž lidé, kteří často za vnuknutí boží vydávali svoje šílenství, nebo duchovní diktáty různým démonických entit, či égregorů. Až toto pochopí i ten poslední náboženský zabedněnec, tak pak to teprve bude fungovat.

V Evropě zkusili se náboženství zbavit. Náboženství je totiž podněcované Égregory. Jenže to nedopadlo. Evropa a vůbec atlantická civilizace si začala hledat jiná náboženství.

Máte na mysli islám?

Ne. Ten se jen hodí, jelikož jeho stoupenci jsou ochotní udělat špinavou práci. Mám na mysli různá neomarxistická hnutí, genderismus, ekologismus, veganství a další. Cílem je rozvrat starého uspořádání a nastolení nového. A třeba i ne špatného. Problém je, že se používají principy a způsoby, které používaly a používají církve. A tím nemám na mysli žádnou konkrétní církev, mám na mysli náboženskou společnost. Tam totiž není žádná demokracie. Tam je tuhá totalita. Co řekne vůdce (kněz, pastor, kazatel) je zákon a přes to nejede vlak. To totiž řekl Bůh a každý z těchto lidí je přeci zástupcem a mluvčím Boha na Zemi. Alespoň to tak tvrdí. A kdo něco namítne, je obvykle nejprve napomenut a když nepřestane remcat tak je vyobcován. Dříve bylo vyobcování z Církve v podstatě rozsudek smrti, jelikož vám nikdo nesměl podat ani vodu. Nebo jste byli i rovnou zabiti, což třeba v Islámu to platí i dnes.

Tak a teď se podívejme jak fungují ta nová hnutí. Zkuste říct, že se vám nelíbí když se dva chlapi líbají na veřejnosti. Nebo zkuste popřít, že změna klimatu je katastrofa, která vyhladí život na Zemi. Jsem napomenut a pokud nepřestanete remcat jste profesně eliminován. Což je vlastně to vyobcování. Tyhle způsoby třeba i dobré myšlence zrovna neprospívají. K jakékoliv vyspělosti se musí dojít, ne se natlouct do hlavy klackem. To pak není ta vyspělost, ale zase jen náboženství.

Co se týká klimatu, tak na tom nic nezměníme. Což ale neznamená, že se nemáme chovat k Matce Zemi s úctou a pokorou. Ekonomika je bohužel založená na nadvýrobě zbytečností a tím pádem plýtváním surovinami. Opravdu to tak potřebujeme?

To už je podobné s čím tak teatrálně vystupovala Gréta Thunberg.

Ano je. Já s ní celkem i souhlasím. Kapitáni průmyslu se bohužel většinou chovají způsobem po nás potopa. Teď, teď nahamounit peníze. Proč? Mít další vilu navíc? Mít další drahá auta? Jachty? Nestačí jeden dům, jedna postel, jedno auto, jedna jachta? Když už to musí mít? Gréta bohužel svou teatrálností zabila to, co chtěla vzkázat. Ovšem měla celkem pravdu. Ano, můžeme se bavit o formě podání ale ne o obsahu. Prostě to bylo celé takové nešťastné. Ale nezaměňujme ekologii za ekologismus. Ono jak je tam ten ismus, tak to vždycky smrdí ideologií. A ideologie jsou takřka vždycky totalita. Mnoho lidí omezilo svou spotřebu a ekonomika se hroutí. Proč? Protože padají zisky. Obrovské zisky. A přitom by stačily i menší zisky. I ty jsou totiž obrovské.

Lidé, jak jsem si všiml nežehrají ani tak na to, že si prostě teď nekoupí nové auto. Žehrají na to, že je jim upírána svoboda. To je totiž to základní. Představte si, že nesmíte jít do lesa. Že nesmíte si udělat ohýnek a opéct si buřtíka. Že musíte být buď v práci, nebo doma a tam sledovat přihlouplé a psychiku masírující seriály, které máte jako náhradu za to všechno co nesmíte. Ale vy se díváte raději na oblaka plující po obloze. Nastavujete tvář Slunci. Protože dobrá věc byla uchopena nábožensky duchovně nevyspělými lidmi, tak se těchto zákazů můžeme dočkat, jelikož tihle křiklouni po nich už volají. A politik nám to klidně zakáže, pokud nebude cítit veliký odpor.

Pokud budeme žít skromněji nebudeme potřebovat tolik peněz a nebudeme muset tolik pracovat. Je to řetězec. Vždyť proč musíme mít tolik aut? Proč nestačí jedno? Víte že já jsem auto nikdy neměl? A nechci ho. Někdo by řekl, že jsem chudá socka. Vidíte a já přitom mám tolik, abych mohl žít naprosto v klidu a v pohodě. Je to jen o vůli překonat ten tlak reklamy a zase Égregorů, kteří nás nutí spotřebovávat. Když už vyrábíme věci, tak proč je nevyrábíme kvalitní a trvanlivé? Proč vám třeba mobilní telefon přestane po dvou maximálně třech letech nějak fungovat? Protože je to cíleně vyrobený zmetek a odpad. Musíte si koupit nový. A o tom to je. Žijme skromněji. Ono nás to nezabije. Spíše nám to dá více svobody a zážitků. A toho se právě mocní bojí. Když nebudeme potřebovat peníze, ztratí nad námi svou moc, jelikož nás ovládají právě skrze peníze.

A kam nás to tedy duchovně může posunout?

Všimněte si, jak si za Covidu Země oddechla. Jak z mizely oblaka výfukových plynů. Jak jezdilo méně aut. Díky tomu nebylo potřeba tolik benzínu a ropy. To znamená omezení těžby a méně devastace přírody. Zjišťujeme, že tolik nemusíme utrácet, jelikož nepotřebujeme tolik věcí. Lidé měli strach o své blízké a rodiče, což znamenalo více zájmu a více lidí se obracelo k víře všeobecně. Začali přemýšlet. Lidé chodili více do přírody a a tam přemýšleli nad životem a systémem.. Lidstvo je na pokraji myšlenky, že by měl všeobecně spolupracovat, nebo prostě nepřežije. To je prostě krok vpřed. Ano, systém kope, vyvíjí nátlak, vše se zdražuje, aby lidé opět dostali strach o peníze a zase je vydělávali. Ale to je strach systému. Strach vládců, že přijdou o svou moc. Strach starých i nových náboženských vůdců, že je lidé nebudou potřebovat. Je to strach i Égregorů , jelikož oni žijí ze strachu, emocí a duševní energie.

Ono k tomu stejně dojde jelikož vše je v souladu s kosmologickým vývojem. Končí věk Ryb a začíná věk Vodnáře. Nastává transformace Transformace lidského vědomí. Je to věk změn v člověku i ve společnosti, ve struktuře lidského vědomí. Je to doba, kdy člověk začne pořádně chápat zákonitostí Vesmíru, a to by v konečném důsledku vést k odpoutání se od jakékoliv manipulace v souladu s duchovním rozvojem. Bude to ještě zdlouhavý proces zvláště v oblasti náboženské, jelikož církve a další náboženské společnosti jsou založené na dezinformaci a manipulaci. Ale to probuzení nastává a my jsme toho svědkem. Věk Vodnáře – věk Ducha – přináší do našeho vědomí odvahu ke změnám, sebeúctu, sebepoznání, a sebedůvěru a hlavně pokoru. Pokoru před Vesmírem, Božstvím. Je jedno jak to kdo chápe. Ovšem ne před Bohem náboženství. To není Bůh, to je jen Égregor, kterého si lidé vytvořili kolektivním vědomím za vedení náboženských vůdců. Je už jen na nás, zda se dovedeme odpoutat od dogmat a přijmout odhalenou pravdu. Někdo to třeba i neunese. Ale ten si to prostě zopakuje v jiném životě.

Každá takováto „válka“ znamená i skok v užívání a rozšiřování technologií. Myslíte že to bude i teď? Rozšiřuje se 3D tisk, zřejmě se rozjede větší výroba elektromobilů, rozšíří se digitalizace.

A také se rozšíří špehování a kontrola. To je ale produkt věku Ryb. Égregory moci kopou, jelikož tohle je zvonění jejich umíráčku. A tyto duchovní bytosti to vědí. Přestože jsou umělé a nepřirozené, tak mají svou inteligenci. Égregoři ovládají své stoupence a ti zase se snaží ovládat lidstvo. Ale to už se opakuji. Jsou to ti démoni, o kterých mluvili již staří myslitelé.

Ano, přijde rozvoj technologií. Ale zamysleme se. Potřebujeme je? Opravdu je potřebujeme? Co nám technologie umožňují? Rychle cestovat na velké vzdálenosti, poslouchat hudbu, dívat se na filmy, komunikovat s dalšími lidmi, zábavu, vyrábí nám předměty denní potřeby. Je to nepostradatelné. Opravdu? Víte že pokud by člověk byl duchovní bytostí jak by měl být, tak tohle všechno dokáže i bez technologií? Cestovat v prostoru jen pomocí myšlenky, komunikovat na dálku pomocí telepatie, to je i přenášení obrazů. Mimochodem, to je princip celé telepatie. Nikoliv slova, ale obrazy. Jedním obrazem řeknu ve vteřině tisíckrát více, než za hodinu slovy. A to byste jako fotograf měl vědět, pane redaktore. Dotáhnu tuto myšlenku k vrcholu. Na co budu potřebovat kosmickou loď, když budu schopen materializovat své vědomí třeba na Marsu? Chápete? A to je to, k čemu by měli postupně lidé dojít. Dříve či později. Ovšem to je hudba daleké budoucnosti. Budoucnosti, kdy nás nebudou tížit materiální těla.

Zmínil jste Boha, ale v jiném kontextu než na jaký jsou věřící zvyklí. Za to Vás asi nebudou mít rádi, Jindřichu.

No, spíše mne nebudou mít rádi náboženští vůdci a zmanipulovaní věřící. A na ty se přeci zlobit nemohu. Jejich mysl je ovládána a oni se bojí z těchto pout vymanit. Ale mnoho lidí již myslí stejně jako já.

Je paradox, že mne budou v našich končinách asi nejvíc nesnášejí ti, co si říkají křesťané. Paradox vidím v tom, že sám Ježíš Kristus hlásal změny. Rozbíjel zkostnatělý systém judaistické věrouky a říkal lidem, že v tom, aby mluvili s Bohem přeci nepotřebují prostředníky. A měl pravdu. K Bohu má jít člověk sám za sebe. Protože jednou bude sám s Bohem hodnotit svůj život a žádný farář, rabín, nebo imám ani žádný jiný kněz u toho nebude. Jen vy a Bůh. A jak potom chcete zdůvodňovat, že jste něco učinili na základě toho, že vám to nějaký duchovní manipulátor nařídil? Máte svůj mozek, své svědomí. Kristus také chodil sám mezi lidi. A chodil za těmi, kdo ho potřebovali. Těmi nejubožejšími. Ne těmi co se oblékali zlatem. A abych to ještě doplnil. Pokud říkám Boha, nemám na mysli toho, co se o něm píše v Bibli. Bůh Zákona není zrovna ten, se kterým bych se jednou chtěl setkat. To je jako by se Žid setkal se samotným Heydrichem. A ne jako rovný s rovným. Takže když říkám Bůh, mám na mysli Vesmír, pohanské bohy, samu podstatu Lásky. Protože to je ono. A je jedno, jak se nám dá poznat. Ostatně náznaky toho, co říkám, se dají najít i ve slovech Krista.

Jste jako Kristus?

A vy ne? Kdo je Kristus? Pán nebo přítel? Co je vaší mysli příjemnější? Pán znamená postavení nadřazené, přezíravé, autoritativní a vzbuzující strach. Chce Kristus abyste se ho bál? Strach nebudí důvěru a lásku. Strach rodí jen faleš a nenávist. Toho koho se bojíte nemůžete milovat. A jsme zpět u té manipulace. Na čem je postaveno náboženství? Na lásce? Nebo na strachu ze zatracení a pekla? Milujte Boha, nebo uvidíte! To je náboženství. A jedno jakého boha vyznáváte. Daleko duchovnější je Indián, který s úsměvem mává orlu či vlku, kterého spatří, jelikož to považuje za znamení od Boha. Myslíte že on bere Boha jako pána, co ho nutí k poslušnosti hrozbami? Ne. On Boha miluje a bere ho jako přítele. Víte že tito pohané se dokázali na bohy i zlobit a pohádat se s nimi? A bohové? Nebo Bůh, jelikož bohové jsou jen aspekty Boha? Bůh Bible by hned poslal vojsko andělů, aby to tam srovnali se zemí a vyvraždili vše živé. Aby z toho prokletého plémě odbojného nezbylo ani zrnko prachu. Ale skutečný Bůh? Ten by vás nechal, ať k dané myšlence, která se vám třeba ze začátku nelíbila dojdete tedy sami. Ostatně to je princip duchovního rozvoje. Krista bychom měli brát jako přítele a ne jako vládce a pána. Vztah s Bohem má být založen na důvěře a otevřenosti ne strachu a bázni. Je to kacířské? Dobře, ať je.

Co byste našim čtenářům doporučil ohledně současné společenskopolitické situace?

Opět se vzedmula vlna udavačství a leckterá vládní nařízení postrádají logiku, ale křikem s tím nic moc neuděláme. Hlavně, nepanikařme, buďme ohleduplní a nezlobme se na sebe navzájem. To, že si někdo myslí něco jiného než si myslíme my, nebo co nám nařizují provládní média, neznamená, že to je dezolát, kterého by měli utratit. On ten člověk s jiným názorem může být totiž náš kamarád, kterého máme rádi a který má rád nás. Začneme ho proto nenávidět, jelikož nám to tak říkají?

Važme slova a projevujme zájem o lidi. A doufejme, že se jednoho dne zase budeme smět nadechnout čerstvého vzduchu a že nás nikdo nepůjde udat za to, jsme si v lese sedli do mechu, nebo prostě v něm přespali. Že jsme se chovali neeokologisticky, nebo že jsme měli jiný názor, než vládní politici, či uřvané neziskové organizace. Vnímejme krásu světa, jelikož naše trápení jsou pomíjivá. Ta krása je často i v detailech. Hodně štěstí a lásky. To je totiž základ všeho.

Děkujeme za rozhovor.

Za redakci magazínu Tvoje příběhy se ptal Miroslav Neumaier

Foto: Miroslav Neumaier