O Rakousko-Uhersku se často říká, že bylo žalářem národu. Nic není vzdálenějšího pravdě. Rakouská monarchie byla v řadě případů právnějším státem, než je dnes Česká republika. Že se v Rakouské monarchii šlo prosadit bez ohledu na „správný původ“ je vidět třeba na admirálovi Maxmilianu Njegovanovi.
Maxmilian Njegovan (31 října 1858-1 července 1930) byl poslední admirál v rakousko-uherském námořnictvu. V letech 1917-18 byl vrchním správcem námořnictva a také velitelem jeho flotily.
Njegovan se narodil v roce 1858 v Agramu (nyní Záhřeb). Po absolvování Námořní akademie v Rijece (tehdejší Fiume) byl vyřazen jako praporčík 2. třídy. Po krátkém působení ve funkci instrukčního důstojníka v kurzu torpédových důstojníků na SMS Alpha, Njegovan obdržel své první samostatné velení v roce 1893 nad torpédovým člunem Condor . Byl třídním důstojníkem a učitelem námořnictví na námořní akademii od roku 1898 do roku 1905. Poté byl velitelem nad loďmi SMS Nautilus, SMS Schwarzenberg a SMS Budapešť.
V letech 1907 až 1909 byl námořním velitelem adjutantem a vedoucím operačního úřadu v námořní sekci rakousko -uherského ministerstva války ve Vídni pod námořním velitelem Rudolfem Grafem Montecuccolim . V roce 1911 byl povýšen na kontraadmirála a v roce 1913 na viceadmirála. V roce 1913 velel mezinárodní intervenci u černohorského pobřeží.
V roce 1914 převzal Njegovan od císaře Františka Josefa I. velení 1. eskadry a 1. divize ve flotile jejíž součástí byla i bitevní loď SMS Tegetthoff. Na ní vyvěsil svou admirálskou vlajku . Ve dnech 23./24 V květnu 1915, bezprostředně po vstupu Itálie do války na straně Dohody, velel ostřelování italského přístavního města Ancona. Z tuto akci byl Njegovan byl dekorován Řádem Leopolda
Po smrti velkoadmirála Antona Hausa dne 8. února 1917 byl viceadmirál Njegovan téhož dne císařem Karlem I. jmenován námořním velitelem a velitelem flotily. Od 28. dubna 1917 byl také vedoucím námořní sekce jako nástupce krátkodobého šéfa Karla Kailera von Kaltenfels. Později téhož roku byl na admirála na návrh rakousko-uherského ministra války Rudolfa Stöger-Steinera von Steinstätten císařem povýšen na admirála. Nyní byl posledním rakousko-uherským admirálem, který byl velitelem flotily a vedoucím námořní sekce ministerstva války v jedné osobě. V květnu 1917 byl císařem vyznamenán Řádem železné koruny I. třídy po bitvě v Otrantském průlivu, ve které se císařské a královské námořnictvo pokusilo prorazit námořní blokádu lodí Dohody.
Po vzpouře v Boce Kotorské v únoru 1918 byl Njegovan 1. března 1918 císařem vyznamenán Velkým křížem Řádu Leopolda s válečným vyznamenáním za „dlouholeté, vynikající služby“. Kromě této zprávy obsahovaly Wiener Zeitung z 2. března 1918 také jmenování Miklóse Horthyho jako jeho nástupce ve velení flotily a Franze von Holuba v námořní sekci, ale výslovně nic o Njegovanově odchodu do důchodu. Císař předal velení námořnictva nebo flotily viceadmirálu Horthymu. Zřejmě tak chtěl ušetřit admirála Njegovana splnění trpkého císařského úkolu předat 31. října 1918 rakousko-uherskou vojenskou flotilu novému jihoslovanskému státu, protože Rakousko po svém založení již nemělo žádný podíl na pobřeží Jaderského moře.
Admirál Maxmilian Njegovan žil po válce nějaký čas v Benátkách. Jeho rodné město Agram bylo přejmenováno na Zagreb (Záhřeb) a se stalo součástí státu Jugoslávie kde také 1. července 1930 ve věku 71 let zemřel. Je pohřben na hřbitově Mirogoj.
(redakce)
foto: Wikimedia
