Celkem bez zájmu většiny našich médií se na druhé straně Atlantiku píší dějiny vědy a techniky. V sobotu ve večerních hodinách byla na startovací rampu na Mysu Canaveral přemístěna raketa Artemis II s kosmickou lodí Orion. Proč je tato mise do vesmíru tak výjimečná?
Jedná se o druhý let kosmické lodi Orion. První mise, Artemis I, proběhla bez posádky. Nadcházející let už však bude pilotovaný. Čtyřčlenná posádka zamíří k Měsíci, což je událost, která se zapíše do historie. Poslední let, při němž lidé skutečně přistáli na Měsíci, byla mise Apollo 17. Ta dosedla na lunární povrch 11. prosince 1972 a její posádka ve složení Eugene Cernan a Harrison Schmitt ( třetí člen posádky Ronald Evans byl ve velitelské modulu lodi Apollo) se vrátila na Zemi 14. prosince 1972. Tím zanechali poslední lidské stopy na Měsíci. Po více než padesáti letech se lidé znovu vydávají k přirozené družici Země.
Kdo poletí a proč je mise Artemis II důležitá
„Artemis II bude pro lidské vesmírné lety zásadním krokem vpřed. Tato historická mise pošle lidi dále od Země než kdykoli předtím a poskytne nám poznatky potřebné k návratu na Měsíc – to vše s Amerikou v čele,“ uvedl administrátor NASA Jared Isaacman. „Artemis II představuje důležitý krok směrem k vytvoření trvalé lunární přítomnosti a k budoucím letům na Mars. Nemohu být více ohromen prací týmu NASA a posádky Artemis II,“ doplnila Lauren Low z tiskového oddělení NASA.
Pro misi Artemis II byli vybráni čtyři astronauti: velitel Reid Wiseman, pilot Victor Glover a specialistka mise Christina Koch z NASA a specialista mise Jeremy Hansen z Kanadské kosmické agentury.
Zkouška systémů pro hluboký vesmír
Cílem mise je ověřit současné schopnosti lidstva prozkoumávat hluboký vesmír, připravit cestu pro dlouhodobý výzkum měsíčního povrchu a otevřít dveře budoucím letům k Marsu. Unikátní profil mise navazuje na bezpilotní let Artemis I a má demonstrovat širokou škálu systémů rakety SLS (Space Launch System) i kosmické lodi Orion, nezbytných pro mise do hlubokého vesmíru.
Mise má prokázat, že kritické systémy podpory života Orionu jsou připraveny udržet astronauty při delších letech. Posádka si zároveň procvičí klíčové operace potřebné pro úspěch budoucí mise Artemis III a dalších následných letů.
Artemis II odstartuje z Kennedyho vesmírného střediska NASA na Floridě na raketě SLS v konfiguraci Block 1. Orion provede sérii manévrů ke zvýšení oběžné dráhy kolem Země a následně se dostane na trajektorii tzv. volného návratu z Měsíce. Po průletu kolem Měsíce bude kosmická loď přirozeně stažena zpět k Zemi její gravitací.
Průběh startu bude podobný misi Artemis I. Raketa SLS vynese Orion do vesmíru, poté odhodí pomocné stupně, panely servisního modulu i systém pro přerušení startu. Po vypnutí motorů hlavního stupně dojde k jeho oddělení od horního stupně a kosmické lodi. Orion a horní stupeň, označovaný jako prozatímní kryogenní pohonný stupeň (ICPS), dvakrát oběhnou Zemi, aby se ověřila funkčnost systémů lodi, zatímco posádka zůstane relativně blízko domova.
První oběžná dráha bude eliptická ve výšce přibližně 185 × 2 250 kilometrů nad Zemí a potrvá něco málo přes 90 minut. Během ní dojde k prvnímu zážehu ICPS. Druhý oběh, trvající přibližně 23,5 hodiny, vynese Orion na výrazně vyšší eliptickou dráhu, sahající až do výšky 74 000 kilometrů nad Zemí. Pro srovnání – Mezinárodní vesmírná stanice obíhá Zemi po téměř kruhové dráze ve výšce přibližně 400 kilometrů.
Po dosažení vysoké oběžné dráhy se Orion oddělí od horního stupně. ICPS bude ještě krátce využit jako cíl pro demonstraci přibližovacích manévrů. Astronauti převedou loď do manuálního režimu a budou testovat její ovladatelnost při přibližování a vzdalování od stupně. Tato zkouška poskytne cenná data a zkušenosti, které nelze plně simulovat na Zemi, a poslouží jako příprava na budoucí operace setkání a dokování na měsíční oběžné dráze.
Cesta k Měsíci a návrat domů
Po této demonstraci převezme řízení opět středisko NASA v Houstonu. Posádka se zaměří na kontrolu systémů podpory života, komunikace a navigace. Během dlouhé oběžné doby kolem Země budou systémy testovány při různých úrovních zátěže – od fyzického cvičení až po spánek. Ověří se také přechod mezi režimem skafandru a kabinovým prostředím.
Orion krátce opustí dosah satelitů GPS, aby se prověřila komunikace prostřednictvím sítě Deep Space Network, která bude klíčová pro spojení se Zemí během letu k Měsíci a jeho obletu.
Po dokončení všech kontrol provede Orion manévr zvaný translunární injekce (TLI). Servisní modul poskytne poslední impuls potřebný k nasměrování lodi na cestu k Měsíci. Během průletu kolem jeho odvrácené strany vytvoří Orion charakteristickou trajektorii ve tvaru osmičky, sahající až 375 000 kilometrů od Země, než se vydá zpět domů.
Astronauti se dostanou přibližně 7 500 kilometrů za odvrácenou stranu Měsíce. Z tohoto jedinečného místa budou moci z oken Orionu pozorovat Měsíc v popředí a Zemi vzdálenou téměř čtvrt milionu kilometrů.
Celá mise by měla trvat zhruba deset dní. Návratová část potrvá přibližně čtyři dny a využije gravitační pole soustavy Země–Měsíc, což umožní palivově úsporný „bezplatný“ návrat bez nutnosti dalších zážehů.
Po misi Artemis II se Orion a jeho posádky vydají na Měsíc znovu. Mise Artemis III má přivést astronauty přímo na jeho povrch. Program Artemis má ambici prozkoumat Měsíc důkladněji než kdykoli předtím a vytvořit trvalou lidskou přítomnost v hlubokém vesmíru.
Zdroj: NASA
Foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy, NASA
