Před přídí galeony Golden Hind ležely nedozírné pustiny Tichého oceánu. Na sever byla pevnina plná nic netušících Španělů, kteří si zde z pirátů těžkou hlavu nedělali. Věděli, že cesta kolem Ohňové země je pokusem o sebevraždu a přes Pacifik to také není snadné. Tak jaképak strachy.

Drake se zotavovala ze svých zranění z potyčky s domordci u Ohňové země a přitom prozkoumával španělské pobřeží Jižní Ameriky. K tomuto účelu nechal postavit a vyzbrojit i šalupu, která byla rychlá a díky malému ponoru mohla i do mělkých vod.

Z celé flotily zbyla anglickému korzárovi už jen jeho vlajková loď Golden Hind. Pojďme se na ní trochu blíže podívat, ať víme jak skvělý válečný nástroj měl k dispozici k boji proti svým úhlavním nepřátelům – Španělům. Nechme citovat zajatého lodivoda da Silvu:

„Je to velice pevná a statná loď. Je dvojitě vybitá dřevem, vnitřní vrstvu má stejně dobrou jako vnější. Výborně se hodí pro válečné účely. Je to francouzský typ lodi, vybavený zdvojenými plachtami a velmi dobrými stěžni. Dobře se drží na vodě a dá se kormidlem dokonale ovládat. Není nová, ani pobitá mědí, ani vyvažovaná balastem. Na obou bocích má po sedmi střílnách a za nimi osmnáct děl, z toho třináct bronzových, ostatní litinové… Lod‘ nenabírá vodu přes příď, když pluje s větrem v zádi, není-li vichr příliš divoký. Je-li moře rozbouřené a ona se musí prodírat vlnobitím, nenabírá vodu vůbec, ať pluje po větru, nebo pod bočními větry. Celkem vzato je to loď jako stvořená pro několik plaveb z Portugalska do Brazílie.“

Golden Hind byla malá galeona o výtlaku 300 tun a délky cca 27 metrů. Její tonáž se odhaduje na 150 tun nákladu. Tři stěžně této malé galeony nesly celkem přes 386m² plachet, takže loď mohla v případě potřeby plout rychleji než několikanásobně větší lodě té doby. Za jeho výzbroj by se nemusela stydět ani dvakrát tak velká válečná či obchodní loď. Za čtrnácti střílnami stála baterie štíhlých, dalekonosných děl, jejichž devítilibrové (tj. asi 4.5 kg) koule dokázaly způsobit značné škody na plachtách, lanoví, na palubách i trupech lodí všech případných útočníků, a to mnohem dřív, než by se atakující strana dostala do dostatečné blízkosti, z které by mohla zasadit odvetnou ránu. Rychlost střel, jak dokázaly pokusy současné pokusy s tímto typem děl, dosahovala nadzvukové rychlosti, a děla měla značný dostřel, což znamenalo, že Angličané dokázali mířenou dělostřelbou poslat ke dnu nepřátelskou loď dříve, než se ta zmohla na nějakou účinnou obranu, nebo protiútok. To se potvrdilo o pár let později při španělském pokusu o invazi do Anglie.

Navíc byla Golden Hind vybaven lehkými otočnými děly (falkonetami), jež mohla velice účinně ostřelovat nepřátelskou palubu.

Stejně působivý byl pohled na arzenál ručních zbraní a Drake později využil každé vhodné příležitosti, aby španělským úředníkům ukázal, že s sebou veze ohromné množství arkebuz, hákovnic, pistolí, kopí, zápalných kopí, zápalných bomb, luků, šípů a mečů. Jeho loď byla na boj opravdu velmi dobře vybavená.

Na dvou hlavních palubách tohoto plovoucího arzenálu jedlo, spalo, pracovalo, zpívalo, bavilo se, či podléhalo nemocem a ranám sedmdesát nebo osmdesát mužů. V podobných podmínkách byly disciplína a pořádek existenční nutností. Všechny věci, nezbytné pro plavbu, stály naskládány a bezpečně připevněny na svých místech. V dolních prostorách byla prkna a železo na nutné opravy, zbraně, sudy se střelným prachem (zapečetěné a utěsněné smolou), dělové koule, sudy s nasoleným masem, rybami a pitnou vodou. Na spodní palubě byly umístěny ruční zbraně (připravené na stojanech k okamžitému rozdání, avšak bez prachu a nábojů – uložených dole pod zámkem (čímž byly bezcenné pro případné vzbouřence), lucerny, kuchařské náčiní a přenosné topeniště, které se dvakrát denně vynášelo na horní palubu k přípravě jídla. Každý námořník si ustlal vlastní lůžko na podlaze mezi kanóny, nebo když bylo horko, v některém koutku horní paluby, kde nepřekážel mužům obsluhujícím loď. Tam si také přivazoval svůj malý námořnický vak, nebo truhlu.

5. prosince si Drake prohlédl malou španělskou osadu Valparaíso, pobřežní městečko s několika domy obklopující přístav. Zjistil, že tato osada je bez ochrany a tak na ni zaútočil. Piráti vydrancovali co našli, jako cenné umělecké poklady a kostelní stříbro. V tomto přístavu byla také zajata loď Velká kapitánka králů, která se ukázala jako nejcennější, protože byla plná chilského vína, 25 000 pesos ve zlatě a s mapami jihoamerického pobřeží. Drakeovo dobytí Valparaísa dalo vznik legendě o Cuevě del Pirata .

Drake posléze odplul a směřoval na sever podél pobřeží. Vplul do odlehlé zátoky Salada poblíž Copiapó , kde se posádka mohla postarat o svou loď a doplnění zásob. Zatímco se zde Drake pokoušel počkat, zda se třeba neobjeví ještě některá z jeho dalších lodí, která by dala dostatečnou sílu k útoku na Panamu, další cíl. Mezi tím jeho malá šalupa prováděla průzkum pobřeží, zda se neblíží Španělé. Když se žádná z lodí neobjevila, pokračovala Golden Hind k dalšímu městu Callao.

Těsně předtím před dalším vyplutím byla jeho námořníky zajata španělská karavana. Od zajatců byly získány informace o tom, že do oblasti míří řada lodí s cenným nákladem a mají zakotvit v přístavu Callao, což byl Limský přístav. V důsledku toho Drake zaútočil na Callao. Angličané obsadili město s lehkostí a v přístavu nalezli tucet plavidel, která Drake nařídil vyplenit a navést na mělčinu. Také se zde dozvěděl při výslechu zajatců o informaci, že velká galeona plná zlata a dalších cenností zvaná Nuestra Señora de la Concepción nedávno odjela na severozápad směrem k Panamě, kde měla naložit další zboží a zamířit přes Tichý oceán do Manily na Filipínách. Drake na nic nečekal a vyplul hledat tuto skvělou kořist.

Přibližně ve stejnou dobu španělské úřady začaly dostávat zprávy o útocích na města a lodě. Mezi koloniálními úředníky nastala panika, jelikož zde se cítili v naprostém bezpečí. Hlavně nikdo netušil, kolik anglických lodí zde operuje. V Limě byl místokrál Peru Don Francisco de Toledo šokován a byl překvapen, že se Angličané dostali tak daleko. Okamžitě nařídil, aby byly všechny lodě, co Drake nechal v Callao najet na mělčinu opraveny, a pak odpluly z Callao piráty pronásledovat. Jednalo se ale o obchodní lodě s relativně malou výzbrojí a tak nebyly schopné proti Golden Hind účinně zasáhnout. Navíc ani zdaleka nedosahovaly její rychlosti.

Místokrál také vydal pokyn, aby po pobřeží jezdily jízdní patroly a hledaly anglické lodě a pro pronásledování byly vybrány další dvě lodě, tentokrát již válečné. Don Frias Trejo velel galeoně Nuestra Señora del Valle a Don Pedro De Arana zase lodi Nao de Muriles . Na obou lodích však došlo k vážným problémům, proto se obě musely vrátit do přístavu. Toledo zuřivě nařídil svému vlastnímu synovi Luisovi, aby vedl výpravu se dvěma těžce vyzbrojenými galeonami a jedenácti dalšími plavidly, aby zajali jakékoli anglické plavidlo, na které narazili. Don Luis de Toledo také dostal nejlepší navigátory v regionu včetně Pedra Sarmienta de Gamboa a 120 vojáků.

Flotila opustila Callao 27. února a vydala se pronásledovat Angličany, o kterých si mysleli, že míří k Panamě.

Drake však stále pronásledoval Nuestru Señoru de la Concepción a nevěděl o velké španělské síle, která si pro něj nyní přichází. To se ale změnilo, když zajal malou loď, která právě vyplula z řeky Guayas , která vedla do Guayaquilu . Loď patřila Benitu Diazovi Bravo a v jejím nákladovém prostoru se nacházelo téměř 20 000 zlatých pesos ze zlatých dolů v Zarumě spolu s dalšími potravinami. Tehdy se Drake také dozvěděl o španělské trestné výpravě. A také byl objeven jízdními hlídkami španělských arkebuzírů.

Nastal hon. Otázka ale stojí tak, kdo byl lovec a kdo kořist.

Dne 1. března hlídka na předním stěžni Golden Hind zahlédla plachty velké lodi. Nuestra Señora de la Concepción byla v té době nedaleko pobřeží Audiencia v Quitu. Drake se uchýlil ke lsti. Na jeho pokyn námořnícu naházeli do vody prázdné sudy přivázané k zádi lodi. Sudy se naplnily vodou a loď byla tak bržděna, takže vypadala jako běžná pomalá obchodní loď, i když plula pod plnými plachtami.

Španělský kapitán Juan de Anton byl překvapen, když viděl cizí plavidlo, proto zamířil k němu.Jak už bylo řečeno, Španělé se zde cítili bezpečně a on neměl doposud žádnou zprávu o přítomnosti korzárské lodi. Drake vyzval španělského kapitána, aby stáhnul plachty a vzdal se. De Anton to však odmítl, a tak Angličané odpověděli výstražnou salvou z děl a arkebuz. Zároveň uvolnili vlečené sudy a Golden Hind vyrazila jako blesk. Žádná další odpověď od Španěla nepřišla, takže byla vypálena další tentokrát již mířená salva. Dělové koule poškodily lanoví Nuestry Señory de la Concepción a také přerazily zadní stěžeň. V tu chvíli k boku španělské galeony přirazila Drakeova šalupa a její posádka vtrhla na palubu.

Španělský kapitán viděl, že nemá šanci. Posádka Nuestry Señory de la Concepción (která se později stala známou jako Cagafuego ) byla zcela zaskočena a rychle a bez velkého odporu se vzdala.

Na palubě zajaté galeony objevil Drake opravdový poklad. Byl to fantastický úlovek: 1300 prutů stříbra, čtrnáct truhel stříbrňáků a blíže neurčené množství zlata a klenotů. Když Drake nahlížel do lodních knih, zjistil, že hodnota stříbra a zlata registrovaná pod hlavičkou španělského krále a jiných vysoce postavených pánů dávala v souhrnu 362 000 pesos. Kromě toho však Cacafuego vezla i velké množství neregistrovaného zboží, jehož cenu nikdy nikdo nezjistil. Její kapitán je odhadoval na 400 000 pesos, a to je patrně podcenil. Ať byla jeho cena jakákoliv, představoval náklad na Nuestra Señora de la Concepción poklad, který přesahoval i ty nejodvážnější sny anglického korzára a jeho posádky. Drake byl zas ve výtečné náladě, když s hranou obřadností odškrtával jednotlivé položky v seznamu nákladu a předložil potom Juanovi de Anton kvitanci, že všechno v pořádku převzal. Pak nechal anglické námořníky nastoupit do řady a rozdělil mezi ně všechno stříbrné a zlaté nádobí. Každý označil kořist svou značkou a vrátil ji do opatrování Drakeovi, což ovšem neznamenalo, že ji později na prknech paluby rozpálených do běla rovníkovým sluncem v kostkách. neprohraje

Pro Drakea to byla chvíle zásadního významu. Byla to chvíle, kdy všem členům posádky dokázal, že je hoden, aby za ním stáli a následovali ho. Byla to chvíle, kdy nabyl jistotu, že ho při návratu přijmou doma s otevřenou náručí. Ať bude politická situace jakákoliv, ať bude poměr protišpanělských a prošpanělských sil v královské Radě jakýkoliv, on před královnou a před svými zastánci vykáže, že jim vložené investice vynesly několik tisíc procent zisku. Francise Drakea by možná s lehkým srdcem předhodili vlkům, kdyby to vyžadovala politická situace, ale že by se Alžběta zřekla svého piráta a vrátila takovouhle kořist Španělům, to bylo takřka nepředstavitelné.

Drake i se zajatou lodí odplul na širé moře, kde dal přeložit celou kořist na Golden Hind. Při tom se k zajatcům z Ňuestry Seňory choval s vybranou zdvořilostí. Vyprável jim o svých úspěších, ovšem zamlčel, že z celé jeho flotily zbyla jen jeho vlajková loď. Zároveň dával najevo své nbavigační znalosti. Věděl, že Inkvizice bude tyto zajatce vyslýchat a že si nebude brát servítky. Potřeboval, aby mluvili tak, jaký nabyli dojem. Aby Španělé byli hodně zmatení a Drakea přecenili.

Podařilo se mu to více než dokonale a španělští koloniální úředníci bili na poplach od Nového Španělska až po Peru.

16. března Luis de Toldeo a Gamboa vpluli do Manty , aby shromáždili veškeré informace, které by mohli získat o Drakeovi. Bylo jim řečeno o Drakeově pronásledování Nuestra Señora de la Concepción a brzy zjistili, že loď Drake zajal. Gamboa měl nicméně plán, že pokud bude Drake naložen pokladem, bude ho moci odříznout, než se dostane na pobřeží provincie Nikaragua. Don Luis však navrhl odjet do Panamy, aby pokračoval ve své plavbě a předal zásadní zprávu svému otci týkající se nepřátelských lodí ve vodách Jižní Ameriky.

Drake nyní přemýšlel, kudy se vrátí do Anglie. Cesta zpět kolem Ohňové země byla nemožná, jelikož v cestě mu stálo španělské loďstvo které jej hledalo. Navíc hrozilo nebezpečí ztroskotání.

Další možnost byla zkusit objevit diskutovaný severozápadní průjezd. Jenže to byla cesta velmi nejistá. A nakonec se mohl plavit přes Pacifik. Jenže Indonésii ovládali Portugalci a Filipíny Španělé. Nakonec náhoda rozhodla.

Zatímco byla Zlatá laň opravována, šalupa prohledávala oblast a narazila na další španělské plavidlo, které bylo brzy zajato pouze jedním výstřelem. Ačkoli v nákladovém prostoru byla malá hodnota, Angličané nalezli plavební manuál a mapy ukazující cestu Manilla-Acapulco. Na palubě byli také dva čínští lodivodi, kteří znali cestu přes Pacifik.

Pokračování příště.

(redakce)

foto: archiv autora