Často se dnes mluví o poklesu porodnosti, vyprázdnění vztahů, dokonce jejich zbytečnosti. Skutečná láska jakoby ztratila význam a to slovo samotné se stalo obtížné, nebo maskuje jen něco co se jí ani nepodobá. Proč tomu tak je jsme se zeptali psychologa a mystika PhDr Jindřicha Kuneše

Jindřichu, pokles porodnosti mnoho odborníků uvádí na ekonomickou mladých lidí. Jenže, třeba za dob takzvané První republiky byla ekonomická situace většiny obyvatelstva daleko horší než dnes. Byla to doba kdy se ještě i umíralo hlady. Přesto ta porodnost byla daleko větší. Takže problém bude asi někde jinde. Lidé dnes nechtějí navazovat trvalejší vztahy?

To je velmi dobrá otázka. Ekonomická situace určitě hraje roli, ale není hlavním důvodem poklesu porodnosti a neochoty lidí vstupovat do trvalých vztahů.

Hlavní příčiny rozpadu vztahů a neochoty k závazkům vidím v něčem jiném, ale je to komplexnější problém celé společnosti.

Vidím problém v kultuře okamžitého uspokojení a nadbytku možností.

V minulosti byl výběr partnera omezený na blízké okolí, komunitu, vesnici či město. Lidé se seznamovali přirozeně a vztah budovali na vzájemném soužití a spolupráci.
Dnes? Digitální doba nám přinesla sociální sítě, seznamovací aplikace a zdánlivě nekonečné množství „možností“. Výsledkem je paradox:
Lidé si neustále říkají, že možná někde existuje ještě lepší partner.
Namísto budování vztahu se honí za iluzí dokonalosti.

Změna tradičních rolí a rozostření identity
Konzervativnější pohled na společnost a role muže a ženy v ní vychází z biologických predispozic, které hrály klíčovou roli v přežití lidského druhu.
Muž byl lovec a ochránce, jeho hlavní hodnotou byla síla, odhodlání a schopnost zajistit rodinu.
Žena byla pečovatelka, která udržovala rodinné zázemí a vychovávala děti. Byla to rovněž často kněžka a léčitelka.

Moderní doba tyto role rozpouští, zaměňuje nebo ignoruje, což způsobuje zmatek. Mnoho mužů je nejistých ve své roli, ženy zase cítí tlak na to, aby zvládaly obě role najednou – být silné kariéristky i něžné matky.

Výsledek? Frustrace na obou stranách.

Strach z odpovědnosti a obětování se
Trvalý vztah není jen o romantice. Je to práce, úsilí, odhodlání překonávat krize.
Dnešní generace však byla vychována v pohodlí, s důrazem na osobní svobodu a „já na prvním místě“ filozofii.
Obětování se pro rodinu nebo partnera už není vnímáno jako ctnost, ale jako omezení.

Mediální obraz vztahů a nereálná očekávání Filmy, seriály a sociální sítě vytvářejí zkreslený obraz dokonalých vztahů. Lidé chtějí romantiku bez námahy, vášeň bez rutiny, lásku bez obětí. Když přijde realita, rychle utíkají – protože „to není jako ve filmu“.

Samozřejmě že vyvstává otázka jak tohle zvrátit. No myslím že celkem jednoduše.

Vrátit se k hodnotám, které fungovaly.
Přijmout přirozené rozdíly mezi muži a ženami a vážit si jich. Vždyť již staří alchymisté říkali, že člověk je tvořen mužem a ženou. Teprve oni dva tvoří celek.
Budovat vztah na důvěře, nikoliv na honbě za ideálem a přijmout, že trvalá láska není o neustálé euforii, ale o společné cestě.

Bohužel je dnes vyvíjen tlak na společnost, aby se odklonila od tradičních hodnot. Tlak se na děti, aby se neorientovaly dle biologického pohlaví, nýbrž aby si pohlaví vybíraly samy dle „doporučení“ různých pochybných aktivistů z různých neziskových organizací. Také je zde tlak na výkon lidí v zaměstnání, takže nemají čas na svou rodinu a děti. Rovněž klasické rozdělení společenských rolí ženy a muže je označováno často za tyranii a tudíž něco, co se musí vymýtit. Jak je tedy možný návrat k tradičním tisícům let prověřeným hodnotám, které navíc vycházejí z již zmiňovaných biologických predispozic, kterými člověka vybavila sama příroda?

No, tohle je klíčová otázka – jak se vrátit k hodnotám, které fungovaly po tisíce let, když současná společnost je tlačena do přesného opaku?

Tlak na změnu tradičních rolí, pohlavní identity a rodinných struktur není náhodný. Jde o dlouhodobý proces, který se ve společnosti systematicky prosazuje skrze média, vzdělávací systémy i korporátní sféru.

Jak se bránit destrukci tradičních hodnot a vrátit se k přirozenosti?

Udržovat zdravý kritický pohled na moderní ideologie Mnoho dnešních „pokrokových“ myšlenek není přirozených, ale uměle vytvořených. Ne vše, co je vydáváno za pokrok, je skutečně dobré – ne každá změna vede k lepšímu. Biologii a evoluci nelze jen tak přepsat na papíře nebo rozhodnutím aktivistů. Klíčem je nepodléhat manipulaci a udržovat kritické myšlení.

Vychovávat děti k realitě, ne k ideologiím Dnes se děti neučí přirozenému chápání mužských a ženských rolí, ale jsou vystavovány matoucím ideologiím. Tradiční výchova není přežitkem – je základem stabilní společnosti. Chlapce je potřeba učit zodpovědnosti, síle, odvaze a ochraně své rodiny. Dívky zase péči, empatii a respektu k mateřství – ne k boji proti své vlastní ženskosti. Pokud vychováme generaci dětí s pevnými kořeny, žádná ideologie je nezlomí.

Věnovat se rodině a nenechat ji rozbít honbou za kariérou Dnes se lidé ženou za výkonem, penězi a kariérou na úkor vztahů.
Rodina by ale měla být prioritou, ne vedlejším projektem života. Žena nemusí přeci být otrokyně domácnosti, ale její role v rodině je nenahraditelná. Muž nemusí být jen živitel, ale jeho zodpovědnost za rodinu je zásadní.

Vztah se neudržuje sám – musí se do něj investovat čas a energie.

Nebát se otevřeně říkat pravdu. Všechny nás přece zavřít nemůžou.

Tlak na potlačení tradičních hodnot je silný, ale to neznamená, že bychom se měli vzdát. Každý jednotlivec, každá rodina, která se drží zdravých hodnot, přispívá k jejich zachování. Není potřeba bojovat s celým světem – stačí žít podle svého přesvědčení a nenechat si ho vzít. Čím více lidí se postaví za zdravý přístup k rodině, tím těžší bude ho rozbít.

Může se svět vrátit k normálu?

Ano, ale bude to vyžadovat odvahu, pevné postoje a návrat k přirozenosti.
Musíme si vážit toho, co nám dala příroda – mužnosti u mužů, ženskosti u žen, hodnoty rodiny a stability vztahů. A klíčem je vždy začít u sebe – žít tak, jak víme, že je to správné.

Vidím, že vše souvisí se vším. Pevný partnerský vztah vede k založení rodiny. Bohužel, jak bylo řečeno, je dnes na „trhu“ mnoho případných partnerů. Dnes jeden, ale co když zítra potkám někoho lepšího, a pozítří ještě lepšího? Předpokládám, že v těchto povrchních partnerstvích asi moc lásky není. Spíše uspokojení vlastního ega. Nebo se mýlím?

Přesně tak! ? Dnešní vztahy často trpí povrchností, protože jsou založené na uspokojování ega místo skutečné lásky.

Moderní doba přinesla paradox volby – čím více možností máme, tím hůře si dokážeme vybrat a být spokojení.

V minulosti lidé budovali vztahy na základech důvěry, respektu a společného života. Dnes? Vztahy jsou často o tom, kdo poskytne větší vzrušení, větší sociální status, lepší vizuální dojem.

Proč tedy dnešní vztahy velmi často nejsou o skutečné lásce, ale o egu?

Lidé si vztahy pletou s instantním uspokojením Dříve byl vztah něco, co se budovalo roky, překonávalo krize, rostlo do hloubky. Dnes? Lidé chtějí okamžité uspokojení – a pokud ho nedostanou, hledají dál. Místo toho, aby pracovali na vztahu, hledají někoho „lepšího“, kdo jim dá víc emocí, víc validace. Láska je práce. Jenže kdo dnes chce pracovat na vztahu, když je jednodušší „swipnout“ dál?

Uspokojování vlastního ega vítězí nad láskou Lidé chtějí být obdivovaní, chtějí lajky, chtějí být chtění. Místo budování vztahu se soustředí na to, jak vypadají na Instagramu, kolik dostanou pozornosti. Když pozornost opadne? Přesunou se k někomu jinému, kdo je znovu bude obdivovat.

Vztahy se tak stávají jen transakcí „co z toho mám já“, místo „co mohu dát druhému“.

Lidé chtějí vzrušení, ne stabilitu Vášnivá láska je nádherná, ale opravdová láska je o stabilitě, neustálé volbě jednoho člověka. Jenže stabilita je dnes vnímána jako nuda. Lidé chtějí adrenalin, nové impulzy, nové vzrušení – a když se vztah stane „běžným“, hledají dál. Jenže opravdová láska nezačíná v největší vášni, ale v momentě, kdy už není „nová“ – a přesto zůstává.

Co je řešením? Jak se vrátit k opravdové partnerské lásce?

Přestat vnímat vztahy jako spotřební zboží. Láska není něco, co si koupíme, použijeme a vyměníme za lepší model.
Nesmíme se závazků. Láska je rozhodnutí, ne jen emoce.
Pracovat na vztahu i v těžkých chvílích. Skutečná láska není o tom, že nikdy nepřijde krize – ale o tom, že ji zvládneme spolu.
Opustit iluzi „lepšího partnera zítra“. Nikdo není dokonalý – vztah není o hledání ideálu, ale o přijetí skutečného člověka se všemi jeho stránkami.

Láska nebo ego? Volba je na každém z nás. Buď lidé budou dál honit dokonalost a nikdy ji nenajdou, nebo si uvědomí, že opravdová láska nevzniká tím, že hledáme víc – ale tím, že si vážíme toho, co máme.

Mám obavu, jestli již není společnost za bodem zlomu. Pokud je, povede se to jen k jejímu zániku. Otázka také stojí tak, jestli v době sociálních sítí a různých seznamů, které nabízí partnery jako dobytek na trhu je změna možná? Jak se díváš na vliv právě těchto věcí?

Ano, tvoje obavy jsou naprosto oprávněné. Pokud společnost nepřehodnotí svůj směr, hrozí její postupný rozklad a zánik.

Sociální sítě a seznamky vnesly do mezilidských vztahů zcela nový prvek – tržní mentalitu. Partnera si dnes nevybíráme na základě skutečného soužití, ale podle povrchních kritérií – stejně jako zboží v e-shopu.

Jak sociální sítě a seznamky ničí opravdové vztahy?

Lidé se stali „produktem“ na trhu lásky Na seznamkách nejsme osobnosti, jsme katalogové položky. Lidé si partnery vybírají jako v e-shopu: vzhled, vzdělání, výška, příjem… Pokud nesplníme kritéria, jsme okamžitě odmítnuti – a ani nemáme šanci ukázat svou skutečnou hodnotu. Láska ale není o tabulkových parametrech. Je o vzájemném propojení, které online svět ničí. Dříve, když člověk našel partnera, pracoval na vztahu. Dnes? Stačí pár kliknutí a máme další desítky možností. Místo toho, abychom řešili problémy, raději „zboží“ odložíme do popelnice a jede se dál. Tento přístup zcela rozbíjí myšlenku dlouhodobého vztahu. Proč se snažit, když je stále něco „nového a lepšího“?

Nereálné standardy a zkreslená realita:

Sociální sítě představují vztahy jako dokonalé pohádky – krásné fotky, luxusní dovolené, romantické večeře. Lidé pak očekávají to samé i ve skutečném vztahu – a když realita neodpovídá, jsou zklamaní. Vztahy nejsou o dokonalých fotkách, ale o společných bojích, růstu a překonávání těžkostí. Díky Instagramu a Tinderu se ale lidé odnaučili pracovat na vztazích. Chtějí jen okamžitou dokonalost.

Jak z toho ven? Sice se už budu opakovat, ale znovu říkám: Vypnout sociální sítě a jít do světa. Tam poznávat lidi.

Nejsem zastáncem nějakého fanatického vyznávání náboženství, ale není absence víry v Boha, případně i bohy příčinou tohoto úpadku?

To je velmi zajímavá otázka. Ať už se na to podíváme z jakéhokoliv úhlu, nelze popřít, že víra – ať už v Boha, bohy nebo vyšší princip – hrála v lidských dějinách obrovskou roli.

Je absence víry příčinou úpadku společnosti? Řekl bych, že ano. Víra dávala společnosti morální kompas
Tradiční náboženství (křesťanství, islám, hinduismus, buddhismus…) vždy vštěpovala základní hodnoty jako rodina, věrnost, úcta, pokora, odpovědnost.
Lidé se řídili morálními principy, které byly pevné a neměnné – věděli, co je správné a co špatné.
Dnešní relativismus („pravda je subjektivní“, „morálka je otázka pohledu“) vedl k rozpadu pevných hodnot.

Bez vyššího smyslu, bez morálního základu, se lidé stávají sobečtějšími, zaměřenými jen na vlastní uspokojení. A z toho pramení vše ostatní. A právě i ty vztahy. Když člověk nevěří v nic vyššího, vztah je jen o okamžitém prospěchu a když výhody pominou, není důvod ho udržovat.

Tohle ale není krátkodobý problém. Lidé již dávno nahradili víru náboženstvím. Souborem pokynů a rituálů, u kterých ani nevědí jejich význam. Ale to bychom se dostali úplně jinam.

Jedna věc je fakt. Lidé cítí v duši prázdno. Ale co naplat, věda řekla, že duše neexistuje, takže jaké prázdno, že? Ale ta díra tam je. Cítíme ji všichni. Nebo alespoň ti, co nevěří v nic. Když člověk nevěří v nic vyššího, snaží se najít smysl v materiálních věcech – v penězích, v úspěchu, v požitcích. Jenže v hloubi duše cítí, že mu něco chybí – a to vede k frustraci a vnitřnímu prázdnu.

Když člověk nemá žádnou vyšší hodnotu, žádný vyšší cíl, nakonec žije jen pro sebe – a tím se společnost rozpadá.

Podle mne je nutné se navrátit k duchovním principům. Nemusí jít hned o náboženství, ale o návrat k duchovním hodnotám. Lidé potřebují cítit, že jejich život, jejich rodina a jejich vztahy mají hlubší smysl než jen uspokojení ega. Musíme se vrátit k myšlence, že některé věci nejsou jen otázkou osobního prospěchu, ale mají vyšší význam. Ale to je už na každém z nás.

Děkujeme za rozhovor.

Za čtenáře e-magazínu Tvoje příběhy se ptal Miroslav Neumaier.