Počátkem roku 1780 plula jižním Pacifikem malá obchodní fregata. Její jméno později obletělo svět, jelikož na její palubě propukla vzpoura. Jmenovala se Bounty. V polovině ledna téhož roku zakotvila u neobydleného ostrova, kde její plavba skončila. Zde ji vzbouřenci opustili a v zátoce, kterou nazvali Bounty Bay spálili, aby zbytečně neupozorňovala na jejich přítomnost.
Z lodi se na ostrov vylodilo několik Angličanů a Tahiťanů, kteří po vzpouře a rozdělení vzbouřených námořníků doplnili její posádku. Vůdce vzbouřenců byl námořní podporučík Fletcher Christian, , který pojal za manželku dceru tahitského náčelníka Tynaa Mauatuu. Tuto ženu, která byla neobyčejně vysoká a přímá, přezdívali „Mainmast“, což by se dalo přeložit jako lodní stěžeň. Ovšem jinak přijala jméno Isabela. Nebyl sám, kdo si přivezl ženu. Námořní kadet Edward Young si přivezl dívku Susan, lodník Matthew Quintal zase Sarah, lodník John Adams Paurai , John Williams Pashotu , William McKoy Mary , Isaac Martin Jenny , John Mills Vahineatua a Wiliam Brown Teatuahitea. S nimi na ostrov připlulo i několik Tahiťanů jménem Talaloo, Timoa, Nehow, Menalee a Tabuaiané Oho a Tetaheite s ženami Nancy, Mareva a Tinafaneea. Toto byl základ společnosti, která osídlila ostrov Pitcairn, který je od roku 1838 britskou kolonií.
Na ostrově je jediná osada. Malé městečko zvané Adamstown pojmenované po Johnu Adamsovi, který se později stal vůdcem kolonie a za jehož vlády místní společnost prosperovala.
Ostrov samotný byl objeven roku 2. července 1761 námořním kadetem Robertem Pitcairnem z lodi HMS Swallov a je dodnes osídlen potomky vzbouřenců a jejich tahitských žen.
Tato malá britská kolonie je tropickým rájem s velmi malým počtem obyvatel. Žije jich zde něco málo přes čtyřicet.
Ekonomika ostrova je založena na zemědělství a další činnosti. Úrodná sopečná půda v údolích umožňuje pěstování různých druhů ovoce a zeleniny, včetně citrusů, cukrové třtiny, banánů a jamů. Přesto jsou obyvatelé ostrova závislí především na rybolovu. Hlavním zdrojem příjmů je prodej poštovních známek sběratelům, prodej medu a prodej suvenýrů projíždějícím lodím, které jsou většinou na cestě z Velké Británie přes Panamský průplav na Nový Zéland . Obchod je omezen geografií ostrova, zbudování letiště ani velkého přístavu není možné, veškeré zboží se převáží na člunech a občas u ostrova přistane hydroplán.
Celá kolonie se skládá ze čtyř ostrovů, z nich právě Pitcairn je jediným obydleným. Vzhledem k k rozměrům ostrova zde nelze postavit letiště ale ani pořádný přístav. V Adamstownu existuje jediný obchod se smíšeným zbožím, který je otevřen 3x týdně. Pro zásoby vyplouvá loď jednou za tři měsíce na Nový Zéland. Místní proto pěstují zeleninu a loví ryby. Generátory na výrobu elektřiny běží pět hodin dopoledne a pět hodin večer. Nemají zde vodovodní potrubí – vodu si čerpají ze tří potoků, které na ostrově tečou.
Na ostrově nejsou žádné silnice, ale jen hliněné cesty, po kterých obyvatelé chodí pěšky nebo jezdí na kole. Jak je zřejmé, není zde žádný automobil.
V Bounty Bay se nachází malý přístav, odkud rybáři vyjíždějí na moře chytat ryby.
Na Pitcairnu je proto celkově idyla pro lidi, kteří se chtějí oprostit od civilizace. Neexistuje tu žádné světelné znečistění, proto je toto místo ideální pro pozorování noční oblohy. To je jedna z deviz, kterou návštěvník tohoto místa může dostat. Společnost několika desítek přátelských lidí, kteří mají nouzi o kontakt se světem, klid a nenarušené životní prostředí je to, co návštěvníky kolonie uvítá.
Přesto i sem civilizace dosáhla a od rok 2006 je zde satelitní připojení k internetu.
Na ostrov se lze dostat jedině lodí. Buď, jak jsem již popsali z Velké Británie, nebo z Nového Zélandu. Používá se také možnost leteckého spojení do Francouzské Polynésie a odtud asi třicetihodinová plavba lodí.
Pro nenáročného cestovatele, nebo někoho kdo hledá klid je tento ostrov ideální destinací. Koloniální vláda dokonce láká lidi k osídlení, aby se zachovala místní komunita. Ve městě najdeme vše co skutečně potřebujeme. Je zde knihovna, obchod, malá nemocnice, hostel, pošta a škola. Je zde i kostel a muzeum. Prostě klid a pohoda. Ideální místo na život, pokud nás civilizace omrzela.
Pro milovníky přírody jsou zde další tři neobydlené ostrovy Henderson, Ducie a Oeno. Jsou vyhlášeny rezervací pro svou nedotčenost. Ostrovy se ale díky unikátní fauně nesmí navštěvovat bez předchozího souhlasu. Zavlečení nemocí nebo dokonce domácích mazlíčků v podobě zaběhlé kočky z lodi by znamenalo pro místní jedinečné druhy ptáků katastrofu.
(redakce)
Foto: Pixabay
