Blíží se zima a s ní i nevlídné počasí. Média nám do hlavy cpou čeho všeho se musíme bát, čemu musíme a čemu nesmíme věřit a tak vzrůstá spoustě lidem krevní tlak ze stresu. Pojďme se tedy odpoutat od všech těch hrůz co se na nás valí a s nám i si zase vyrazit trochu do světa na hezká místa. A třeba se i nějaké dobrodružné povaze poštěstí dát starostem a marastu v Čechách vale a vyrazit někam, kde nic takového není.
Dnešním místem, kam bychom chtěli naše čtenáře pozvat je malý sopečný ostrov v Atlantickém oceánu. Jmenuje se Ascencion a je součástí britské kolonie Svatá Helena. Ascencion se nachází asi 1 000 mil (1 600 km) od pobřeží Afriky a 1 400 mil (2 300 km) od pobřeží Jižní Ameriky a asi 800 mil (1300 km) na severozápadně od Svaté Heleny.
Ostrov Ascension, byl objeven 25. března 1501 portugalským mořeplavcem jménem João da Nova, který svůj objev ale nikde nezaznamenal. Zápis o ostrově učinil až o dva roky později jiný Portugalec Alfonso de Albuquerque Ten spatřil ostrov v den Nanebevstoupení Páně a po tomto svátku jej pojmenoval Ilha da Ascensão .
Suchý a neúrodný ostrov měl jen malou přitažlivost pro posádky proplouvajících lodí. Na ostrově chyběl zdroj pitné vody a tak zde námořníci zastavovali jen kvůli lovu čerstvého masa. Z důvodu nevhodnosti k osídlení jej ani nikdo nenárokoval k anexi.
Díky své odlehlosti jej nenavštěvovali ani piráti až na jednu vyjímku. V únoru 1701 se zde potopila loď Roebuck pod velením kapitána Williama Dampiera Šedesát mužů jeho posádky přežilo dva měsíce, než byli zachráněni a to jen díky tomu, že se jim podařilo po několika dnech najít silný vodní pramen v hornatém vnitrozemí ostrova. Toto místo se nyní nazývá Breakneck Valley. Podle některých názorů mohl být ostrov využíván i jako věznice s volným režimem pro námořníky, ale není to pravděpodobné. Svévolné vysazení námořníka na pustém ostrově bylo britskou admiralitou trestáno. Ostatně jeden takový příběh jsme zmiňovali v článku o ostrově Sombrero.
Na Ascencionu je zdokumentovaný jeden případ vysazence z května 1725. Byl jím homosexuální holandský lodní důstojník Leendert Hasenbosch , který se usadil na břeh v Clarence Bay jako trest za sodomii a znásilnění mladého plavčíka. Britští námořníci našli Holanďanův stan, věci a deník v lednu 1726. Hasenbochovy ostatky nalezeny nebyly, takže byl buďto zachráněn, nebo utonul. Jeho deník vyšel v překladu v Londýně později téhož roku pod názvem Sodomy Punish’d.
Ostrov by neobydlení až do roku 1815, kdy byl osazen britskou vojenskou posádkou, jelikož na Svaté Heleně byl uvězněn císař Napoleon Bonaparte. Strategická poloha ostrov předurčila k vojenským účelům. Navíc zde byl koncem 19. století položen podmořský kabel pro komunikaci Velké Británie s jejími koloniemi v jižní Africe.
Druhá světová válka přinesla oživení ostrova. Kromě Britů zde postavili základnu i Američané . Vzniklo zde tak letiště, které funguje dodnes. Je raritní, jelikož je nejen pro vojenské , ale i civilní účely. Navíc je bráno jako nouzová přistávací dráha pro raketoplány.
Válka se ostrova dotkla během dvou incidentů. První byla střelba na domnělé nepřátelské letadlo, kterým byl ovšem britský letoun Swordfishe který potřeboval na ostrově nouzově přistát a a druhý bylo vynoření německé ponorky U -124, na kterou spojenecké síly rovněž zahájily palbu a donutily ji k ústupu.
Poslední vojenské využití ostrova bylo za Falkladské války, kdy místní základnu využily britská armáda k osvobození Falkland z argentinské okupace.
Co je dnes na ostrově zajímavého? Nic. Nejsou tu žádné hotelové resorty, význačné pamětihodnosti, bílé dechberoucí pláže. Tak proč sem vlastně jezdit? Právě proto. Ostrov je totiž nezajímavý jen zdánlivě. Nachází se na něm jedno město a několik osad. Město, které je také správním centrem se jmenuje Georgetown a má asi 500 obyvatel. Město je pojmenováno po králi Jiřím III ., který vládl v době, kdy byl ostrov v roce 1815 obsazen britskou admiralitou. Středem města je kostel Panny Marie, který je součástí anglikánské diecéze Svaté Heleny a bývalý klub vyhnanců, postavený jako kasárna Royal Marines v době Napoleonova exilu na Svaté Heleně.. Kromě kostela je zde molo, atletická dráha, malý supermarket, kancelář královské pošty, snackbar, hotel, policejní stanice, nemocnice Georgetown , zubní ordinace a knihovna. Paradoxně zde ale není žádná škola a děti cestují do vesnice Two Boats 3 míle do vnitrozemí.
Přestože se to nezdá, tak město má přeci jen své pamětihodnosti. Ale to se musíme vrátit k jeho rané historii.
22. října 1815 HMS Peruvian a HMS Zenobia zakotvily u pobřeží aby zabraly ostrov pro britskou korunu. Šlo o preventivní krok, aby Francouzi nemohli ostrov využít k útoku na Svatou Helenu a osvobodit tak Napoleona Bonaparta. Jakmile námořníci vystoupili na břeh, jedním z prvních úkolů, které podnikli, bylo postavit na ostrohu v provizorním přístavu dvojici děl, aby byla zajištěna určitá obrana. Tato baterie se stala známou jako Fort Cockburn (v polovině století přejmenována na Fort Thornton).
Druhá pevnost byla založena na místě zvaném Goat Hill dále na západ kolem roku 1860 (Fort Hayes) a třetí, Fort Bedford, na kopci s výhledem na město zvané Cross Hill. Fort Bedford, který pochází z roku 1903, má stále některá viktoriánská děla a také pár 5,5palcových námořních děl Mark I , které byly původně určeny pro bitevní křižník HMS Hood. Tato děla byla použita k odražení německého útoku U-124 dne 9. prosince 1941.
Ve Fort Hayes donedávna sídlilo muzeum Ascension Island Heritage Society a na místním hřbitově je pochováno mnoho významných osobností britského námořnictva.
Během britské nadvlády se podařila dokonalá rekultivace ostrova. Původně suché a na vegetaci skoupé místo je dnes kvetoucí zahradou. V roce 1836 navštívil Ascension Charles Darwin který jej popsal jako vyprahlé místo bez vegetace. Řídká vegetace ve vnitrozemí uživila asi šest set ovcí, mnoho koz, několik krav a koní, velké množství perliček dovezených z Kapverdských ostrovů, krys, myší a suchozemských krabů. Darwin tak musel dát za pravdu rčení připisovaným lidem Svaté Heleny, že:
„Víme, že žijeme na skále, ale lidé na Ascencionu žijí na škváře.“ Toto konstatování poukazovalo na sopečný původ ostrova a složení jeho půdy. Darwin si ale všiml péče věnované udržování domů, zahrad a polí umístěných blízko vrcholu centrální hory, vodním cisternám u silnic, které sbíraly pitnou vodu. Prameny byly pečlivě udržovány, aby ani kapka vody nepřišla v vniveč. Bylo vidět, že místní Angličané se snažili svůj život na ostrově zpříjemnit jak jen to šlo.
V roce 1843 navštívil ostrov botanik a průzkumník Joseph Hooker . O čtyři roky později s Darwinovo podporou dal podnět Admiralitě, aby začala pomocí lodí a královské botanické společnosti na ostrov vozit stromy. Vysazené stromy by zachytily více deště a zlepšily půdu, což umožnilo, aby se z pustého ostrova stala zahrada. Od roku 1850 a rok od roku připlouvaly lodě se nákladem rostlin z botanických zahrad v Argentině, Evropě a Jižní Africe. Koncem 70. let 19. století se tak na nejvyšším bodě ostrova Green Mountain, hojně rozrůstaly norfolské borovice, eukalypty bambusy, banánovníky a další vegetace vytvářející tropický les. Ostrov se tak stal jednou velikou botanickou zahradou.
Dostat se na ostrov je celkem jednoduché, pokud vyřídíme náležité vstupní formality. Ostrov je spojen letecky s Velkou Británií a Falklandami, jedním až dvěma leteckými spoji týdně do těchto zemí. S USA spojen 1krát týdně a to konkrétně s leteckou základnou na Floridě. Minulé vlády USA a Velké Británie dosáhly také toho, že na ostrově mohou přistávat i civilní letadla. To má sloužit k růstu cestovního ruchu. S ostrovem Sv. Heleny je Ascension spojen 1 leteckým spojem za měsíc na trase Namibie – Sv. Helena – Kapské Město. Na samotném ostrově je jediným druhem veřejné dopravy nedávno zřízená taxislužba. Je možné si také zapůjčit auto. Celková délka cest na ostrově je asi 40 km. Dále je zde možnost lodní dopravy z Velké Británie na Falklandy a pak opět pro dobrodružné povahy možnost plavba plachetní jachtou. Ačkoliv je ostrov turisticky nezajímavý, tak pro cestovatele má své kouzlo a stojí za návštěvu.
(redakce)
foto: Wikipedia
