Clippertonův ostrov, známý také jako Île de la Passion, je malý atol v Tichém oceánu, který nabízí nejen jedinečné přírodní krásy, ale i poutavou historii a legendy. Tento odlehlý kousek země, ležící asi 1 100 km jihozápadně od Mexika, je francouzským zámořským územím a jeho náročné přírodní podmínky lákají především odvážné cestovatele.

Ostrov je totiž korálový atol s jediným sladkovodním zdrojem, malým lagunovým jezírkem, které ale často vysychá. Podnebí na ostrově je tropické s vysokou vlhkostí a stálým teplem. Přesto je místní vegetace omezená na kokosové palmy a několik druhů trav a keřů. Ostrov je ale domovem pro množství mořských ptáků a malých druhů plazů.

Bohatá ale tragická historie

Historie Clippertonova ostrova je plná zvratů. Ostrov byl objeven a pojmenován v roce 1708 Johnem Clippertonem, britským pirátem. V 18. století byl ostrov nárokovaný více námořními mocnostmi, včetně Francie, která jej roku 1711 prohlásila za své území. V roce 1885 byl součást francouzského protektorátu Tahiti. Navzdory tomu, američtí těžaři guana začali na počátku 90. let 19. století na ostrově pracovat.

Jak zájem o ostrov rostl, začalo si toto území nárokovat i Mexiko na základě španělských záznamů z 20. let 16. století, které mohly ostrov identifikovat. V roce 1848 mexický prezident Manuel de la Peña y Peña prohlásil Clipperton součástí Mexika. V roce 1897 byl ostrov pro změnu opět obsazen francouzským námořnictvem, které zde vybudovalo maják. Mexiko později založilo na ostrově v roce 1905 malou vojenskou kolonii, ale během mexické revoluce se kontakt s pevninou stal řídkým, většina kolonistů zemřela a strážce majáku Victoriano Álvarez zavedl krátkou, brutální vládu jako „král“ ostrova. Jedenáct přeživších bylo zachráněno v roce 1917 a ostrov Clipperton byl opuštěn.

V roce 1914, během mexické občanské války, byl ostrov opět osídlen mexickým personálem spolu s jejich rodinami. Když však loď s potravinami a zásobami přestala přijíždět, obyvatelé čelili hladu a izolaci. Situace se stala kritickou po smrti většiny dospělých mužů a poslední Mexičany odvezla roku 1917 záchranná expedice. Spor o vlastnictví ostrova mezi Francií a Mexikem pokračoval až do 20. století. V roce 1931 byl tento spor konečně vyřešen mezinárodní arbitráží pod vedením italského krále Viktora Emanuela III., který rozhodl ve prospěch Francie. Od té doby je Clippertonův ostrov považován za francouzské zámořské území.

Za druhé světové války zde námořnictvo USA postavilo přes protesty Francouzů své vojenské zařízení, ale po porážce Japonska se i američtí námořníci stáhli.

Legendy o pirátech

Clippertonův ostrov je mimo jiné obklopen tajemnými příběhy o pirátech a skrytých pokladech. Jeho odlehlá poloha v Tichém oceánu činila z ostrova ideální útočiště pro piráty v 17. a 18. století. Podle legend byly na ostrově ukryty poklady získané z lodi, která se potopila poblíž břehů. Tyto příběhy, ačkoliv nejsou potvrzeny, přidávají ostrovu mystický nádech a lákají dobrodruhy a lovce pokladů, kteří doufají, že odhalí jeho tajemství.

Dnes je Clipperton neobydlený, ale zůstává lákavým cílem pro vědecké expedice a odvážné cestovatele, kteří chtějí prozkoumat jeho nedotčenou přírodu a prozkoumat fragmety jeho historie. Ostrov je domovem množství mořských ptáků a je obklopen bohatými mořskými ekosystémy, což dělá z Clippertonu skvělé místo pro pozorování divoké přírody a potápění. Clippertonův ostrov je tedy místem, kde se snoubí nádherná příroda s fascinujícími dějinami. Pro ty, kteří hledají opravdové dobrodružství a chtějí uniknout z běžných turistických tras, je toto odlehlé místo v Tichém oceánu skutečným pokladem.

Přestože se je ostrov francouzskou kolonií, Francie zde však nemá stálé osídlení a ostrov je využíván především pro vědecké a občas i vojenské účely. Často jej využívají i radioamatéři. Clipperton zůstává jedním z nejodlehlejších a nejizolovanějších míst na světě, což přispívá k jeho jedinečnosti jako destinace pro dobrodruhy. Pro svou odlehlost se dá navštívit pouze lodí, tedy pokud případný cestovatel nějakou sežene. Ideální je plout na vlastní plachetnici, popřípadě si nějakou půjčit v Mexiku, či v USA. Přesto to chce ale zkušeného kapitána znalého místní vody. Vzhledem k odlehlé poloze a obtížným mořským proudům je plavba na Clipperton určena pro zkušené námořníky s dobře vybavenou lodí, popřípadě si zahrát na rané mořeplavce a trochu si zariskovat, což ale nemůžeme doporučit. Přestože není nutné vízum, přístup na ostrov vyžaduje povolení od francouzské vlády. Návštěvníci by měli být také připraveni na samostatný pobyt, včetně potravin, vody a základního přístřeší. Prostě výzva pro dobrodruhy a skutečné cestovatele, kteří nepotřebují hotelové resorty.

(redakce)

foto: Francouzské válečné námořnictvo