Během druhé plavby do Nového světa 19. listopadu 1493 Kryštof Kolumbus objevil ostrov Portoriko. Kolumbus jej tehdy pojmenoval San Juan Bautista ( Svatý Jan Křtitel ). Dlouho se zde nezdržel, jelikož spěchal na ostrov Hispaniola který objevil na své první výpravě a kde ztroskotala jeho vlajková loď Santa Maria, z jejíchž trosek a posádky, kterou nemohl naložit na zbývající Niňu byla vytvořena první španělská osada v Novém světě – Natividad.

Když Kolumbus opustil Portoriko, 24. září 1494 uviděl v průlivu mezi Portorikem a Hispaniolou ostrov, který zabral pro Španělsko. Jeho jméno zní Isla de Mona. Jméno Mona pochází z jazyka Taínů (původních obyvatel) a znělo Ámona, uděleného domorodci na počest vládnoucího Cacique (náčelníka).

V roce 1502 byl Fray Nicolás de Ovando poslán na Isla de la Mona , aby z bezpečné vzdálenosti dohlížel na protišpanělské povstání domorodců na Hispaniole. Se skupinou 2 000 španělských osadníků měl Ovando na Isla Moně vybudovat španělskou osadu, což se ukázalo jako velký problém, jelikož velikost ostrova a jeho poloha znemožňovala vytvoření tak velkého města. Přesto se o to Ovando pokusil. Záhy však nastaly problémy se zásobováním. Jídlo se stalo vzácné, protože zásilky z Hispanioly a Portorika přicházely zřídka. Což vedlo ke konfliktům s guvernérem Portorika

Juanem Ponce de Leónem.

V 1515 španělský král Ferdinand II tyto tahanice urovnal a jmenoval Diega Kolumba (syna Kryštofa Kolumba) místokrálem Západní Indie. Zároveň se stal majitelem ostrova, čímž se situace na ostrově se stabilizovala a Isla de Mona se stala důležitým obchodním bodem mezi Španělskem a zbytkem španělské Ameriky a také odpočinkovou zastávkou pro posádky lodí převážejících otroky. Také král Ferdinand II. Dal původním Taínům dvě možnosti, pokud si přáli na ostrově dále žít:

Buď se budou živit budou rybolovem, výrobou houpacích sítí a zemědělstvím, nebo se mohli stát horníky a pomáhat při těžbě guana a nebo stříbra v dolech. Většina obyvatel si uvědomila, že těžba bude vyžadovat intenzivní práci a proto se rozhodla pro první možnost. Tím, že přijali tuto variantu, byli také osvobozeni od placení uložených daní a mohli se vyhnout těžké práci, kterou mnoho jiných nepřežilo.

Toto klidné období skončilo královou smrtí roku 1516. Od té doby ostrov střídal majitele. O čtyři roky později se pronajímatelem ostrova stal Francisco de Barrionuevo. Která se zde i usadil. Problém nastal ve chvíli, kdy po prosperitě ostrova začala pošilhávat Církev. V roce 1524 Alonso Manso, biskup z Portorika obvinil Barrionueva ze zločinů proti Španělsku a Církvi. Kvůli této situaci se Barrionuevo vystěhoval do jedné ze španělských kolonií v Jižní Americe, vzal s sebou mnoho Tainos a ostrov nechal prakticky opuštěný.

O ostrov se pak přetahovali guvernéři Portorika s místokrálem v Santo Domingu. Nakonec zůstal administrativně připojený k Portoriku.

V roce 1583 dostal španělský arcibiskup z Portorika královské povolení přinést na ostrov křesťanství. Nicméně do této doby většina zbývajících Tainos žijících na ostrově buď zemřela, nebo uprchla na pevninu Portoriko kvůli opakovaným nájezdům evropských (zejména francouzských) lodí. Od konce 16. století až do poloviny 19. století byl ostrov z velké části opuštěn koloniálními úřady. Zdá se, že byl osídlen sporadicky, i když záznamy z tohoto období jsou poněkud útržkovité. Španělé nakonec o ostrov přestali jevit zájem, čehož využili piráti, kteří jej začali využívat jako svou základnu a číhali v Monském průlivu na bohatě naložené španělské galeony.

Jedním z pirátů, kdo ostrov využíval byl i kapitán Kidd, který se zde v roce 1699 ukrýval. Dokonce tu podle legendy zakopal i část svého pokladu.

Jisté oživení ostrovu přinesla těžba guana (vrstvy ptačího a netopýřího trusu bohaté na hořčík a další látky využívané k výrobě hnojiv a střelného prachu), která trvala až do roku 1927.

Po americké -španělské válce roku 1899 se Portoriko a s ním i Isla de Mona staly součástí USA a jsou jí doposud.

Ostrov Mona je často nazývaný „Galapagy Karibiku“ a je jedna z posledních skutečně neporušených dobrodružných destinací v Karibiku. Je tajemný, dechberoucí a krásně členitý pro cestovatele, kteří si přejí zažít dobrodružství „mimo síť“.

Tento karibský klenot je ekologickou rezervací spravovanou a chráněnou ministerstvem přírodních a environmentálních zdrojů Portorika (DRNA). Ostrov je neobydlený, ale policie a rangeři z ministerstva přírodních a environmentálních zdrojů jsou vždy na ostrově, aby korigovali návštěvníky. Biologové často na ostrově provádějí výzkum.

Pláže ostrova Mona jsou krásné a plně chráněné před masovou turistikou, aby nedošlo k jejich zničení, skutečný ráj jako z pohlednic, který vás vezme zpět v čase, kde jediné, co vás obklopuje, je příroda ve své plné kráse, jak toto viděli dávní mořeplavci, kteří sem připlouvali v minulých staletích.

Na ostrově Mona najdete pláže s vodou průzračnou jako modré sklo v kontrastu s hlubokými barvami korálového útesu. Návštěvník projde kilometry bílého písku a když si nezapomene vzít své šnorchlovací vybavení a může se vznášet se nad zdravým a živým podmořským světem hemžícím se rybami.

Na tomto malém ostrově lze nalézt důkazy o dlouhé historii. Pozůstatky z vesnice Tainů, kterou navštívili Kolumbus i Ponce de León, jsou stále k nalezení, mezi těmito pozůstatky najdete to, co vypadá jako nápisy Taino, piktogramy, kostry, láhve a další relikvie. Jsou zde také ruiny historických chat, kamenné zdi, hroby a staré stezky z dob prvních španělských kolonistů.

Ostrov je asi 7 mil dlouhý a 4 mil široký. Jeho klima je klasifikováno jako polosuché, subtropické klima, s teplotami kolísajícími 27°C až 32°C po celý rok. Ostrov má na pobřeží 60metrů vysoké útesy poseté jeskyněmi. Nejvyšší vrchol je asi 91,5 metru nad mořem. Je zde málo vegetace, i když došlo k určitému zalesnění. Ostrov nemá žádné stálé obyvatele, kromě agentů ministerstva přírodních a environmentálních zdrojů a občasných vědců a návštěvníků.

Mona je často přirovnáván k Galapágům i proto, že mstní příroda oplývá obrovskými leguány, mezi nimi i Mona Iguana (certifikován jako ohrožený druh), dále jsou tu tři druhy ohrožených mořských želv, kozy rudonohé a bezpočet mořských ptáků. Vody obklopující ostrov jsou domovem více než 270 druhů ryb. Některé druhy jsou jinde na Portoriku tak vzácné nebo ohrožené, že lze tyto ostrovy považovat za jejich poslední významné útočiště. Během zimy jsou tuto oblast navštěvují keporkaci, obvykle několik najednou i se svými mláďaty. Proto je kempování povoleno jen na pláži Sardinera a nesmí být na ostrově více než 100 návštěvníků

Abyste mohli uskutečnit výlet na tento neobydlený ostrov, kde se můžete odpojit od každodenního života a spojit se s přírodou a sami se sebou, je nutno si zjistit informace na zastupitelském úřadu USA v Praze, popřípadě si zavolat na telefon (787) 722-1726. Před návštěvou si je nutné uvědomit, že kdo vyžaduje luxus a pohodlí hotelového resortu, Isla de Mona není nic pro něj. Žádný hotel zde totiž není. A ani bankomat. Na ostrov se dá dostat lodí buď z Portorika (plavba trvá cca 45 minut) nebo vlastní jachtou, což se ale nedoporučuje vzhledem k nebezpečným proudům v Monském průlivu.

Místní zajímavostí je i maják, postavený v roce 1900. Je jedním z prvních dvou majáků postavených vládou USA v Portoriku.

(redakce)

foto: Wikipedia