Ahnenerbe, „dědictví předků“, byla mysticko-vědecká organizace založená v roce 1. července 1935 Heinrichem Himmlerem jako přívěsek SS věnovaný propagaci rasových teorií zastávaných Adolfem Hitlerem a nacistickou stranou. Ahnenerbe se skládala z akademiků a vědců z široké škály akademických oborů, kteří podporovali myšlenku, že Němci pocházejí z árijské rasy, která je rasově nadřazená ostatním rasovým skupinám.
Kořeny v mysticismu a Společnosti Thule
Podhoubím celého nacistického okultismu byla společnost Thule, založená Rudolfem von Sebottendorffem v Mnichově jako okultní a rasistická organizace, která uctívala značně pozměněnou severskou mytologii a hledala mýtickou zemi Thule. Ahnenerbe fakticky převzala a „zoficiálnila“ esoterické a rasové teorie, které společnost Thule a podobné skupiny šířily v raných 20. letech. Himmler se snažil využít výzkumy k vytvoření nového náboženství SS.
Hitler se v roce 1933 stal kancléřem Německa a transformoval zemi na stát jedné strany řízený jako diktatura. Tvrdil, že Němci pocházejí z árijské rasy, která na rozdíl od zavedeného akademického chápání vynalezla většinu významných událostí v dějinách lidstva, jako je zemědělství, umění a písmo. Většina světových učenců s tím nesouhlasila a nacisté založili Ahnenerbe, aby poskytli důkazy pro své rasové teorie a propagovali je německé veřejnosti. Učenci Ahnenerbe interpretovali důkazy tak, aby odpovídaly Hitlerovým přesvědčením, a mnozí si za tímto účelem vědomě vymysleli důkazy. Organizace vyslala expedice do různých částí světa, aby našla důkazy na podporu svých teorií.
Expanze a válečné období
Vláda nacistického Německa využila výzkum organizace k ospravedlnění mnoha svých politik, včetně holocaustu. Nacistická propaganda také citovala tvrzení Ahnenerbe, že archeologické důkazy naznačují, že árijská rasa historicky žila ve východní Evropě, aby ospravedlnila německou expanzi v tomto regionu. V roce 1937 se Ahnenerbe stalo oficiální pobočkou SS a bylo přejmenováno na Výzkumnou a pedagogickou komunitu v dědictví předků. Velká část jejich výzkumu byla po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 pozastavena, ačkoli po zahájení operace Barbarossa v roce 1941 pokračovali v provádění nového výzkumu v oblastech pod německou okupací.
Během konce druhé světové války v Evropě v roce 1945 členové Ahnenerbe zničili velkou část dokumentů organizace, aby se vyhnuli obvinění v nadcházejících procesech za válečné zločiny. Řada členů unikla spojenecké politice denacifikace a zůstala aktivní v západoněmeckém archeologickém zařízení i v poválečném období, které dusilo vědecký výzkum Ahnenerbe až do znovusjednocení Německa v roce 1990. Myšlenky propagované organizací si udržely přitažlivost pro některé neonacistické a krajně pravicové kruhy a ovlivnily také pozdější pseudoarcheology.
Hitlerova rasová hierarchie a mýtus o Árijcích
Adolf Hitler věřil, že lidstvo lze rozdělit do tří skupin: „zakladatelé kultury, nositelé kultury a ničitelé kultury“. Zakladatelé kultury byli podle Hitlera biologicky odlišnou árijskou rasou, která (jak se domníval) byla vysoká, blond a pocházela ze severní Evropy. Věřil, že v pravěku byla árijská rasa zodpovědná za veškerý významný vývoj lidské kultury, včetně zemědělství, architektury, hudby, literatury a výtvarného umění. Věřil, že většina moderních Němců jsou potomky těchto Árijců a geneticky zdědila biologickou nadřazenost Árijců nad jinými rasami. Ničiteli kultury byli podle Hitlera Židé, které nepovažoval za geneticky rozmanitou populaci sdílející určité etnokulturní a náboženské rysy – jak byly tehdy všeobecně uznávány – ale za jednotnou, biologicky odlišnou rasu. Věřil, že kamkoli Židé šli, poškozovali a nakonec ničili kultury, které je obklopovaly.
Hitler propagoval své myšlenky o velikosti německých předků ve své knize Mein Kampf z roku 1925. Mimo Německo většina učenců a vědců považovala Hitlerovy myšlenky o lidské evoluci a prehistorii za nesmysl, částečně kvůli absenci jakýchkoli důkazů o tom, že severoevropské komunity někdy stály za vývojem významných událostí v prehistorii, jako je rozvoj zemědělství a písma, které se poprvé objevily na Blízkém východě a v Asii.
Himmlerova vize a severský ideál
V lednu 1929 Hitler jmenoval člena nacistické strany Heinricha Himmlera do čela SS. Himmler se pustil do reorganizace této formace, zavedl lepší organizační systém a shromažďoval zpravodajské informace o prominentních Židech a zednářích, stejně jako o konkurenčních politických skupinách. V roce 1929 Himmler zahájil náborovou kampaň pro SS a do konce roku 1931 měla skupina 10 000 členů. Himmler se snažil zajistit, aby toto členství bylo co nejvíce rasově severské, a zřídil Hlavní úřad SS pro rasu a osídlení (RuSHA), který měl prověřovat jak uchazeče o pozici, tak ženy, které si členové SS chtěli vzít. Himmler věřil v existenci „severského“ rasového typu, který byl nejčistším pozůstatkem starověkých Árijců, a byl ovlivněn nordickými myšlenkami Hanse F. K. Günthera (1891–1968), které byly v předchozích desetiletích populární v německých nacionalistických kruzích.
Himmler měl trvalý zájem o historii a mystiku a o to, jak by mohla poskytnout plán pro budoucnost. Jeho názory na starověké germánské národy se však v určitých oblastech lišily od Hitlerových. Hitlera mátlo, proč starověké společnosti v jižní Evropě vyvinuly pokročilejší technologie a architekturu než jejich současníci v severní Evropě. Hitler prohlásil: „Lidé dělají obrovský povyk kolem vykopávek prováděných v oblastech obývaných našimi předky z předkřesťanské éry. Obávám se, že nemohu sdílet jejich nadšení, protože si nemohu pomoct a musím si vzpomenout, že zatímco naši předkové vyráběli tyto nádoby z kamene a hlíny, nad nimiž naši archeologové nadšeně mluvili, Řekové už postavili Akropoli.“
Hitler to vysvětlil tvrzením, že Árijci museli také obývat jih kontinentu a že byli zodpovědní za založení společností starověkého Řecka a Říma. Konkrétně věřil, že to bylo teplejší podnebí jihu, které těmto Árijcům umožnilo rozvíjet se způsobem, jakým se ti, kteří žili dále na sever, v chladnějším a vlhčím podnebí, nerozvinuli. Himmler si byl těchto názorů vědom, ale na rozdíl od Hitlera obdivoval to, co považoval za zuřivost a statečnost germánských kmenů severní Evropy. Zvláště ho zajímala Tacitova Germánie, etnografický a historický popis germánských kmenů doby železné, který napsal římský historik na konci prvního století n. l.
Wewelsburg: Duchovní centrum SS
V roce 1933, po nacistickém uchopení moci, Heinrich Himmler zahájil plány na založení „Severské akademie“, která by pomáhala s výukou vyšších řad SS. V tom mu pomáhal okultista Karl Maria Wiligut, který byl populární v německých ultranacionalistických kruzích. Himmler přivedl Wiliguta do SS – kde nakonec dosáhl hodnosti Brigadeführera – a dal mu soukromou vilu v Berlíně. Řídil se Wiligutovými proroctvími a vybral si hrad Wewelsburg ve Vestfálsku, aby sloužil jako duchovní centrum SS. Architekt Hermann Bartels byl pověřen dohledem nad rekonstrukcí hradu, aby byl vhodný pro mystické rituály kultu Černého slunce, který rezonoval skrze celou myšlenku německého „národního socialismu“.
V rámci těchto úprav se jedna z místností v budově stala známou jako „Místnost Grálu“ s horským křišťálem představujícím Svatý Grál umístěným v centrální poloze. Himmler také na hradě zřídil soukromé muzeum a k jeho správě zaměstnával mladého archeologa Wilhelma Jordana.
Herman Wirth a mýtus o Atlantidě
V roce 1934 se Himmler setkal s nizozemským prehistorikem Hermanem Wirthem, který tehdy žil v Německu, v domě nacistického propagandisty Johanna von Leerse. Wirth byl jedním z nejkontroverznějších prehistoriků v Německu. Poté, co prozkoumal symboly nalezené ve venkovském fríském lidovém umění, nabyl přesvědčení, že představují pozůstatek starověkého písma používaného prehistorickou severskou civilizací. Wirth věřil, že písmo je nejstarším psaným jazykem na světě a bylo základem pro všechna ostatní starověká písma. Wirth také věřil, že pokud by ho dokázal rozluštit, mohl by se dozvědět podstatu starověkého náboženství árijské rasy.
Tato víra byla v rozporu se zavedenými vědeckými chápáními minulosti; ve 30. letech 20. století si vědci uvědomovali, že dvě nejstarší písma na světě jsou písma z Mezopotámie a Egypta a že severní Evropa si svou vlastní formu gramotnosti, runové písmo, vyvinula až pod vlivem etruské abecedy mezi lety 400 př. n. l. a 50 n. l. Wirth se snažil vysvětlit nedostatek jakýchkoli archeologických nebo historických důkazů o starověké vyspělé severské civilizaci a tvrdil, že Árijci se vyvinuli v arktické domovině před dvěma miliony let, než založili svou vyspělou společnost na zemi v severním Atlantiku, která se od té doby ponořila do moře, což dalo vzniknout příběhům o Atlantidě.
Wirthovy myšlenky byly německou archeologickou obcí odmítnuty a zesměšňovány, ačkoli si získaly podporu několika bohatých podporovatelů, kteří mu pomohli s jejich propagací. Himmler patřil k těm, kterým se Wirthovy myšlenky líbily. Himmler se zajímal o předkřesťanská náboženství severní Evropy a věřil, že moderní pohanské náboženství, které by se jimi inspirovalo, by mohlo nahradit křesťanství jako primární náboženství německého lidu. Himmler měl křesťanství v nelibosti kvůli jeho semitskému původu, prezentování Ježíše jako Žida a jeho obhajobě charity a soucitu. Později Himmler soukromě řekl svému osobnímu lékaři, že po druhé světové válce „budou obnoveni staří germánští bohové“.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
