Menhiry. Co to vlastně je? Menhir (z bretonštiny men – kámen a hir – dlouhý) je kamenný blok svisle zasazený do země. Vyskytují se po celém světě. Vznikají od pozdního neolitu do 2. poloviny 1. tisíciletí př. n. I. Menhiry v Evropě jsou pozůstatky tisíce let staré keltské civilizace, která obývala Evropu od druhého tisíciletí před n.l. Až cca do prvního století před n.l kdy podlehli tlaku Římanů a později i Germánů. Keltové pod tímto tlakem přejímali kulturu a jazyk a docházelo i k asimilaci. Tak se dá velice zjednodušeně říci.
I u nás zůstaly po Keltech stopy. S keltským osídlením souvisí latinský název Čech Bohemia. Ten je poprvé uváděn v podobě Boiohaemum římským historikem Publiem Corneliem Tacitem na konci 1. století a skládá se pravděpodobně ze jména keltského kmene Bójů a germánského slova haimaz což značí domov..
(Keltský původ se předpokládá u řady jmen českých řek. Podle onomastika Milana Harvalíka může mezi ně patřit například Jizera („Bystrá“), podobný význam může mít název Ohře, ten však může být i předkeltského původu. Podle jiného zdroje mohou být keltského původu také jména jako Labe, Otava a místní jména Chrudim, Haná, Doksy, Třebíč a Třebová. Skrze germánské jazyky proniklo do českých místních jmen také keltské *dúnon „pevnost“ které dalo vzniknout jménům jako Týn, Týnec nebo Týniště. Zdroj: wikipedia)
Mimo názvů zůstaly v naší krajině i menhiry. O některých jsme se zmiňovali již v jiných našich článcích. Některé se nacházejí v Českém středohoří, jiné v Poohří, ale i na dalších místech naší vlasti. Ten, za kterým jsme se dnes vypravili se nachází u obce Kamenný most nedaleko Kralup nad Vltavou. Tento menhir je asi 1 metr vysoký vztyčený kámen z železitého pískovce na místě zvaném „U kamene“. Pravděpodobná hmotnost dosahuje 0,8 t.
Dnes již není jisté z jaké doby tento kámen pochází. Jsou spekulace, že díky dalším archeologickým nálezům a i díky vytesanému kříži by se mohlo jednat například o ranně středověký náhrobní kámen.
Po nástupu křesťanství do našich končin byly menhiry vnímané jako cosi ďábelského, jelikož tato místa byla využívána předkřesťanskými kulty a jejich kněží znali účinky těchto kamenů.
Proto s nástupem křesťanství byly některé z nich opatřeny křížem, některé odstraněny. Výjimkou není ani tento menhir do jehož severní strany je vyryt latinský kříž. Zmiňovali jsme archeologický nález. Roku 1896 při rozšiřování vjezdu na pole byla v těsné blízkosti menhiru nalezena lidská kostra. Archeolog Václav Schmidt, který na místě tehdy prováděl výzkum bohužel přišel pozdě. Nalezené ostatky včetně samotného místa nálezu byly zničeny neodborným zacházením zničeny. Díky tomu nešlo určit zda spolu tento menhir a lidské ostatky nějak nesouvisí. Je tedy možné, že se nejedná o skutečný keltský menhir, ale o již zmiňovaný náhrobní kámen.
Václav Schmidt tak alespoň zkoumal samotný kámen a snažil se dohledat jeho původ u pamětníků a v místních pověstech. Podle místních usedlíků tento menhir vzpomínali jejich předkové od nepaměti.
O tom, že se jedná o pravěký menhir se zmiňoval geolog Milan Špůrek, který kámen zkoumal v roce 1982. Vyrytý kříž podle něj nebylo žádné vodítko, jelikož právě v době šíření křesťanství docházelo k takovému poznamenávání menhirů. Zároveň ale připustil možnost, že kámen nemusí nutně pocházet z pravěku. Mohlo by jít například o křížový kámen což je jiná podoba smírčího kříže. Milan Špůrek byl ale duchovně zaměřený člověk a snad vycítil, že by se skutečně mohlo jednat o „pokřesťanštěný“ keltský menhir a tak vešel kámen u Kamenného Mostu v obecnou známost jako pravěký menhir.
Nejvíce dosud evidovaných a stojících kamenů u nás je v oblasti na severozápad od Prahy mezi Vltavou a Ohří. Je možné, že menhiry rozmístěné v krajině ji jaksi mapovaly, případně propojovaly energetická centra Země? Největší z českých menhirů stojí u nedalekých Klobuk. Říká se mu Zkamenělý pastýř, protože prý byl kdysi obklopen menšími kameny, jakýmsi ,,stádem ovcí“. Měří skoro tři a půl metru a váží pět tun. Další menhiry v okolí, které je na jejich výskyt nebývale bohaté, se nachází v nebo poblíž těchto obcí: Jemníky, Slaný, Smečno, Ledce, Tuchlovice, Družec, Hřivčice, Slavětín, Orasice, Rakovník, Kounov, Drahomyšl, Horoměřice, Zbuzany a Dolní Chabry.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Tvoje příběhy