Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna (13. května 1717, Vídeň – 29. listopadu 1780, Vídeň) byla významnou panovnicí z rodu Habsburků, která se stala arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou, českou i markraběnkou moravskou. Vládla v letech 1740–1780 a byla jedinou ženou, která kdy vládla na českém trůně. Na 12. května připadá výročí její korunovace českou královnou roku 1743.

Byla nejstarší dcerou císaře Karla VI., který neměl mužského potomka. Aby umožnil její nástupnictví, vydal tzv. pragmatickou sankci. Její manžel František I. Štěpán Lotrinský se v roce 1745 stal římskoněmeckým císařem, čímž se Marie Terezie stala císařovnou-manželkou, nikoli však vládnoucí císařovnou. Měli spolu 16 dětí, z nichž devět se dožilo dospělosti. Její potomci usedli na sedmi evropských trůnech, což jí vyneslo přezdívku „tchyně Evropy“.

Nastoupila na trůn v obtížné době a musela čelit válce o rakouské dědictví, během níž Rakousko přišlo o většinu Slezska ve prospěch Pruska. Přesto dokázala udržet jádro monarchie pohromadě a postupně zahájila rozsáhlé reformy, které výrazně proměnily podobu habsburské říše.

Centralizovala státní správu a omezila zemskou samosprávu – moc se postupně přesouvala do Vídně. Vznikl úřednický aparát a státní správa byla profesionalizována a byrokratizována. Zavedením tzv. tereziánských katastrů vznikla přesná evidence půdy, domů a obyvatel, což umožnilo efektivnější výběr daní a odvody do armády.

Modernizace justice

V oblasti justice zavedla sjednocení trestního práva vydáním zákoníku Constitutio Criminalis Theresiana (1768), který znamenal první krok k modernizaci rakouského a českého soudnictví. Zákoník přesně stanovoval, jaké důkazy jsou přípustné – mučení sice zůstávalo hlavním prostředkem k vynucení přiznání, ale už se začínalo jeho používání omezovat. Právo útrpné v roce 1776 zcela zrušeno V procesu se však již uplatňovala zásada presumpce neviny a písemné, tajné řízení

Bylo zrušeno množství hrdelních soudů v menších obcích a trestní soudy byly soustředěny ve větších městech. Vznikl Nejvyšší soudní úřad jako vrcholný justiční orgán pro českou i rakouskou část monarchie. Marie Terezie osobně zasáhla v případech procesů s čarodějnicemi a od vydání zákoníku již nebyli na území monarchie za čarodějnictví oficiálně odsouzeni k smrti žádní obvinění.

Ekonomické reformy vedly ke zvýšení a zpřesnění výběru daní, což umožnilo financování armády a státního aparátu. V rámci tzv. raabizace byla část vrchnostenské půdy rozprodána rolníkům a zároveň došlo k omezení robotní povinnosti vydáním robotního patentu z roku 1775.

Vojenské reformy zahrnovaly modernizaci armády, zavedení pravidelných odvodů, zlepšení výcviku i výzbroje. Zvláštní pozornost si zaslouží první vojenské mapování (1764–1768), které výrazně přispělo k přesné znalosti geografických podmínek monarchie.

Školská reforma – vzdělání pro všechny děti

Školská reforma představovala významný civilizační krok – v roce 1774 byl vydán Všeobecný školní řád, kterým se zavedla povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let. Byly položeny základy moderního vzdělávacího systému, díky kterému se vzdělání stalo dostupné každému dítěti bez ohledu na původ a sociální situaci, což zde do té doby nebylo. Kromě toho Marie Terezie podporovala budování nemocnic, kasáren, starobinců a zavedla očkování proti neštovicím.

I přes svou hlubokou víru usilovala o omezení moci církve, především v oblasti školství a státní správy. V roce 1751 vydala tzv. ohňový patent, kterým stanovila protipožární opatření a povinnosti obcí. Zavedla také popisná čísla domů a evidenci obyvatel a majetku.

Její reformy byly motivovány snahou udržet habsburskou monarchii jako silný, moderní a konkurenceschopný stát po těžkých ztrátách ve válkách o dědictví. Vytvořila základy moderního, centralizovaného a efektivně řízeného státního útvaru, který dokázal obstát ve vyvíjející se Evropě.

V českých zemích je však vnímána i jako kontroverzní postava. Její reformy vedly k faktickému zrušení Zemí Koruny české jako samostatných politických jednotek. V roce 1744 vydala dekret o vyhnání Židů z Čech, Moravy a Slezska, což negativně ovlivnilo hospodářství. Později jim umožnila návrat pod podmínkou placení tzv. toleranční daně.

Marie Terezie zemřela 29. listopadu 1780 ve Vídni ve věku 63 let a byla pohřbena v kapucínské hrobce vedle svého manžela. Jejím nástupcem se stal syn Josef II., který na její reformy navázal a dále je rozvinul v duchu osvícenského absolutismu.

Zanechala hlubokou stopu v dějinách střední Evropy a bývá právem považována za jednu z nejvýznamnějších panovnic habsburské monarchie.

(redakce)

foto:archiv