Slovo Belial se ve středověkých Židovských i křesťanských textech objevuje buď jako označení pro démona nebo zlovolnou entitu, či coby výraz odkazující na, dle mínění Hebrejců, bezcenné muže. Těmi v jejich očích byli všichni, jenž neuctívali jejich boha. Takové osoby ve své náboženské nesnášenlivosti označovali za bezcenné modloslužebníky.

Jméno Belial má tedy hebrejský původ, בְּלִיַּעַל Bəlīyyaʿal a jak již bylo výše řečeno, toto slovo je Hebrejci používané k charakterizaci ničemných nebo bezcenných jedinců. Etymologie slova Bəlīyyaʿal je často chápána jako „postrádající hodnotu“, ,,bezcenný.“ Přičemž vychází ze dvou běžných Hebrejských slov: beli- (בְּלִי,,bez-“) a ya’al (יָעַל „být hodnotný“). Někteří lingvisté dávají přednost překladu „bez jha“ ( Beli ol), „ať nemá žádné povstání“ nebo „nikdy nevstane“ ( Beli ya’al ). Tento překlad je ovšem méně častý. Pochopitelně záleží i v jakém kontextu se v textu vyskytuje.

V křesťanské Bibli je pak Belial zmiňován coby symbol zla a neřesti. Tento výraz v podobě idiomu rovněž označoval osoby páchající smilstvo, a to především ve Starém zákoně, kde se objevuje v souvislosti s hříchem a nepravostí. Celkem patnáctkrát se v písmu na různých místech vyskytuje idiom „synové Belial“ (בְּנֵֽי־בְלִיַּעַל beni beliyaal ), aby označoval bezcenné lidi, včetně modlosužebníků (Deuteronomium 13:2223), mužů z Gibeah, Judgeah, 1. 20:13), synové Eliho (1. Samuelova 2:12), Nábel a Šimei. V dalších dochovaných nebiblických textech je pak Belial popisován jako přímý protivník ,,Boha,“ mocný duch nebo démon, ale i jako anděl, který svádí lidi ke hříchu.

Velké množství nebiblických odkazů na Beliala najdeme i ve svitcích od Mrtvého moře objevených v Kumránu po Druhé světové válce v roce 1948. V těchto textech je Belial označován nejen jako vůdce Synů temnoty, ale právě i jako anděl. V dalších textech je přímo kontrastován se samotným ,,Bohem“. ,,Toto jsou Anděl světla a Anděl temnoty.“ Manuál disciplíny identifikuje Anděla světla jako samotného ,,Boha“ a Anděla temnoty jako Beliala. V těchto svitcích nalezneme vyprávění o snu Amrama, otce Mojžíše, který najde dva pozorovatele a ti o něj soupeří. Jedním z nich je právě Belial, který je popisován jako král zla a princ temnoty. S tímto označením Beliala se později můžeme setkat i v LaVeyově Satanské Bibli. Belial je také zmíněn ve Fragments of a Zadoki Work. Fragmenty se zmiňují o „třech sítích Belialu,“ jsou jimi smilstvo, bohatství a znečištění svatyně. V tomto díle je Belial někdy prezentován jako agent božího trestu a jindy jako rebel. Text tvrdí, že to byl Belial, kdo inspiroval egyptské čaroděje, Jochaneha a jeho bratra, aby se postavili Mojžíšovi a Áronovi. Fragmenty také říkají, že každý, kdo je ovládán duchy Belialu a mluví o vzpouře, by měl být odsouzen jako nekromant a čaroděj. Další dochované zmínky o Belialovi nalezneme v Testamentech dvanácti patriarchů. Zde ho autor textu povýšil na ,,Božího“ protivníka. Text má převážně duální charakter. Poměrně zajímavý je rovněž fragment textu v němž Joseph prorokuje, že až Izrael opustí Egypt, budou s ,,Bohem“ ve světle, zatímco Belial zůstane ve tmě s Egypťany. Tolik tedy k samotnému původu a významu jména Belial.

V novějších esoterických tradicích, například v okultismu či temném mysticismu, je Belial považován za velice mocného a významného démona v hierarchii chtonických bytostí. V jiných rukopisech je Belial titulován jako jeden z vládnoucích králů pekla. V satanistických textech je rovněž označován za jednoho ze čtyř korunních princů pekel, jenž vládne živlu země, a který umožňuje svým stoupencům přístup k hlubší moudrosti a osobní transformaci. V tradici temné gnose je pak Belialovo jméno chápáno jako jedna z možných cest přinášející duchovní prozření čili osvícení. V Gnostickém bratrstvu pramene čisté nevázanosti mezi jeho členy, takzvanými Voltižéry převládá přesvědčení, že jméno Belial odkazuje k několika temným mysteriím a je tak klíčem k jistým utajovaným mystickým cvičením. Význam slova Belial „ postrádající hodnotu“, ,,bezcenný“ je v učení Gnostického bratrstva pramene čisté nevázanosti chápán následovně: ,,postrádající hodnotu“ má tedy nulovou hodnotu! Tím Belialovo jméno nepřímo odkazuje k tak zvaného stavu nula. Jedná se o dosažení vnitřní rovnováhy a absolutního klidu. Nula je dokonalé a zcela výjimečné číslo, které odkazuje k mimořádnému duchovnímu stavu. Tento mystický prožitek je doslova provázaný s hlubokým uvědomováním si své vlastní bezprostřední existence. Tady a teď. Já jsem Já. Já jsem nula a nula je mnou. Toho lze v Bratrstvu dosáhnout několika odlišnými způsoby. Vždy však za pomoci Belialských mysterií. Buď skrze absolutní uspokojení všech ,,neřestí“ a žádostí jenž jsou přisuzovány právě Belialovi a po nichž Voltižér prahne. Nebo za pomoci duchovních cvičení ze zemí a zemským živlem, kterému vládne právě Belial. Voltižéři využívají osobitým způsobem obě tyto metody. Oblíbená je mezi nimi zejména technika tak zvaného Uzemnění, kterou dlouhodobě propaguje gnostický biskup Tau-Liborius. Jedná se o pravidelnou chůzi v přírodě, během která se Voltižér chodidly přímo dotýká země. Je tedy bosý. Pokud se během této aktivity plně koncentruje na její Belialskou spirituální podstatu a současně dokáže i zcela procítit svůj kontakt se zemí, dojde u něj po určité době k duchovnímu zakotvení. Uzemnění v duchovním smyslu znamená, že Voltižér není rozptýlený myšlenkami nebo emocemi, ale je ,,pevně stojící nohama na zemi v dokonalé rovnováze“ v přítomném okamžiku a je současně propojený s vlastím nevědomím. Toto vědomé propojení těla, mysli a ducha s chtonickou říší Beliala, lze ještě umocnit dechovým cvičením a jistou zapovězenou formou meditace. Tím Voltižér získává takřka nadlidské schopnosti, které korespondují s živlem země. Mezi ně patří například schopnost zvýšené regenerace organismu a pochopitelně i nadstandardní fyzická síla. Takto nabyté schopnosti členové Gnostického bratrstva pravidelně využívají v každodenním životě.

V současnosti Belial ve své spirituální formě poskytuje svým následovníkům stabilitu, sílu, odhodlání, cílevědomost, harmonii a klid. Je vskutku pozoruhodné, jak odlišný může být pohled na to, kdo Belial je a co symbolizuje. Zatímco středověcí učenci mu přisuzovali pouze záporné vlastnosti, ti současní v něm spatřují spíše pozitivní sílu plnou nesporných kvalit. Stal se symbolem osobní síly, která vede k dosažení individuálních cílů jednotlivce. Ten se díky ní stává stejně jako Belial pánem svého vlastního osudu. Belial je tedy ztělesněním moci, která je k dispozici těm, jenž se rozhodnou jít svou vlastní individuální cestou nezávislosti, svobody a odporu proti falešným autoritám. Belial stojí a vždycky stál na straně svobodného jednotlivce. V opozici proti náboženským, politickým nebo jiným formám útlaku a kontroly.

Autor Tau-Paulus

foto: Archiv redakce