Pro někoho prorok, pro někoho mesiáš. Ježíš Kristus je křesťany na rozdíl od jiných abrahámovských věrouk považován za Božího Syna. Podle křesťanského učení Bůh přijal tělo, stal se člověkem a žil mezi lidmi, nakonec byl Římany na nátlak židovské správy ukřižován a po třech dnech vstal z mrtvých a zjevil se svým učedníkům. Tato událost je pilířem křesťanství, jelikož touto obětí Kristus sňal hříchy z lidstva a vzal je na sebe. Kristova smrt na kříži je brána jako vzor a symbol sebeobětování.
Okolo Ježíšova narození se událo několik zajímavostí, které ukazují na to, že se nejednalo o jen tak obyčejné dítě. Pro křesťany je tedy Ježíš Kristus očekávaným Spasitelem. Křesťané jej berou jako jedinou možnost cesty k Bohu, jako prostředníka mezi Bohem a lidmi. Kristus hlásal příchod Božího království a měl tehdy obrovské množství následovníků.
Dodnes se jeho skuteční následovníci snaží více či méně Krista napodobovat. Ovšem jejich představy o něm často vycházejí z jejich osobních přání jaký by měl být, než ze samotného Písma, ačkoliv si tuto skutečnost nechtějí přiznat.
Víra v to kým Ježíš skutečně byl, se vyvíjela poměrně dlouho. I když se křesťanství stalo hlavním a posléze jediným povoleným náboženstvím Římské říše, tak Ježíšova úloha byla dlouho neurčitá. To, že Ježíš Kristus je Boží syn, ustanovil až roku 431 n.l. Efezský koncil, když prohlásil Ježíšovu matku Marii za Bohorodičku.
Etapu vývoje názoru na Ježíšovu osobu mapují církevní koncily, které formulovaly hlavní pojmy křesťanské víry v Ježíše Krista. Nejvýznamnějším z nich byl zřejmě čtvrtý Chalkedonský koncil, jenž se sešel roku 451 n.l a jeho formulace:„Jedna osoba ve dvou přirozenostech (tj. božské a lidské), bez smíšení, beze změny, bez oddělení a bez rozloučení“.
Už ze samotných evangelií vyplývá že Kristus nebyl jen tak ledajakým potulným kazatelem, ale byl v otázce tehdejší věrouky vzdělán. Ostatně i Nový zákon jej líčí jako obřezaného Žida, znalého náboženského zákona. To poukazuje na to, že byl rabbi. Koneckonců to již ukázal při debatě s učenci v chrámu když mu bylo 12 let. Kromě toho první křesťané se považovali stále za judaisty a novozákonní knihy zaznamenávají, že se křesťané účastnili bohoslužebného života synagogy. Vlastně nic jiného jim ani nezbývalo, jelikož kostely ještě neexistovaly. Křesťanství bylo považováno jen za další verzi judaismu a ta se šířila mezi řecky hovořícími Židy usazenými i v jiných provinciích Římské říše. Díky tomu se ale přidávají k této nové naději zvěstující víře i další občané říše a dochází k tomu, že Židé jsou de facto přečísleni. Z původně judaistické sekty se stává nový náboženský proud, který se od judaismu odpoutává.
Pro samotné judaisty Kristus (pokud jej vůbec brali v potaz) byl jen buřičem a heretikem. Teprve v nedávní historii se začali o jeho osobu více zajímat jako o jednoho z řady proroků. Je ale docela zvláštní, že po celou dobu historie židovští učenci přehlíželi události, jako třeba vymítání démonů, vzkříšení mrtvých, proměňování vody ve víno a další věci o kterých existovala tehdy mnohá svědectví. Jistě, jsou zpochybnitelná davovou hysterií, popřípadě Ježíšovo vědomostmi kdy rozpoznal klinickou smrt či hluboké mdloby a dokázal tak „oživit“ mrtvé.
Někteří badatelé jej dokonce označují za nejvýznamnějšího kabalistu za posledních 2000 let.
Daleko vstřícnější postoj ke Kristu mají muslimové. Ježíš je pro ně jedním ze čtyř největších proroků, kteří předcházeli Mohamedovi. Muslimové však nevěří, že byl Ježíš ukřižován, že by mohl být spasitelem. Stejně tak odmítají názor, že by mohl být božím synem, což považují za rouhání. Muslimové ale uznávají, že se narodil z panny a věří, že Ježíš v den posledního soudu vrátí na Zemi, obnoví spravedlnost a porazí „falešného proroka“ Másih ad-Dadždžál. Ježíš tak je muslimy ctěn, stejně jako jeho matka Marie v arabštině Marjam.
Tolik historie. Ale je tu několik nesrovnalostí, které vrhají na postavu Ježíše Krista úplně jiné světlo, než ve kterém jej představuje křesťanská věrouka.
Kdo byl Kristus doopravdy? Podle evangelií se narodil z panny, což je vlastně nesmysl. Přesto to tak podle tehdejších svědectví bylo. Ježíšův otčím Josef byl vážený muž. Měl být tesařem. Ovšem například židovský christolog Géza Vermes poznamenává, že v talmudu se slovo „tesař“ někdy používá jako označení vzdělaného muže, jelikož židovští mudrci se zpravidla živili manuální prací. To ukazuje na fakt, že Josef by si Marii nikdy nemohl vzít, vzhledem k tomu, že byla těhotná. To by byla pro oba společensky likvidační potupa. Ovšem když Marii neoplodnil Josef a Marie se nedopustila cizoložství, tak kdo? Opravdu to byl samotný Bůh?
Před toto událostí se Marii zjevil anděl a řekl jí co se stane. Že byla vybrána pro přivedení na svět syna božího. Byl ten anděl skutečně nadpřirozená bytost, nebo to byl posel jiné inteligence? Bible se doslova hemží zprávami o zařízeních a jevech které naši předkové, neznalí techniky mohli přisuzovat kouzlům a „božím zásahům“. Ale z hlediska dnešních technologií bychom dokázali porozumět. Není nakonec Bible jen jedna z mnoha zpráv o setkání s mimozemskou civilizací?
I dnes se mluví často o případech únosů lidí, podivnému oplodnění žen mimozemským embriem či dokonce pokusech o křížení lidského a mimozemského genomu. Co když se stalo to samé tehdy Marii?
Pokud ano a Kristus byl produktem takového spojení, tak by to ledacos vysvětlovalo. Ale také to vzbuzuje otázky. Proč církev od 2. století n.l. ničila všechny zmínky o Ježíšově dětství? Jaký byl malý Kristus? Máme jedinou zprávu o jeho dětství, kdy vede onu rozpravu s učenci, pokud pomineme jak Josef s Marií musí utíkat před Judským králem Herodem I.
Co se ovšem dělo s dospívajícím Ježíšem se Bible nezmiňuje. Proč? Nebylo to důležité? Nebo svým učedníkům Kristus nepovažoval za nutné sdělit co dělal jako adolescent? Přeci jen se ale jedná o 18 let. Relativně nedávno se začalo mluvit o svitcích svatého Isy které měly být uložené v klášteře Hemis v indické provincii Ladakh. Isa je právě arabsky Ježíš. Tyto svitky mají obsahovat zprávy o mudrci ze Západu, který zde studoval, cestoval za poznáním po Indii, Tibetu, Agfanistánu a dokonce snad i Číně. Je ale pravda, že dnes je existence těchto spisků popírána, i když jsou zmínky, že se jedná o bezpečnostní opatření proti sběratelům senzací. Existence takového spisu by asi převrátila vnímání světa pro celý Západ, takže vlastnictví tohoto dokumentu by mohlo vynést velice slušné peníze. Nebo také rychlou smrt.
Je ale možné, že tento dokument skutečně neexistuje a nikdy neexistoval. Jenže kde tedy Kristus doopravdy byl? Podle některých dochovaných svědectví údajně navštívil svého Otce. A to na hoře Sinaj. Je to velice zvláštní, že zrovna tam. Je to totiž to samé místo, kde s Bohem mluvil Mojžíš. Kam Bůh sestoupil za hromů a blesků. Byla hora Sinaj místo, kde se otvírala brána do jiného světa, nebo sem přistávaly cizí vesmírná plavidla?
Kristus se vrátil po osmnácti letech do Palestiny a začal kázat davům o naději, spravedlnosti, začal bourat náboženská a společenská dogmata, zpochybňoval nesmyslná nařízení odporující selskému rozumu. A přitom věděl, co se stane. Vše co tvrdil podporoval zázraky a svými nadlidskými schopnostmi. Dokonce ještě ve chvíli své smrti dodával naději jednomu z odsouzenců, kteří umírali s ním. Přislíbil mu, že ještě dnes bude s ním pobývat v Ráji. Byla pro Krista smrt fyzického těla jediná možnost jak se vrátit domů? A byla navíc spojena s teatrálním divadlem veřejné popravy, zmrtvýchvstání a odletu do nebes před mnoha svědky. Proč to všechno?
Pokud byl Ježíš Kristus skutečně výsledkem mimozemského zásahu, tak k čemu to všechno bylo? Abychom si tuto událost dobře zapamatovali na celé generace? A nebo šlo o něco víc?
S Kristem je ještě spojena jedna věc a tou je Svatý grál. Nedosažitelná meta řady mystiků. Ale možná všichni hledali špatně. Jedna z teorií totiž je, že Svatý Grál je samotná Máří Magdaléna. Tato Církví milovaná a přitom nenáviděná žena byla možná Ježíšova manželka, a kalich tak znázorňuje starý symbol ženství-ženského lůna. Vzhledem k tomu, že Kristus byl rabín, tak bylo nemyslitelné, aby neměl manželku. Pokud Máří Magdalena byla opravdu žena Ježíše Krista tak mohla být těhotná. V tom případě je symbol o věčném životě, či jeho pokračování zcela nasnadě. A pokud je tato teorie správná, zcela by to otřáslo základy křesťanství, lépe řečeno jeho interpretací Pavlem z Tarsu. Dnešní podoba křesťanské víry je totiž jeho verze. Pavel z Tarsu byl dle řady zdrojů homosexuál, který bytostně nenáviděl ženy. To on označil Marii Magdalénu za prostitutku a on způsobil, že ji tak Církev brala. Ženy byly dle něho nečistá satanova zvířata a proto nebyl možné, aby Ježíš Kristus se s nějakou zapletl. Jestliže je tato teorie správná, tak Josef z Arimatie ukryl Kristovu manželka s jeho dítětem, která tak v sobě nesla potomka Boha, tedy božskou (či mimozemskou) DNA. Jakoby se mu, stejně jako kdysi Marii dostalo andělské varování a tak cestoval přes celou Římskou říši aby ukryl před světem to, co možná někde je doposud. Unikátní DNA. Možná odpověď na to všechno leží v zamčených archivech Vatikánu.
(redakce)
foto: pixabay
