Nástup Adolfa Hitlera k moci v Německu znamenal pro tuto zemi jistý rozvoj. Forma socialismu který NSDAP zavedla dala obyčejným Němcům práci a sociální výdobytky. Cílem toho všeho však nebyl rozvoj obyčejných lidí, ale připravit zemi na válku. Součástí toho bylo i obnovit válečné loďstvo, alespoň do té míry, aby představovalo vážný problém pro královské námořnictvo britského Společenství.
Stavba kapesních bitevních lodí třídy Deutschland, mezi které patří lodi Deutschland, Admiral Scheer a Admiral Graf Spee, představuje významný milník v německém námořním inženýrství období mezi světovými válkami. Tyto lodě byly navrženy jako pokus obejít omezení výtlaku na 10 000 tun, stanovené Versailleskou smlouvou, a přitom disponovat schopnostmi, které by jim umožnily zničit jakýkoliv křižník a vyhnout se střetu s klasickými bitevními loděmi. Tento koncept byl ztělesněn v silné hlavní výzbroji šesti 280mm děl a sekundární výzbroji osmi 150mm děl, což umístilo třídu Deutschland mimo běžnou klasifikaci a překonalo mnohé těžké křižníky své doby.
Navzdory klasifikaci těchto plavidel jako „kapesní bitevní lodě“ bylo jejich zařazení mezi křižníky zpochybnitelné, jelikož pro křižníky byly děla omezena na maximálně 203mm. Třída Deutschland tak vymykala standardům, což se odrazilo i v jejich unikátní konstrukci a použití technologií. Jednou z novinek bylo použití svařování místo nýtování, což vedlo k úspoře hmotnosti konstrukce plavidla a umožnilo dosáhnout vyšší rychlosti a lepší obratnosti.
V případě pohonného systému Admiral Graf Spee došlo k revolučnímu kroku použitím vznětových motorů, což bylo v době její stavby pro velké válečné lodě bezprecedentní. Ačkoliv byly vznětové motory využívány u menších plavidel, například u dánské motorové nákladní lodě MS Selandia již od roku 1912, jejich aplikace na válečné lodi této velikosti představovala technologický skok. Použití osmi středně rychloběžných motorů MAN umožnilo Admiral Graf Spee dosáhnout vysoké rychlosti a efektivnosti, což bylo klíčové pro její budoucí roli v nastávající válce.
Po vstupu do služby v roce 1936 se Admiral Graf Spee zapojil do námořní blokády během občanské války ve Španělsku a před vypuknutím druhé světové války byl společně se svou sesterskou lodí Deutschland nasazen do Atlantiku. Pod vedením kapitána Hanse Langsdorffa a s podporou zásobovací lodě Altmark měl za úkol ničit nepřátelské obchodní lodě.
Dne 21. srpna 1939 opustil Admiral Graf Spee přístav Wilhelmshaven, aby se včas dostal do Atlantiku, kde měl pod velením námořního kapitána Hanse Langsdorffa a s podporou zásobovací lodě Altmark, ničit nepřátelské obchodní lodě. Tím měl vnést paniku mezi britské lodě a narušit spojení Británie se zbytkem impéria. Zároveň měl na sebe vázat síly Royal Navy. Které by mohly být potřebné jinde.V následujících měsících se mu podařilo potopit devět lodí. 30. září potopil svou britský parník Clement. 5. října zajal britský parník Newton Beech ( , plující s nákladem kukuřice. 7. října potopil britský parník Ashlea s nákladem cukru. 10. října zajal britský parník Huntsmann . 22. října potopil motorovou loď Trevanion s nákladem 9 tun železné rudy a zinku. 15. listopadu potopil v Indickém oceánu britskou cisternovou loď Africa Shell. 2. prosince potopil opět v Atlantiku britskou chladírenskou loď Doric Star. 3. prosince potopil britský parník Tairoa . 6. prosince proběhlo poslední setkání s Altmarkem. 7. prosince potopil britský parník Streonshalm . Po Grafu Spee pátralo několik britských stíhacích skupin, čítajících celkem 3 bitevní lodě, 2 bitevní křižníky, 4 letadlové lodě a 16 křižníků. 13. prosince byl Graf Spee nedaleko britských Falkland nalezen skupinou složenou ze dvou lehkých a jednoho těžkého křižníku – HMS Ajax, HMS Achilles a HMS Exeter pod vedením komodora Henryho Harwooda. Kapitán Landsdorff udělal tehdy chybu, která se mu vymstila. Když zahlédl siluety tří válečných lodí, předpokládal že se jedná o doprovod nějakého konvoje a že skupina je složena z jednoho lehkého křižníku a dvou torpédoborců. Až daleko později zjistil, že má proti sově křižníky tři a ty velmi ochotně přijaly jeho výzvu k boji.
Němci zahájili palbu z hlavních děl na těžký křižník Exeter, jelikož jeho 203 mm děla byla nebezpečnější. Exeter byl v tu chvíli v nevýhodě, přesto se i jemu podařilo několik skvělých zásahů. To ale byla druhá chyba kapitána Landsdorffa. Zatímco se soustředil na Exeter, Ajax a Achilles zaujaly dobrou pozici a jejich přesná střelba začala ničit trup německé lodi. Tato bitva vstoupila do dějin jako bitva u ústí Rio de La Plata. Ve chvíli střetu měl Exeter šest děl ráže 203 mm a oba lehké křižníky dohromady 16 ráže 152 mm. Přesto disponoval Admiral Graf Spee mnohem větší palebnou silou (váha boční salvy 2164 kg ku 1420 kg). I tak se vítězství klonilo na stranu Britů, i když i jejich lodě byly vážně poškozeny. Exeter musel opustit bojiště, jinak by se potopil, Achilles utrpěl těžký zásah do jedné z dělových věží. Následný otřes vyřadil i druhou věž a křižník tak přišel o polovinu své palebné síly. Britské křižníky nakonec opouštějí bojiště, aby se zavěsily za německou loď a naváděly na ni posily, které se již blížily.
Landsdorffovi bylo jasné, že je konec. Většina munice byla vyčerpána, trup lodi byl proděravělý. To byla konstelace, která mu neumožnila cestu zpět do Německa.
Přes svou převahu v palebné síle utrpěl Admiral Graf Spee veliké škody, které jej donutily zamířit do neutrálního Montevidea v Uruguayi. Oba britské křižníky navíc zablokovaly výjezdy na oceán a komodor Harwood vypustil falešnou zprávu o příjezdu silného svazu válečných plavidel. Uruguayci si to s Brity nechtěli rozházet a tak Němcům dali ultimátu do kdy mají opustit přístav. Kapitán Langsdorff, čelící vyhlídce na převahu nepřátelských sil a omezených možnostech opravy a úniku, se rozhodl pro dramatický krok. Dne 17. prosince 1939, po vypršení ultimáta k opuštění přístavu, vyplul Admiral Graf Spee za hranice třímílové zóny, kde kapitán nařídil potopení své lodi, aby se vyhnul jejímu zajetí nepřítelem. Tím byla tato bitva završena potopením první velké německé lodi v druhé světové válce. Navíc se jednalo o první německou porážku v této válce. Dva dny po potopení lodi, 19. prosince, kapitán Langsdorff spáchal sebevraždu v Buenos Aires, což byl tragický závěr jeho osobního příběhu a příběhu lodi, kterou velel.
Zvláštní osud měla u loď Altmark. Její velitel Wilhelm Dau byl na rozdíl od kapitána Landsdorfa kovaný nacista. Altmark, která byla klíčová pro operace Admiral Graf Spee, pokračovala ve své plavbě do Německa i s nákladem britských civilních námořníků zajatých na přepadených lodích. Přestože Britové po Altmarku pátrali, podařilo se mu dostat až do norských vod. Norové, několikrát loď kontrolovali, ale přestože zajatci dávali o sobě vědět, norští námořníci nereagovali. Altmark proplul kontrolami a pokračoval do Německa. To už ale měl za sebou britské torpédoborce, které mu signalizovaly aby zastavil. Dau neuposlechl a spoléhal na ochranu neutrálních vod. V případném boji by totiž neměl šanci. Jeho loď nebyla pancéřována a výzbroj tvořilo jediné dělo ráže 150 mm. Britové přes protesty Norů ale vpluli do jejich výsostných vod. Torpédoborec HMS Cossak Altmark dostihl. Němci se jej pokusili taranovat, čehož Britové využili. Jako za starých časů přirazili k boku pronásledované německé lodi a vnikli na její palubu. Zřejmě se jednalo o poslední použití abordáže, jak se tomuto způsobu boje říká. Britské commandos přemohlo německou posádku a osvobodilo vězněné zajatce.
Po potopení lodi Admiral Graf Spee zavládla v německé admiralitě panika a Hitler dostal jeden ze svých záchvatů vzteku. Jedna z dalších lodí této třídy se totiž jmenovala Deutschland. V případě stejného „německého úspěchu“ na moři by ke dnu šlo „Německo“. Proto byla tato loď urychleně přejmenována na Lützow.
Mezi tím vrak Admiral Graf Spee, odpočíval na mořském dně, ale díky mělčině dlouho vyčníval z hladiny. Válka nakonec skončila a tento její mlčenlivý pamětník se postupně stal předmětem zájmu historiků, potápěčů a sběratelů. Průzkumy vraku, včetně vyzvedávání artefaktů, odhalily mnoho o technických inovacích a výzbroji, kterou loď nesla. Některé z těchto předmětů, včetně děl a navigačních zařízení, byly vystaveny jako součást námořní historie, připomínajíc tuto jedinečnou kapitolu druhé světové války.
Příběh Admiral Graf Spee a její role jako korzára v Atlantiku, stejně jako její dramatický konec, představují fascinující studii námořní strategie, technologie a lidského rozhodování. Tato loď, její posádka a doprovodná loď Altmark připomínají složitost námořního válečnictví a dopad, který mohou mít jednotlivé lodě a jejich mise na průběh historických událostí.
(redakce)
foto: internet
