Mezi tajemnými kopci Českého středohoří se nachází mnoho pokladů naší historie. Dá se říci že toto sopečné pohoří je místo, kudy kráčely dějiny. Jedním těchto málo známých a přitom velmi významných míst je hrad Kalich. Název hradu je úzce spjat se svým zakladatelem husitským hejtmanem Janem Žižkou z Trocnova.

Tato výrazná postava české historie má dnes samozřejmě zcela v duchu odnárodňovací strategie negativní tvář. Současní historikové o Žižkovi mluví jako o vrahovi, loupežníkovi a vyvrhelovi. Ale tak jako jsou Skoti hrdí na Williama Wallaceho, či Donalda MacGillavryho, Francouzi na Johanku z Arku, Angličané na Sira Francise Drakea (mimochodem všichni jmenovaní byli „vrazi a násilníci“ stejně jako Jan Žižka) tak my můžeme být zcela beze studu hrdí na tohoto velikána české historie.

O jeho životě se toho moc neví. Údajně byl zbojníkem, který se protivil Rožmberkům když jej měli připravit o dvorec, pak bojoval proti řádu Německých rytířů v bitvě u Grunwaldu. Později byl ve službách krále Václava IV. Tehdy se měl seznámit s učením Mistra Jana Husa a po jeho upálení se nakonec připojil k Táborským.

Ať byl podle nových výkladů jakýkoliv, je to vojevůdce, který dokázal s hrstkou špatně vyzbrojených a k boji nevycvičených obyčejných lidí jen svými velitelskými a strategickými schopnostmi rozdrtit daleko silnější profesionální armády a to jak místních pánů, tak i zahraničních interventů. A tuto pohanu a potupu mi leckdo nemůže dodnes zapomenout. A snad i proto je z něj náhle vrah a vyvrhel, a nikoliv národní hrdina jako kdysi.

Na svých taženích tento husitský hejtman dospěl jednoho dne i do Českého středohoří, kde se mezi mlžnými kopci chvíli před obléháním města Litoměřice, na vrchu kterému dnes říkáme Kalich rozhodl postavit hrad jako opěrné místo, které mělo chránit husitská vojska před útoky katolické šlechty ze severní oblasti Českého království. K té patřili i strany měnící Vartenberkové, kteří zde měli rozsáhlé državy.

Stavba hradu byla zahájena v květnu roku 1421 a rychle pokračovala. V září nedostavěný hrad čekala první zkouška ohněm. Zikmund Děčínský z Vartenberka se jej pokusil dobýt, ale neúspěšně. Na svou dobu byl hrad velice jednoduchý se zajímavě stavěným opevněním. Bylo totiž sypané. Volně ložené kameny promísené s hlínou tvořily základ fortifikace, doplněné na skále postavenými redutami a sruby se střelci a artilerií. Takové hradby dobře odolávaly tehdejším dělům, jelikož byly vlastně elastické.

Jan Žižka si toto místo oblíbil a vzhledem k tomu, že byl vlastně bezzemek, tak si hrad vybral jako svůj domov a pojmenoval jej Kalich na počest své víry pod obojí. Od roku 1422 Jan Žižka proto začal používat používat i přídomek z Kalicha.

Když Vartenberk oblehl nový husitský hrad, byly tímto šlechticem jako jeho protiváha v těsné blízkosti založeny hrady Panna a Litýš. I když přímý útok na Kalich ztroskotal, tak tyto dva katolické hrady v těsném sousedství představovaly pro husity riziko. První úder na Pannu proběhl roku 1422, ale byl neúspěšný. A o rok později ji Žižkovo vojsko po měsíčním obléhání dobylo.

Ačkoliv byl Jan Žižka s hradem spjat, tak zde takřka nepobýval. Vedl svá vojska do vítězných bitev a je jediným vojevůdcem, který nikdy nepoznal hořkost porážky. Osud je připravil o druhé oko a nakonec jej zavedl do Přibyslavi. 23 září 1424 husitské vojsko zahájilo moravské tažení. Jednotlivé voje postupovaly odděleně, a Žižka se v průběhu tohoto podniku rozhodl dobýt hrad v Přibyslavi. Během obléhání husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova a Kalicha zemřel pravděpodobně na vleklý zánět mízních uzlin. Slavného vojevůdce nedostal lidský nepřítel, ale choroba.

Po smrti Jana Žižky se pánem na Kalichu stal jeho bratr Jaroslav z Kalicha. Když ten o čtyři roky později zemřel, se majitelkami hradu stala Žižkova sestra Anežka s další členkou rodiny Annou, Bohužel o jejich životech je málo zmínek. Pouze v roce 1434 se Anežka neúspěšně soudila o dům na Novém městě pražském. O posádce hradu se předpokládá, že se podílela na menších vojenských akcích v severozápadních Čechách a také se nejspíše zúčastnila bitvy Na Běháni u Ústí roku 1426, kdy bylo husitskými vojsky pod vedením Prokopa Holého rozdrceno daleko silnější křižácké vojsko složené z německých žoldnéřů.

Jako poslední odpor Husitů po porážce u Lipan je uváděn hrad Sion, kde se usadil hejtman Jan Roháč z Dubé. Ovšem není to docela tak. I posádka Kalicha byla věrná myšlenkám husitství. A dokonce se dokázala i ubránit, na rozdíl od Sionských, když císař Zikmund Lucemburský rozkázal hrad dobýt a zničit.

Hrad Kalich samotný stojí na trachytovém sopečném vrchu nad obcí Třebušín na Litoměřicku. Část obce se ještě ve 20. století nazývala Kalich, což ukazuje, že se zde dříve zřejmě nacházelo hospodářské zázemí hradu.

Když návštěvník přichází ke hradu všimne si patrného koridoru vedoucí k mohutné předsunuté baště, která chránila přístup ke hradu ze severního svahu, jelikož ten jižní chránila skála. Přístupová cesta vedla dále pod kontrolou mohutné reduty postavené na skalním bloku nad terasovým opevněním k bráně, jejíž zbytky můžeme dodnes spatřit. Brána návštěvníky vpustí do útrob hradu, kde můžeme vidět základy obou dělostřeleckých bašt a dalších staveb.

Z hradu je nádherný výhled do kraje, který za dobrého počasí potěší nejedno oko. Pokud se dobře rozhlédneme, tak zjistíme, že je odsud výhled na další hrady nejen Českého středohoří, ale i třeba na hrad Ronov nad obcí Kravaře. Mezi zajímavosti patří pár archeologických nálezů a to nejen v podobě střepů z keramických nádob, ale i středověkých kompozitních střel do ručních palných zbraní, což je veliká zvláštnost na našem území.

Jak je zvykem, tak ke hradu se vážou i pověsti.

Na temeni kopce se nachází veliký balvan, o němž se říká, že jej přinesl čert. Pod ním se má údajně nacházet poklad. Podle pověstí se k němu má čert čas od času vracet a kontrolovat jej. Říká se, že kdo přitom čerta překvapí, může se pokladu zmocnit. Ovšem má to háček. Tohoto démona prý dokáže zapudit jen udatný a silný rek, který dokáže vyběhnout od úpatí kopce k vrcholu jedním dechem. Je otázka, zda by to dokázal třeba i Emil Zátopek. Takže tudy asi cesta nevede. Ale prý je ještě jedna možnost. Když se na Květnou neděli čtou Pašije, tak člověk bez hříchu, čistého srdce i mysli může kámen odvalit a země mu vydá své bohatství. Znáte někoho takového?

No, sám čert ví, že se o svůj poklad asi bát nemusí.

Ale je ti ještě jedna legenda, i když není moc známá. Týká se samotného Jana Žižky. Čas od času se evropskými dějinami mihne jednooký válečník, který zamíchá kartami osudu, změní průběh války, dovede někoho k vítězství a zase zmizí. Jeho původ je nejasný, dějepisci nedokážou říci kdy se ten daný člověk pořádně narodil, kde, či komu. Děje se tak již po staletí. Podle dávné legendy se jedná o návštěvy jednookého boha války, válečníků, vzdělanců i básníků. Boha osudu, smrti a magie. Boha vzdělání, umění, otce universa. Jeho jméno je Odin. Bůh starých Germánů a tedy i našich předků. Byl Jan Žižka z Trocnova a Kalicha jedna z jeho inkarnací v Midgardu, tedy ve světě lidí? Můžeme si o tom myslet co chceme. Ale je pravda jedna věc. Jan Žižka dokázal věci naprosto nevídané. Dokázal zcela přeměnit zaběhlou vojenskou taktiku a porazit neporazitelné. Byl vojenským géniem. Kde získal tyto vědomosti? Kterou vojenskou akademii vystudoval? Bylo by vůbec v lidských silách toto dokázat? Jak přiměl ustrašené a ponížené venkovany se postavit železné jízdě a porazit ji na hlavu?

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy