Bylo chladné ráno 12. dubna 1961. Na kosmodromu Bajkonur stál štíhlý muž s rozzářeným úsměvem a pohledem, který mířil výš než všichni ostatní. Řekl prosté: „Поехали!“ – „Jedeme!“ A svět se změnil.

Zrození hrdiny

Jurij Alexejevič Gagarin se narodil 9. března 1934 ve vesnici Klušino, kousek od Gžatska. Jeho rodiče byli obyčejní lidé – otec tesař, matka dělnice v kolchozu. Válka mu vzala dětství, dva ze sourozenců odvezli nacisté na nucené práce do Německa.

Ale Jurij měl sen. A ten ho vedl výš.

Vyučil se slévačem, později se dostal na technickou školu v Saratově, kde poprvé pocítil kouzlo létání. V místním aeroklubu se vznesl nad svět, který mu byl dosud tak vzdálený.

Vzhůru k hvězdám

V roce 1955 se stal pilotem vojenského letectva. Služba ho zavedla za polární kruh, kde létal nad ledovým mořem a sněhovou pustinou. Tam si také našel lásku – zdravotnici Valentinu, která se stala jeho ženou.

Když Sovětský svaz hledal prvního člověka do vesmíru, Gagarin se přihlásil. Společně s dalšími prošel brutálním výběrem: odstředivky, izolace, testy přetížení. Z elitní skupiny „Sochi Six“ vzešel jeden – ten s tím neklidným jiskřivým pohledem.

Jurij.

Vostok 1 – let, který změnil svět

12. dubna 1961. Loď Vostok 1 se vznesla do oblak. Gagarin obletěl Zemi jedinkrát – let trval 108 minut – ale pro lidstvo to bylo jako oběhnout celý vesmír.

Dosáhl výšky 327 kilometrů, snášel velké přetížení  a přistál v poli nedaleko města Engels. První, koho po návratu spatřil, byla babička s vnučkou. Usmál se a řekl: „Nebojte se. Jsem sovětský občan. Právě jsem se vrátil z vesmíru.“

Ještě ten den ho „zatkla“ jednotka sovětských vojáků – netušili, kdo to je. Za pár hodin už ho vítali v Moskvě jako národního hrdinu.

Život v záři reflektorů

Po návratu se z Gagarina stal symbol Sovětského svazu. Procestoval svět, setkával se s prezidenty, dělal rozhovory. Ale byl to pořád ten samý skromný kluk z vesnice.

Chtěl znovu létat. Sám, ne jako ikona, ale jako pilot. A tak se vrátil k výcviku.

Méně známá fakta o Juriji Gagarinovi

Gagarin byl jen 157 cm vysoký. Nízký vzrůst byl výhodou – kabina Vostoku byla velmi malá.

Přistál odděleně od kabiny. Na rozdíl od pozdějších misí Vostok 1 nepřistál s kosmickou lodí – ve výšce 7 km se katapultoval a dopadl na padáku.

První slova z vesmíru: „Obeplouvám Zemi. Všechno vidím. Je nádherná.“

Byl pilotem MIGů i po svém letu. Po návratu do výcviku chtěl znovu létat jako běžný pilot – miloval létání víc než slávu.

Zůstal skromný. Nechtěl být politikem ani celebritou. Chtěl být mužem, který létá.

Tragický konec

27. března 1968. Cvičný let na letounu MiG-15UTI. Gagarin a jeho instruktor Vladimir Serjogin už se nevrátili.

Oficiální zpráva mluvila o srážce s meteorologickým balónem nebo prudkém manévru v mlze. Ale spekulace se rojí dodnes: infarkt, špatné počasí, technická závada, dokonce i konspirační teorie o sabotáži.

Skončil život muže, který jako první opustil naši planetu. Ale nezačal tím zároveň nový věk lidstva?

Odkaz, který září dál

Jurij Gagarin se stal legendou. Jeho jméno nese kráter na Měsíci, města, ulice, školy. Ale největší pomník má ve snech každého, kdo kdy vzhlédl ke hvězdám a věřil, že něco většího je možné.

„Obeplul jsem Zemi v kosmické lodi a spatřil, jak je naše planeta krásná. Lidé, zachovejme tuto krásu a nerozvracejme ji.“
– Jurij Gagarin

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy.cz